Memoriál Jozefa Psotku - XXXV. ročník
11. - 13.10. 2019

Účastníci:

Bedřich "Bedy" Stančík + family
Pavel "Pišta" Juhász + family
Honza Neuwirth + family
Radim "Galis" Galgonek

Ani letos si s Pištou nenecháme ujít tento parádní závod a ještě se k nám připojuje i Honza. Trasa závodu společně s přátelskou atmosférou nemají obdoby a tato kombinace navíc jednoznačně způsobuje silnou závislost. Mohu potvrdit… ;-)


Popularita závodu jde každým rokem nahoru, takže letos se nás na start staví už 160 hlav. Necítím se úplně optimálně, ale žádné výmluvy a hybaj na trasu. Rozběh kolem jezírka pustím o něco rychleji než bych měl, ale je třeba se vymanit z davu. Už v prvním stoupání to není úplně ono, ale je třeba se kousnout a pokračovat. Přeci jen Polský hřeben je ještě daleko a každý si prožije vlastní krizi.


Cílem první časovky na Polském hřebeni probíhám s časem 2:05:56, což je pro mě celkem zklamání, protože loni jsem to zaběhl za 1:58. Nahoře už mě čeká Honza, který se do toho parádně obul a časovkou proběhl za 2:04:03. Pořádně se napijeme, cosik i pojíme a vyhlížíme Pištu. Bohužel ho stále nikde nevidíme a už celkem chladneme, takže musíme pokračovat bez něj. Později se od něj dozvídáme, že musel na trase celkem kousnout. Pišta tak v první časovce zapsal čas 2:34:39.


Následuje můj oblíbený přesun Polský hřeben - Prielom - Zbojnická chata. Tenhle úsek mám rád, protože je úplně nádherný, kromě závodníků tu nikdo není a je to mimo časovku, takže je prostor pořádně pokecat : Sestup z Prielomu je sice na sněhu, ale na fixech natažených horskou službou to dolů letí jedna radost.


Na Zbojničce se zase pořádně zavlažíme, pokecáme s Galisem a po delším přemlouvání (bože tady bych vždy šel nejraději spát) se s Honzou stavíme na start. Hned od startu jsem zase v nějakém špatném rozpoložení, takže Honzu nechávám mizet a jdu si svoje, což však bohužel znamená skoro celé odchodit. Do cíle druhé časovky (Priečne sedlo) dobíhám s časem 30:32. Tady už mě čeká Honza, který se s druhou časovkou porval za 28:49. Společně se sluníme, protože počasí odpovídá spíše letnímu srpnovému dni a nemůžeme se nabažit těch parádních výhledů. Pišta to druhou časovkou protáhl za 36:20. Vzhledem k odstupu z první časovky si dával sóloakci, ale určitě si to užíval stejně jako my.


Přelézáme Priečne sedlo a sestupujeme na Terynku. Sestup je na sněhu a zacpaný turisty, takže je to i lehká akrobacie. Kofola na Terynce a pak frčák do cíle. Čas se sice neměří, ale bez běhu by to bylo nekonečné a hlavně nás žene mocná přitažlivost P (čti PIVO) ;-)


Cílem proběhneme s Honzou společně a netrvá dlouho a už si v cíli pípne i Pišta. Výsledkem je 11. místo pro Honzu, 14. místo pro mě a 64. místo pro Pištu. Pak už si dopřáváme vysněné pivo i lokše a musíme konstatovat, že to letos byla zase naprostá paráda a rozhodně to stálo za to. Druhý den si ještě dopřáváme regenerační výstup na Chatu pod Rysmi a pak už zase zpět domů.





  


Prostě krása střídala nádheru!
Bedy