Die Erste
4.- 8. 5. 2018


Kdo by to byl před 73 lety řekl, že po událostech, které otřásly celým světem budou lidé tyto dny slavit jinak, než kladením věnců a vojenskýma přehlídkama. Ano, většina lidí vnímá květnové dny jako svátek práce a konec hrůzné války. Pak se najdou mezi lidmi i takoví, kteří májové dny vnímají úplně jinak. 1.5. se totiž otevírá klenot Polické pánve - ÁDR!!

Počasí absolutně nemá chybu a přestože někteří hřeší a jedou do Saska provokovat ty, co to před mnoha a mnoha lety prosrali a nemají co slavit, my s Belošem v tom máme jasno. Již za tmy zvedáme závoru pod Tošovákem a za chvíli s Jirkou Nešporem domlouváme jak s autem a u pivka pařátujeme s Tatušem a ostatním adršpašským dobytkem.

První den, cíle jsou - jdeme na Konšely, napřed malý a pak VELKÝ. Prvně dloooooooooooooooooooooooooouhý komín, pak nevlídná širočina, pár hezkých lezeckých kroků a první HORE ZDAR!!!. Jdeme vstříc druhému vrcholku, kde nás bohužel brzdí naše připosranost a místo Belošového "SKOČ!!!" slyším jen "neblbniiii nemáš přilbuuuu". Potupně slaníme, vylezem si malou mňamku na "Bufet" v podobě "Malýho piva" a již si to kráčíme "Přes Fichtli" na místní M. Everest (Milence). Věž je to pěkná, nástupová širočina nádherně suchá a na vrcholku s Belošem zjišťujeme, že nás bolí z těch komínů a širočin celé tělo, jen né ruce - zvláštní :-)



Neděle jsme již lépe připraveni, ráno hopky šupky na Karbaníka a hned vedle krásnou stěnovku na Hlavsovu věž. Teda řeknu Vám, jak mi nad třetím kruhem šmýklo a hodil jsem většího odseda do uzlíku i jeden borec z vedlejší cesty pozbyl veškerou chuť dobýt věž a raději slanil. My jsme si chuť vzít nenechali a měli jsme letos druhý Berg Heil. Na závěr neděle bylo třeba sundat 2 roky starý pytel z Poradce a Sloní Bugy tentokrát vůbec neprotestovalo a krásným čistým rajbasem jsme dostáli vrcholu, kde nás vítal kamarád Bin, který si soličko vylezl krásným zeleným a zamešným spárokomínem. Ten den chutnala pískovna i pivko v Kalírně. Kupodivu víc bolely ruce než včera…

Pondělí máme chuť ještě zvedat laťku, tak směr Zefír. Než jsme se k němu probojovali, padla nám do oka Turnovská s Východní stěnou a krásná kyzová stěnka nás jen naladila na pořádný přelez. Stojím pod Zefírem a s úctou koukám na startovních 8 m poctivého vyplouvacího širokého vertikálního chytu. První pokus, asi 5 minut šlapu vodu, pár temp kraulem a po druhém cca stejném pokusu rozhoduju, že pro tentokrát tuto věž zdoláme po klasice.

V celku rychle získáváme další první zápis tohoto roku a Skoba navrhuje malou dominantu sektoru Ostrov - Myslivečka. Přicházíme pod věž, rozbalujeme vercajk a Skobič se ptá Přečkosa: "Ty vzal jsi mi lezečky z vršku Zefíra???". Odpověď vám asi nemusím říkat a tak pro velký úspěch dnes Zefír podruhé na vršku…. ?? Plány o čistý přelez Myslivečka bez stavění berou hned za své a poté, co Skobič asi dvakrát stojí Přečkosovi na ramenou zbaběle nahazujeme slaňák. Skoba ruským žumarem vcelku hbitě dosahuje TOPu, ale je z toho tak v P…, že ani neleze ke knížce a hned slaňuje - sračka!!

Situaci nám zachraňuje doporučení od místňáků na novinku vedle Lupiče, kde nezáludná spárka a adršpašký výlez po "madlech" dohromady se 2 prstýnky ve stěně výrazně zvyšují chuť na další lezení na písku. Večerní trávení volného času nemusím jistě nikomu znalého pískovcovému prostředí popisovat a tak stejně jako předešlé večery usínáme hluboko v noci a před námi poslední den.

Ten je opět ve znamení skvělého počasí. My už jen opravdu z povinnosti alespoň jednu vež, sice ne bez počátečních obtíží, ale nakonec s úspěchem dobýváme vrchol (díky Bakchusi). Smočíme údy v pískovně a zpět do Ostravsko karvinské pánve.

See you in hell Skobič

Věže:
Malý Konšel, Bufet, Milenci, Hlavsova Věž, Karbaník, Poradce, Zefír, Turnovská, Kriminálník, Bakchus

Dobytci:
Beloš, Skobič, Přečkos (pásla nás Market)