GROSSGLOCKNER ULTRA-TRAIL
27.7. - 1.8.2018


110 km/6500m+

účastníci:
Bedřich "Bedy" Stančík + family
Michal "Choroš" Kurka + family
Radek "Radůz" Böhm
Ewa Haltof

Po loňském UTMR se nám letos nechtělo na další dlouhý závod ve světě čekat až do září. Rozhodli jsme se tedy vložit do programu stovku už na konci července. Volba padá na proslulý GGUT 110km/6500m+ či jeho kratší verze.


Ve středu po práci vyrážíme celá family našim Trandíkem směr Kaprun. Zabydlujeme se v prakticky jediném kempu Kaprunu, ale zázemí je to opravdu pohodové. Čtvrtek věnujeme výletu na Krimmelské vodopády a v pátek využíváme vouchery pro závodníky k výjezdu lanovkou a autobusem na jezero Hochgebirgsstauseen. V oblasti již také operuje Choroš s family a ve čtvrtek večer se dále připojuje Radůz s Ewou.


V pátek před 22:00 hod. už stojím s Chorošem na startu hlavního cíle výjezdu. Jedná se o velkou akci, na kterou se sjelo i dost profíků, takže jen jejich představování zabere pořadatelům dost času. Ve 22:00 hod. už si to ale žene stádo závodníků čítající 400 hlav po trase závodu.


Prvních 30 km připomíná profilem spíše Beskydy, ale pak se to konečně přehoupne do velkých hor. Výstup na Pfandlscharte 2665 m.n.m. je úplná nádhera a začínám si to pořádně užívat. Navíc máme ze všech stran Glockner jako na dlani, takže je opravdu na co koukat. Následuje přehoupnutí a výstup na další fenomenální místo a zároveň nejvyšší místo trasy - Pfortscharte 2828 m.n.m. V sedle se s Chorošem shodujeme, že lepší bude už pokračovat každý svým tempem, plácneme si a již za denního světla se odpoutávám.


Ze sedla pokračuje trasa přes jedno kratší vyhoupnutí hodně dlouhým seběhem až do Kalsu. Z Kalsu ale začíná zkouška nervů pro všechny. Pozvolné, ale absolutně nekonečné stoupání údolím na Kalser Tauern-haus. Silně uvažuji, proč tak nezáživný úsek v horách takových možností vůbec v trase mají. Za chatou se však vracíme opět do parády a přehupujeme se přes sedlo Kalser Tauern 2513 m.n.m. na Rudolfs-hütte.


Z Rudolfs-hütte trasa pokračuje krátkým, ale zato těžkým seběhem a pak už to zase stoupá. Všichni co tu jsou poprvé (včetně mě) se rozhlížejí a vůbec netuší, kudy se to má přehoupnout přes stěnu skal k přehradě Hochgebirgsstauseen. Až po nablížení se otevírá pohled na v této fázi závodu již celkem tvrdý výstup - Kapruner Törl 2639 m.n.m.


Někteří jsou z toho pohledu docela zdrceni. Já ale neváhám a je mi jasné, že nejhorší je smrt z vyděšení. Bez zbytečných emocí tedy pokračuji svoje a spíše naopak se mi daří přidávat do kroku. Ve stoupání posbírám ještě pár lidí a davám se na seběh sněhovým polem k přehradám.


Na přehradách jsme již někde na 93. kilometru a čeká nás zkouška psychiky v nekonečném seběhu do cíle. Kousek za občerstvovačkou jsem celkem zatuhlý, ale je mi jasné, že to bude nutné odběhat. Naštěstí se mi to daří, postupně spíše zrychluji a ještě předbíhám i několik dalších závodníků.


Sbíhám do Kaprunu, probíhám celkem dlouhý úsek městem a za fandění všech okolo si užívám doběh do cíle. Cílem probíhám na 23. místě s časem 19:18 hod. a absolutně spokojený přebírám finisherskou medaily. V cíli pak vyhlížím Choroše, který si sice sáhl na samé dno, ale silou obrovské vůle dokončil v krásném čase 21:35 hod. a urval 43. místo. Radůz absolvoval kratší verzi závodu - 75 km/4000m+ a doběhl s časem 13:53 na 49. místě. Ewa absolvovala závod na 50 km/2000m+ a s časem 7:58 hod. doběhla na 19. místě. Myslím, že všichni můžou být rozhodně spokojeni!
Krása střídala nádheru!
Bedy