Leadville Trail 100
11.8. - 28.8.2022


Bedřich "Bedy" Stančík
Kateřina "Káti" Mazuchová

Trasa:
100 mil/161 km
Elevation Gain 15744 ft/4800 m+
Lowest Point 9219 ft/2810 m n.m.
Highest Point 12532 ft/3820 m n.m.


Před deseti lety jsem četl knížku Born to Run a strašně mě zaujal závod Leadville Trail 100 (LT100). Hovořilo se o samých superlativech jako nejtěžší, nejdrsnější, nejvyšší….. a velice mě oslovila také osobnost zakladatele závodu Kena Chloubera. Řekl jsem si, že LT100 jednou poběžím, což se dalo považovat za velice kacířskou myšlenku. V té době jsem byl totiž jen čerstvým nováčkem na Psotkově memoriálu a měl zaběhnutý pouze jeden delší závod (Jesenický maraton http://horoklub.me.cz/2012/maraton.html). Nestanovil jsem si kdy, prostě jednou a trpělivě jsem LT100 nosil v hlavě a krok za krokem k němu směřoval.

Leadville

Cesta k LT100 byla dlouhá a obsahovala statisíce tréninkových a závodních kilometrů, ale rozhodně byla naprosto nádherná a plná skvělých zážitků a hor. Loni jsem poprvé ochutnal závod na více než 100 mil (Adamello Ultra Trail 170 km/11500m+) a věděl jsem, že nastal čas se minimálně začít na LT100 hlásit.

Zájem účastnit se LT100 má obrovské množství běžců z celého světa a výběr probíhá losovačkou. Pravděpodobnost, že mě vylosují byla někde kolem 1 %, nicméně i neúspěšné přihlášení znamená zvýšení pravděpodobnosti pro další rok. Moc jsem s účastí tedy nepočítal, nicméně Káti řekla, že mi drží palce a prostě to vyjde. V lednu si pak sedíme na pivě, mrknu do e-mailu a v něm: "Vítejte v Leadville!". Další velký krok na cestě k LT100 se stal skutečností a plán na léto je tedy jasný - Colorado!!!

Leadville

Po příletu do Colorada se hned pouštíme do aklimatizace, protože do závodu zbývá 8 dní. Pro někoho, kdo bydlí ve 260 m n.m. je pro uběhnutí 160 km nad 3000 m n.m. pořádná aklimatizace naprosto nezbytná. Tedy pokud nejste Honza Hanousek (ahoj Honzo), který je jediný Čech o kterém vím, že LT100 dokončil a k tomu všemu se do něj pustil hned druhý den po příletu naprosto bez aklimatizace. Já si však hodlám závod i užít, takže v rámci aklimatizace předem vystoupáme řadu krásných vrcholů nad 4000 m n.m. a spíme v městečkách nad 2800 m n.m.

Ken

V sobotu 20.8.2022 ve 3:30 ráno stojím na startu LT100. Zařadím se do pole závodníků a naprosto se uvolním. Všechny neovlivnitelné překážky (losovačka, vízum, COVID,…) jsou vyřešeny a zbytek už záleží jen a jen na mně. Užíváme si nádhernou atmosféru s živě zazpívanou americkou hymnou a ve 4:00 Ken Chlouber odstartuje závod tradičním výstřelem z pistole. Prvních vlnitých 20 km kolem jezera Turquoise Lake na občerstvovací stanici May Queen se běží v ostrém tempu. Říkám si, že možná až příliš ostrém na to, že jsme teprve na začátku a LT100 běžně dokončí jen něco přes třetinu startujících.

Výklad tratě

Pokračujeme dalších 20 km krásnými kopci až na Outward Bound. Tahle část je stále dost rychlá, ale kopce to zběsilé tempo uklidňují a cítím se skvěle. Za Outward Bound pak přichází zkouška morálu, protože je na řadě nekonečně dlouhá louka a pak i její asfaltový obchvat, než se zase vrátíme zpět do kopců. Moc dobře vím, že tohle se musí za každou cenu běžet nebo to bude nekonečný příběh. Přes kopce pak vystoupáme až do nástupního místa na Mount Elbert, nejvyšší horu Colorada a pouštíme se do seběhu na Twin Lakes.



Seznam závodníků

Twin Lakes je úchvatné místo s nádherným dvojjezerem zasazeným do skvělých hor. Právě zde je ta největší základna fanoušků a probíhá nevídaná party. Atmosféra na LT100 je celkově úžasná, protože tímhle závodem tu žije opravdu každý. Fanoušci a podpůrné týmy jsou všude v neuvěřitelných počtech a ve dne i v noci fandí na plné pecky. Ze všech stran se ozývají zvony, potlesk, fandění a neustálý pokřik NICE WORK, GOOD JOB. Strašně se jim líbí, že jsem vysmátý jak lečo, takže s údivem ještě křičí SMILE, SMILE. Jasně že jsem vysmátý, plním si přece svůj sen. Na Twin Lakes, kde se poprvé potkávám s Káti. Dobíhám se po sedmi hodinách a mám za sebou prvních 37,9 mil/61 km. Rychle se občerstvím bramborovou kaší (jediné teplé jídlo bez masa), doplním zásoby, vyfotím se s beruškou, co mi dala Eliška pro štěstí a za obrovského fandění a potlesku všech v okolí pokračuji dále.

