Žďárské vrchy
21.- 28. 7. 2018

Jednu z letošních dovolených jsme s Makym namířili do Žďárských vrchů na Vysočině, stěny u Mrózka jsme měli již plnu r.. (ale díky za ni!), Maky nemluvě o baráku:-).

Středně velký Maky nastupuje, Čtyři palice.

Nabaleni jak čs. expedice na Makalu vyrážíme i s koly, haranty, miláčky, ale bez pejsků, po autostrádě směr jihozápad a západ.

Čtyři palice v plné kráse.

Skály stojí za to, pokud se však potloukáte na místě, a to především Čtyři palice a Bílá skála. Spíše nevýznamné a někdy turisty hojně navštěvované jsou Devět skal, Drátník, Tisůvka a další (Žďárské vrchy mají cca 25 oblastí).

Část malých skalek na Tisůvce (800 m n.m.).

Opomíjená Bílá skála se tyčí v krásném lesíku nedaleko Devíti skal, určitě stojí za návštevu oproti právě hojně turisty navštěvovaným Devíti skalám.

Malý Maky na pikniku v lese pod Tisůvkou.

K Bílé skále se dostaneme po modré značce lesem s tajuplnými skalními útvary po obou stranách stezky. Po půl kilometru lze vpravo zahlédnout výrazně vyšší skalní monolit, asi 100 metrů od cesty. U ní je cedule s informacemi o skále a přírodními zajímavostmi.

Neplavčík vyhání plavce.

Když my jsme bušili, ostatní se poflakovali po žďárských lesích, či řídili provoz v bazénu ve Žďáru a vlakový provoz okolo kostela na Zelené hoře :-).

Nákladní vlak projíždí pod Zelenou horou s kostelem sv. Jana Nepomuckého na vršku u Žďáru nad Sázavou.

Vylezené cesty v obtížnosti IV-VI+ na Čtyřech palicích, Bílé skále a Devíti skalách.

Aba
Rora