Moskva 2018

Na MS do Moskvy jsem odletěla společně se zbytkem české repre na začátku srpna. Před námi bylo 8 závodních dnů, do kterých byly rozděleny všechny tři discipíny. První na programu byla rychlost, ve které jsem se rozhodla závodiit hlavně kvůli aktivaci před bouldery. Rychlost moc netrénuji, takže mám z nového osobáku 13,63 radost.

Následovaly bouldery, které se lezly z izolace stylem OS, což je pro mě určitě výhoda, protože se nemůže stát to, co na většině evropáků- že kvůli frontě nestihneš boulder. Lezlo se mi dobře a chybělo málo k topování ještě jednoho bouderu. Se dvěma topy jsem nakonec skončila 11. ve skupině tzn. první nepostupové místo. Ze začátku jsem byla hodně zklamaná, protože se mi tohle stalo už po 4. v sezoně a začínalo mi to připadat, jako špatný vtip. Boldering pro mě tedy skončil 21. místem, na které se zpětně dívám celkem spokojeně, protože to není moje hlavní disciplína a konkurence je velká.

Konečně jsem se dočkala královské disciplíny- obtížnosti. Že jsem v dobré formě jsem věděla, šlo jen o to, jak to zvládnu s hlavou. První kvalda se mi hodně povedla, podařila se mi zalézt na max a to mi pak hodně zvedlo sebevědomí do dalších cest. V druhé jsem taky lezla uvolněně, možná až moc, protože mi pak sjela pata. To ale naštěstí až ve vrchnější části cesty :) Do semifinále jsem s velkou radostí postoupila z 8. místa. Velkou výhodou pro mě bylo, že se mi se lezlo ve stejný den s kvaldama, protože o sobě vím, že lépe lezu, když jsem unavenější.


Tohle mi zahrálo do noty i tentokrát a mně se podařilo udělat krok, ve kterém spadlo asi deset holek a tím si získat lístek do finále. Nedokážu ani popsat, jak šťastná jsem byla. Po roce plném těsných umístění se mi to konečně podařilo prolomit a já ze 7. místa postoupila do finále Mistrovství Světa. Slzy štěstí a pocity, že už nemám co ztratit mě naprosto ovládly. Na finále jsem se těšila jako malé dítě a tak se stalo, že jsem po dlouhé době lezla bez nervozity, uvolněně až do posledního kolmáče. Nakonec můj finálový výsledek stačil na 4. místo a to s tím, že jsem dolezla stejně jako 3. holka. Stejné jsme měly i výkony v semifinále, takže rozhodla až kvalifikace.

Ze závodů jsem hrozně nadšená. Ne kvůli výsledku (který je zároveň můj zatím nejlepší v životě), ale hlavně z toho, jak se mi lezlo a jak jse celý závod vnímala.

Na závěr bych chtěla moc poděkovat za podporu a také za víru ve mě, které si moc vážím.

foto: Eddie Fowkw - IFSC

Ella