Volání prašanu II
Silvretta + Stubai
30.1. - 2.2.2020

Bedřich "Bedy" Stančík
Radim "Galis" Galgonek
Pavel "Pišta" Juhász
Edvard "Děda Eda" Rajnoch


S naprostým zděšením zjišťujeme, že jeden nejmenovaný hotel na Silvretta nemá v rámci několika pokojů vnitřní dveře mezi místnostmi. No s tím se prostě musí něco udělat, takže aktivujeme Dědu Edu, který to umí nejen se skialpovýma prkýnkama. Ve čtvrtek po práci tedy naše skupina + 3x dveře vyráží na 1000 km dlouhou cestu do Montafonu.


Vzhledem k pozdnímu výjezdu se na místo dostáváme někde ve 4 ráno, takže vstávání po 7 je docela tvrdé. Ale není čas, ztrácet čas, protože skialp volá a navíc je čerstvě nakydáno. Vyrážíme směr nám dobře známý Rotbühelspitze. Bohužel teploty se přes noc vyšplhaly příliš nahoru, takže nám prší. Sníh je těžký a lepí se na pásy, což je solidní posilovna. Navíc svahy vypadají docela nestabilně. Někde nad 2000 mnm se kvalita sněhu začíná lepšit, nicméně po několika nepříjemných zaduněních pod naším zatížením velíme k otočce. Přeci jen se naplnilo příliš mnoho lavinových faktorů - sněžení se silným větrem následované prudkým oteplením s deštěm. Naštěstí se nám daří bezpečně sjet dolů. O tom, že situace byla opravdu riziková, svědčí lavina, která druhý den zasypala tři skialpinisty jenom přes hřebínek od tohoto místa. Naštěstí se jim podařilo vyhrabat a zavolat si pomoc bez vážnějších následků.


Je nám jasné, že vzhledem k oteplení se potřebujeme dostat někde hodně vysoko. Navrhuji tedy Stubai, kde se dá vyjet lanovkou až na ledovce nad 3000 mnm a už si na něj dlouho brousím zuby. Brzy ráno tedy přejíždíme ze Silvretta na Stubai a první lanovkou se vyvážíme až nahoru. Původní plán byl vylézt na Hildesheimer Hütte, nechat věci, dát túru a přespat ve winterraumu. Plán se nám podaří rozbít hned prvním sjezdem, když najíždíme do špatné ďoury a je jasné, že k chatě se už nevyhrabeme. Mávneme rukou a jdeme raději na túru. Nový plán vylézt Zuckerhütl 3507 mnm se nám podaří rozbít hned potom, protože se pověsíme na brutálního skialbušiče, který ale míří úplně jinam. Zavěšení na něm tak vylezeme na Gaißjoch, dáme pěkný sjezdík dolů a napereme to dále na Sonklarspitze 3463 mnm. Borec se nám ztratil, takže netušíme kudy dále.


Chvíli sledujeme jeho stopu, ale zjišťujeme, že dropl nějakou skalku a už šlape na protější kopec. Náš traverz podél hřebene moc úspěšný není a nakonec nezbývá, než se pustit prudkými svahy kolem ledovcového seraku velikosti paneláku na Šumbarku. Pišta s Dědou to traverzují nad ním do docela jedovatých svahů a my s Galisem pro změnu pod ním. Žádná varianta není správná a je to opravdu jedovaté kličkování mezi ledem a skalními prahy. Se sevřenýma půlkama se naštěstí všichni celí setkáváme dole. Šlapeme po ledovci a začínáme být lehce nervózní, protože je po 16 hod., jsme ani nevíme kde a hlavně pořád hodně nad 3000 mnm, takže k autu v údolí to prostě nemůže být blízko. Poslední naději nám vezme zdánlivé sedlo, které je nakonec jen jedno místo na pořádně vzdušném skalnatém hřebeni. Naštěstí to není daleko na Müllerhütte 3145 mnm, takže využíváme nouzové přespání ve winterraumu s obavami v zítřejší podmínky (předpověď vítr 90 km/h).


Ke vstupu do wintteramu se musíme docela solidně prokopávat sněhem. Naštěstí je to jako kindervajco a uvnitř je surprise v podobě flašky Jägertee, která potěší většinu sestavy :-D Po luxusním přespání se ráno za avizovaného fičáku snažíme vylézt na Wilder Freiger 3418 mnm. Bohužel končíme na skalách jen pár metrů od kříže. Při tak silném větru se nám k němu nepodaří dolézt, natož abychom pokračovali po hřebeni do místa, odkud se dá sjíždět do Stubaie. Musíme tedy otočit a dát si sice moc krásný ledovcový sjezd, ale úplně jiným směrem než parkuje naše auto. Postupně ledovec mizí, čeká nás kupa celkem jedovatého, ale moc krásného sjezdového slalomu kolem skalek, až postupně sjíždíme do údolí. Do údolí, ale v Itálii : Sice je to jakási mekka biathlonu, ale že bychom ji potřebovali poznat, se opravdu říct nedá. K autu je to 90 km dokola a navíc přes Brenner, takže se skládáme na taxikáře s Trafikem, který nás tam hodí. Trochu komplikované, ale rozhodně nezapomenutelný zážitek.
Prostě krása střídala nádheru!
Bedy
















Video