Drábky 17. - 19. 8. 2018


Po dubnové návštěvě tohoto krásného koutu Českého Ráje jsem si slíbil návrat sem ještě tuto sezonu. Tatušovy tipy nejsou ještě zdaleka vyčerpány, a tak v pátek po práci usedám do Belošova kočáru a ve dvojku valíme směrem k hospůdce na Olšinách pod Drábkama. Přesun proběhl celkem v pohodě a nějak po 20. hodině lijeme do chřtánu orošeného Skaláka a koukáme na skály ozářené zapadajícím sluncem.


Sobotní dopoledne nám zpříjemňují mráčky na obloze, které zajišťují jaký-taký lezecký tepelný komfort. Severovýchodní hrana na Skalní hrad byla tak akurátní cesta na opětovný kontakt s pískem po více jak měsíční pauze. Lezeme zde ještě Veveří cestu, kde nás docela potrápí nástupový spárokomín, který nás vyplivne na začátek dlouhého traversu k prvnímu kroužku. Dále nahoru po vzdušné hraně ke druhému, jehož oblez z no-handu se Belošovi, na rozdíl ode mne daří.


Stěhujeme se na sousedního Sokola - Údolní cesta byla pohodová, ale Žlutá stěna na stejnou věž mi pro tento den vybírá přidělenou dávku energie. Solivý sokolík nad druhým kroužkem tahá docela dost, a i když klasik praví, že "veškeré návraty ze sokolíku jsou zhoubné" :-), daří se mi návrat ke kroužku bez tlamy. Připravuji kindráč, který asi na třetí pokus zakládám a zajišťuji si tak "další kruh". Dál cesta pouští bez větších potíží a dolez po hraně ve stylu "kroutiti prdelí" si vychutnávám naplno :-)


Jdeme ještě kouknout na vyhlídku z Drábského masívu a pak vstříc k vytouženému pěnivému moku, solární sprše před hospodou a kulinárním požitkům místní kuchyně.


V neděli je vymeteno, a tak rychle urvat něco ve stínu - SZ stěna na Balustrádu - dlouhou krásnou cestu s cruxem 2 metry nad zemí (zajištěným dynemou na oblém hrotu :-) a již v plné sluneční palbě JZ stěnu na Drába. Vedro a čas na dnešní přesun domů již víc nedovolují. Tatušův seznam se o něco ztenčil, ale stále není vyčerpán... Drábky opět nezklamaly.
roko