Hrádok a okolí
9. - 11. 6. 2017

Ještě ve čtvrtek to vypadalo, že výlet na kýžené pískoviště tentokrát bude. Aladin však neúprosně vyhlídky na suché písky zhoršuje, a tak odlehčuji batoh o smyčky, kindráče, šťouchadlo a místo toho přihodím akorát vrecuško s magnesiem. Na Vtáku jsme ještě letos nebyli, navíc plánujeme kromě Hrádku zalézt i ve zbrusu nové oblasti Salamandr.

Vzhledem k blížícímu se slunovratu nám příjezd kolem 18. hodiny umožňuje vylézt nějakou tu linii v Hrádku ještě během pátečního večera. Skála je příjemně prohřátá, téměř celá stěna se již dostala do stínu, a tak si lezení užíváme až do setmění. Místní správci skal se skutečně starají - nacházíme obnovené nápisy u cest, v některých liniích jsou letité, po domácku vyrobené nýty nahrazeny lepenými borháky.

Trochu porušujeme tradici a naší noclehárnou nebude tradiční táborisko u potoka, ale parking asi 200 m pod chatou Končitá. Na našem standardním plácku jsme totiž během příjezdu zaznamenali přípravu mejdanu v plném proudu a vzhledem k předpokladům nějakých těch sobotních sportovních výkonů jsem se ho odmítal ač už aktivně nebo pasivně zúčastnit.

Na pivko k chatě přicházíme již za tmy a tak trochu nás vyděsí zavřené výdejní okénko. Paní domácí je však velice vstřícná a načepuje nám po dva kousky i po zavíračce. Dokonce došlo i na vynikající kapustnicu.

Ráno, po krátké relaci s Mikušama a Přečkosama, kteří potvrzují svůj odpolední - večerní příjezd, vyrážíme docela brzy - předpověď vyhrožuje deštíkem. Do předpolední bouřky dáváme oblíbené Mrmo, Dajdalosa a Richard už Oči Puči kvůli dešti nedolézá. Na hodinku se schováváme pod převisem na tábořišti u skal, pak do hospy na jedno a kapustnicu a pozdním odpolednem se opět vracíme na "místo činu". Hrádok máme po oba dny pouze pro sebe - jenom v sobotu dopoledne se sem zatoulá pár turistů. Mikuše a Přečkose ujišťujeme, že tady opravdu svítí slunce a večer se všichni sejdeme na obnovené terásce Pod Končitou.


Další den ráno následuje přesun do Lehoty pod Vtáčníkom a podle instrukcí z průvodce přijíždíme na parkoviště pod skalami. Dále již po svých: "Prejdite lúčkou pod vlekom a nad chatkou v pravo je mostík cez potok, potom pokračuje chodník hore kopcom vľavo lesom na lesnú cestu, kde zabočte vľavo, na ceste sú kamenní mužíci". Popis naprosto seděl, až na to, že skalní mužíci v nadživotní velikosti nás doprovázeli až do skal samotných. Budovatelskému nadšení a inspiraci se zde meze nekladly.

Skalky jsou sice menší (10-15m), zato spoře odjištěné, většinou lepenými borháky. Stupnice se nám zdála poněkud tvrdší než na nedalekém Hrádku. Dokonale upravená cestička podel skal, pohodlné plošinky na jištění, stín z mohutných buků v okolí nám zpříjemňují nedělní lezenici. Vyzobáme pověstné třešničky na dortu a "na lehko" jdeme ještě kouknout na oblast Sekaniny, do které zcela určitě na podzim zavítám.

roko