Triatlon
9.12.2017

Trasa závodu:

Start - Parkoviště Kociánka
1. KB - Srub pod Jelení skalou
2. KB - Zvonička Martin na Javořině
3. KB - Srub Ostrov na Černé Ostravici
4. KB - Vlčia skala pod Súľovem
5. KB - Kozí hřbety
6. KB - Lovecká chata "V šestnáctce" pod Kalužným
BONUSOVÝ KB - Vrchol Ostrý
Cíl - Chata pod Ostrým























Startovní pole je letos dopředu známé, sic nepočetné, ale co synek, to tvrďák. Tedy ač podmínka neslibuje moc komfortní a rychlé přesuny, můžu si dovolit udělat trasu "mírně náročnější" a startovat pěkně od západu zpoza Smrku. Parkoviště na Kociánce bude jako start optimální. O srub pod Jelení skalou se chci už dlouho s někým podělit, to bude první kontrola. Vzpomínám dále na srub Ostrov na Černé Ostravici - to je celkem dálka, tak cestou ještě nějakou mezisrandu, ať se partyja nenudí… Zvonička na Javořině slibuje krásné výhledy, vede tam běžkařská trasa, tak proč ne - jasná dvojka. Ještě by to chtělo i nějaký ten climbing.

Lišák ještě nevyčerpal všechny lezecké terény Beskyd a cestou se pěkně nabízí Vlčí skála pod Súľovem a Kozí hřbety. Jelikož sám vím, jak morálka závodníků s přibývajícími kilometry a blížícím se cílem upadá, šestou kontrolu už volím jen kousek od hlavní trasy - lovecká chata "V šestnáctce" pod Kalužným. Tedy hlavní nástin trasy bych měl již od stolu, a teď hurá do terénu!

Čtvrtek ráno plánuji zařídit první 4 kontroly, ale naštěstí si včas uvědomuji, že mají-li kontroly odkazovat vždy na tu další, je třeba začít od konce. Tedy měním směr do Košařisk, na chatě pod Ostrým nechávám suché hadry s flétnou na sobotu, nasazuji běžky a totál nedotčeným prašanem se probojovávám pěkně odzadu k šestce - chata "V šestnáctce". Trochu mě straší Bedyho poznámka v diskusi o příliš krátké trase, tak ještě nechávám odkaz na bonusový kontrolní bod pro fajnšmekry, kdyby náhodou - vrchol Ostrého.

Přesun ke Kozím hřbetům, procházím celý hřebínek, abych našel tu nej skalku. Je to tady, pár metrů pěkné stěnky, traverz na hranu, zatloukám kus zahnutýho roxoru, ale padá mi kladívko do sněhu. Tak zpátky na zem, navázat na šňůrku a zase znova hore. Kus kovu drží, tak ještě jednou dolů a zas nahoru se zavařeninovkou s křížovkami. Tak jsem si v běžkařských botech pěkně zabouldroval a to by mohlo pro dnešek stačit. Vracím se na lyžích na Kamenitý a po modré dolů k autu.

V pátek se mi teda vůbec nechce, ale razím z Kociánky na srub pod Jelení skalou. Trochu se bojím, abych jej vůbec našel, byl jsem tam jednou a to už je řada let. Ale stojí na svém místě a je parádně zvelebený. Nechávám schované ruličky s tajenkama a sjíždím zpět k autu. Na Bílý kříž vyjíždím autem, což mi ušetří spoustu času i sil. Vlčí skála mě překvapuje rozměry vertikálními i horizontálními. Procházím celý pás a vybírám místo pro bouldering s dobrým doskočištěm kdyby náhodou.

Zajímavá plotna, jeden slušnej stup, nadupat vysoko levou nohu a tluču hák pro další sklinku s papírky. To bychom tedy měli, cestou zpět ve srubu Ostrov nechávám ruličky v rukavici a spokojenej odjíždím do Orlové - na druhý KB nemusím, číslo pana Vančury jsem si opsal při poslední návštěvě… Sobota ráno, už na startu někteří zažívají onsight pocity, vysvětluji pokyny k trase a rozdávám podklady.

Ještě krátkej rychlokurz aneb jak naučit Makyho luštit křížovku snadno a rychle a razíme do lesů. Překvapuje mě skutečnost, že ačkoli jsem to doporučoval v diskusi, jsem jediný kdo má běžky. Alespoň že to kolo se mi podařilo Skobičovi rozmluvit… Závodní pole se trhá na solitéra Bedyho, dvojku Skobič - Rora a ostatní.

Bedyho taktika prokřižovat okolí Trojačky všemi směry nevede k první kontrole, nýbrž do Starých Hamrů, dále se tedy k cíli dostává po vlastní trajektorii. Ve srubu jako první překvapuje partyju trampů Skobič s Rorou, my dorážíme s mírným skluzem. Dále pokračujeme přes sedlo pod vrcholem Trojačky, a to je teda slušnej krpál a sníh téměř dvojvaječný. Cesta na Javořinu je slušná džungle, společnými silami se motáme po všech čertech a příležitostně po Bedyho stopách.

Na prohrnuté cestě pak sám kufruju snad nejvíc v celé historii triatlonu a sjíždím někam do hajzlu k osadě Němčanka, což mě stojí fůru sil a času vydrápat se zpátky nahoru. Na Javořině se zas potkávám s klukama a odjíždím po kamenité a vyledněné cestě směr Bílá. Napojuji se na sjezdovku a mezi lyžníky předvádím pluh široký, jak jen to jde. Dále se pohybuji sám, po Moravské cestě to šoupu na lyžích a při přelézání řeky po padlém stromě na ostrov s velkým O nedošlo ke koupačce jen se štěstím.

Od rozcestí Vjadačka, vkusně přejmenovaného Skobičem na Vyjebačku, se po vyhrnuté cestě dostávám celkem rychle k Doroťance, pak nějak ztrácím červenou a k Vlčí skale se prohrabávám nějakou zafujanou pasekou (o Skobičově skoku plavmo do prašanu, aby nezanechal stopy, jsem nevěděl). Tu potkávám Roru, kterému se nedaří topovat boulder. Dáme každý pokus, ale vyledněné z předchozích Skobičových pokusů to teda pěkně ztěžklo a dojde i na stavění.

Z Bílého kříže začínám velebit lyže na nohou, pod Malým Polomem dojíždím Skobiče, který zabořen v prašanu vypadá odhodlaně - na zbylé kontroly se vysrat a hlavně už být v cíli. Věnuji mu tyčinku a trochu kofolové tříště. Už je tma, ale celkem mě to ještě baví, tak jdu zkontrolovat skleničku na Kozích hřbetech a tento noční bouldering na samotě s čelovkou se mi fakt líbil. Dále přes Slavíč to celkem odsejpá, máme tu Kalužný, kompletuju šestou kontrolu a mířím k cíli.

U chaty vážně koketuju s myšlenkou sebrat i bonus, koukám do mapy, přiznám se, že na vrcholu Ostrého jsem ještě nikdy nebyl! Ovšem nulový náznak jakékoli stopy na vrchol a známé siluety v oknech mě opět vrátily na zem a něco po šesté večerní se vítám v cíli s osazenstvem chaty. Jak to zažili ostatní je zcela nepřenosné, věřím, že nějaké osobité reporty z tratě se ještě objeví… Díky partyjo za účast a odhodlání!

Tatuš