Na startu

Přichází ta nejtěžší část závodu, protože po přebrodění dvou řek se musíme prudkým stoupáním vyškrábat až do nejvyššího místa závodu, a to sedla Hope Pass ve 3820 m n.m. Stoupání je celkem ostré, ale největší bariéra je pro mě rozhodně ta nadmořská výška. Do 3500 m n.m. to ještě celkem jde, ale každý krok nad touto hranicí už je těžší a těžší. Vím ale, že nesmím zastavovat, takže rvu a rvu nahoru co to jen jde. Hlava mi třeští a žaludek se svírá, ale hlídám se a pořád do sebe v pravidelných intervalech dostávám aspoň trochu vody s colou, abych pak někde dál nedostal úplnou stopku. Pod sedlem na nás čeká ještě občerstvovací stanice Hopeless (beznadějná), kam borci vytáhli aspoň základní věci na svých lamách. Hrknu do sebe trochu vody, ale moc se nezdržuji a stoupám dále. Kousek pod sedlem je nadmořská výška znát strašně moc. Okolí je sice krásné, ale vnímám ho už méně jasně a připadám si jako kosmonaut. V sedle nás navíc čeká silný vítr a déšť, takže se hned pustím do zběsilého seběhu. Je neuvěřitelné jak se s každým naklesaným metrem více a více vyjasňuje mysl a rozbíhá motor. Po překonání nemilého překvapení (nenastudované traverzové stoupání) už je konečně seběh na otočku - 50. míle/80. km občerstvovací stanice - Winfield.

Start

Na Winfieldu se moc nezdržuji. Vzpomenu si na Hope Pass a vím, že tam musím ještě jednou. Zahraji tedy jen klasickou hru: "Co máte teplého? Vývar. A bez masa? Bramborovou kaši z prášku. Tak bramborovou kaši.", doplním zásoby a stoupá zase zpět. Z téhle strany je to ještě mnohem prudší a musím pořádně zabírat do stehen i hůlek, abych to urval. Následuje stejný scénář, tedy čím výše tím hůře. Když ale stojím znovu v sedle Hope Pass a dívám se dolů směrem ke Twin Lakes, tak jsem naprosto spokojený a pouštím to ostrým seběhem až zpátky na jezera. Přebrodím dvě řeky a probíhám davem fanoušků k občerstvovací stanici.

Twin lakes

Jsem zpět na Twin Lakes, kde mě neúnavně celou dobu vyhlíží Káti. Tentokrát už je to 62,5. míle/100. km a od startu závodu uběhlo 14:43 hod. Dav zase fandí na plné pecky. Káti popoběhne kousek se mnou a má pro mě uvařený čaj Mate IQ (nezaměňovat za máte IQ?!). Pořádně se občerstvím včetně další kaše a doplním zásoby. Spokojený, že jsem se s tím porval za světla vyrážím na zbývajících 60 km. Odtud už většina závodníků pokračuje s vodičem, ale já jsem domluvený s Káti, že se mnou zaběhne až posledních 20 km do cíle.

Twin lakes

S ohledem na aktuální čas začínám přemýšlet, že by to mohlo vyjít na zlatou přezku, což je nejvyšší ocenění LT100 pro běžce pod 25 hodin. Vím, co mě na zbytku čeká, přesto se však ukazuje, že ten profil zpět je co do kopců náročnější, než jsem si myslel. Ani tak nepovoluji a rvu se kupředu co to jen pustí a nechávám za sebou jednu míli za druhou až na May Queen. Na May Queen mám už celkem rozbitý žaludek. Káti mě chtěl potěšit pizzou, ale tu už bych do sebe skutečně nedostal. Objednám si tedy "výjimečně" bramborovou kaši, tlačím ji do sebe na sílu a tvářím se jako dítě ve školní jídelně. Příliš se nezdržujeme a vyrážíme společně na zbývajících 20 km trasy. Tohle rozhodně zvládnu a budu finisher LT100, ale na druhou stranu čas k metě zlaté přezky utíká neúprosně rychle. Káti běží přede mnou a určuje tempo. Hned pochopí, jaké stoupání jsem schopen běžet a jaké je efektivnější raději rychle jít. Přepočítá čas podle hodinek a hlásí, že tímto tempem budeme v cíli 3 minuty před limitem na zlatou přezku. Tohle mě na jednu stranu drtí, protože jsem přeci nedřel jako kůň den a noc v kuse, abych se na konci bál o minuty. Na druhou stranu mě to vyhecuje roztočit motor naplno a přidávat a přidávat. Když za sebou necháme jezero Turquoise Lake, tak začne působit magnet cíle ještě intenzivněji. Zbytek trasy není ještě úplně krátký, ale jde to čím dál svižněji až se na dohled objeví Leadville.


Twin lakes

Cílovou bránou probíháme společně v naprosté euforii. V cíli nás vítají Ken Chlouber a Merilee Maupin, kteří vše před 39 lety vymysleli. Okamžitě mě obejmou a přivítají mě do Leadville family. Je mi opravdu velkou ctí, že právě od nich dostávám medaili pro finishera i zlatou přezku, kterou mi cílový čas 24:43 hod. zajišťuje. Sen se zhmotňuje a je mnohem lepší, než jsem si vůbec kdy představoval.

Prostě krása střídala nádheru!!!
Bedy



Twin lakes

Twin lakes

Twin lakes

Občerstvovačka Hope Pass

Pod Hope Pass


Mayqueen - poslední kaše

Doběh do cíle


Cíl

Cíl


Cíl

Medaile a Zlatá přezka

Video 1             Video 2