Luboš Horák kdysi řekl, ze do Tater je třeba jet, když se objeví "tlaková výše nad Leningradem".
Taková chvíle nastala letos na konci srpna. Není možno déle váhat, s Martinem Kyselou ze Žiliny vyrážím na Voliu vežu.
A když na Volovku, tak samozřejmě na cestu Eštok-Janiga.
Elegantní linie v jižní stěně vede logicky pravou částí plotnami opancéřovaného širokého pilíře.
Nástup zajištěný borhákem nelze přehlédnout.
První délka vede rafinovaně cestou nejmenšího odporu kousek přímo nahoru a pak obloukem doleva.
V průvodci není přesně zakreslena. Od prvního stěnového štandu je už cesta jasná.
Puklina v plotně nad štandem - kdysi obtížnost "A1" - dnes "VI" slibuje lezení yosemitského charakteru.
Prsty do pukliny a lezečky pěkně položit na méně strmé plošky žuly. Jištění frendy je hojné a spolehlivé.
Nad plotnou zřizuji "mezištand" , abych mohl Martina vyfotit shora.
Dále pokračuje fajnšmekerské lezení až pod střechovitý převis s jasnou puklinou i pro skoby nebo malé
frendy - kdysi obtížnost "A2" - dnes "VI+". Vychutnávám si ho stylem "frend-frend-nýt-skoba".
Martin ho přelézá čistě. Nad převisem horolezce čeká klíčové, kdysi pověstné místo cesty - krátký
traverz doleva do kouta. Jeden malý miskovitý chyt a jeden stup nad hranou převisu.
Místo, které kdysi budilo patřičný respekt. Chvilku na miskovitém chytu přebírám prsty
jako na klavíru, pak natáhnu levou nohu hooodně doleva na jakýsi oblý hrbolek typu "Čertovy skály u Lidečka",
prsty levé ruky "zadrapím" v puklině v koutě a je hotovo. Lahodný kout mě dovede na výborný štand na polici.
Zbývá poslední délka lehkého výlezového charakteru, která nás přivádí k rovněž posledním štandovním nýtům.
Jsme na konci cesty blízko slaňáku do Puškášova komína. Úchvatné lezení je za námi. Slaňujeme do doliny a
současně s námi klesá i slunce za obzor. Fantastický den skončil.
Miloš
Lezli: KEBRT Miloš
KYSELA Martin
Dne: 26. srpna 2016
Vylezená cesta: Eštok-Janiga v jižní stěně Volie veže
Obtížnost: VI, A2 nebo čistě VI+ (Martin lezl čistě)