Za prvními lezeckými zkušenostmi do Čertových mlýnů

V polovině května jsme se dočkali krásné soboty, na kterou jsme se dlouho těšili. Očekávaný výlet do probouzející se beskydské přírody měl kromě poznání krás v okolí Gírové (840 m n. m.) společný cíl: poznání přírody a získání lezeckých zkušeností v oblasti Čertových mlýnů.


Za hezkého počasí a doprovodu sluníčka jsme v 8 hodin vyrazili z Havířova, naše karavana čítající 4 auta pojmula 16 dětí a 4 trpělivé instruktory. Po hodince jsme dorazili na Studeničné, odkud to ke skalkám v jižním svahu Gírové bylo 1,5 km. Bez průtahů jsme s chutí vyrazili vzhůru. Zhruba v polovině cesty jsme se zastavili u zvláštního místa, kde příroda přesně před 10 lety naplno ukázala svou sílu v podobě masivního sesuvu půdy: jeho celková délka dosáhla jednoho kilometru, šířka 300 metrů.

Dvacet hektarů půdy včetně lesní cesty a turistické trasy tehdy zmizelo v údolí. V místě odtrhu je nyní lavička s odpočívadlem, které nabízí krásné výhledy na Malou Fatru. ém focení jsme vyrazili dále, zhruba v polovině finálního stoupání na Gírovou jsme odbočili doprava na neznatelnou vlčí stezku vedoucí ke skalám. osahují výšky 8 metrů a jsou uspořádány ve dvou patrech.


V pevném pískovci nabízejí 17 cest dobře udržovaných cest v obtížnostech III až VI+ dle stupnice UIAA. Většinou jsou vybaveny vrcholovým jištěním, některé mají i kompletní stěnové postupové jištění pomocí certifikovaných nerezových borháků.

Po krátké rekognoskaci terénu jsme se vybalili a seznámili se s horolezeckými pomůckami používanými v nezajištěných cestách: smyčky, vklíněnci, friendy a hexentriky. Než instruktoři rozvěsili lana, prošli jsme si místní jeskyni - bez baterky k tomu byla potřeba i trochu odvahy. Poté jsme se rozdělili do dvou skupin, jedna se vydala do spodního patra, druhá zůstala v horním - v obou patrech byla natažena 4 lana, takže jsme lezli s vrchním jištěním, tzv. top-rope.


Lezení jsme si zpestřovali hledáním dalších variantem výstupů, samozřejmě i odpočinkem na svačinku a hlavně opékáním. Zkušení instruktoři dokázali rozdělat oheň i z mokrého dřeva, díky tomu jsme se mohli pustit do pálení párků, které nám na čerstvém vzduchu náramně chutnaly, některým i bez chleba. Odpoledne, kolem 16 h jsme zahájili sestup zpět do základního tábora na Studeničném, poté zpět domů do Havířova, kde si nás vyzvedli naši rodiče ve stavu, v jakém nás ráno přivedli. Tedy až na pár blátivých skvrn na oblečení.


Po skvělém zážitku budeme příští rok trvat na opakování akce i závěrečného ceremoniálu s oceněním a obdržením dárků od Martiny, které bychom chtěli moc poděkovat za výborný výběr místa, skvělou organizaci a zdárný průběh celé akce!


Petr a kolektiv.
Za podporu děkujeme ČHS, Magistrátu města Karviná, Moravskoslezskému kraji a Nadaci OKD.