Psotkův memoriál 2016

Výsledková listina

MEMORIÁL JOZEFA PSOTKU
XXXIII . ročník
13. - 15.10.2017

Bedřich "Bedy" Stančík
Pavel "Pišta" Juhász

Na letošního Psotku vyrážím klasicky v pátek s rodinkou a večer přijíždí ještě závoduchtivý Pišta, aby si v sobotu zasloužil svůj první odznak. Základna se už natrvalo přesunula do Tatranské Lomnice, ale poprvé se běží plnohodnotná trasa přes vrchy. Vzhledem k ledovým podmínkám v sedlech se do povinné výbavy dostávají mačky nebo nesmeky s kovovými hroty alespoň 10 mm.

V sobotu stojíme oba na startu a s příslibem totálního azurka se těšíme se na tu nádhernou trasu. Na startu stojí 135 hlav a známé tváře zvěstí velice tvrdou konkurenci. První časovka je docela ostrá, protože se běží na jeden zátah Tatranská Lomnica - Rainerova chata - Hrebienok - Sliezsky dom - Polsky hrebeň. Říkám si, že pokud bych ji dokázal zaběhnout pod dvě hodiny, tak budu maximálně spokojen.

Po odstartování nestíhám hledět, jak se do toho partička obula. Tempo docela zběsilé, ale dalo se to čekat, protože až po Sliezsky dom je to běhavé a nad ním už nebude moc prostoru ani sil něco stahovat. Nedá se tedy než to taky pořádně rozkoulet a tak se do toho pořádně obouváme. Po Hrebienok je to extrazběsilé, po Sliezsky už "jenom" zběsilé a na Polsky se už chleba láme.

Těsně před Sliezskym se mi podaří cuknout tři a na začátku stoupání na Polsky hrebeň ještě jednoho. Brousím si zuby ještě na dva před sebou a postupně ukrajuji z jejich odstupu. Bohužel 200 metrů před cílem nevychází našlápnutí na kámen, špička ustřelí a plnou váhou to chytím na koleno a dotlumím rukama. Procházející turista je evidentně vyděšený a tipuje, že už se nezvednu. Cílová vlajka je ale příliš blízko a čas stále běží, takže otřepat a pokračovat!

Cílem první časovky nakonec probíhám v čase 1:58:41 na průběžném 10. místě. Jsem rozhodně spokojen, škoda jen toho pádu. Sluním se a vyhlížím Pištu, který dobíhá s partou napadenou vosama, protože někdo šlápl kam rozhodně neměl. Naštěstí se žihadla vyřádily na jeho soupeřích a Pišta tak dobíhá první časovku bez újmy v čase 2:21:57 na průběžném 35. místě. Vzhledem k první účasti, rychlosti a tvrdosti trasy rozhodně moc dobrý výsledek!

Při vyčkávání na Pištu koleno nezvěstí nic dobrého. Pěkně natýká a je mi jasné, že ho musím ještě docela dlouho udržet v pohybu. Z Polského se musí pokračovat povinně na nesmekách, což musí každý vyhodnotit jako rozumnou volbu. Sestup je na čistém ledu a ve výšvihu do Prielomu i při sestupu na Zbojandu bych taky nesmeky rozhodně sundávat nemusel.

Na Zbojandě se nalejeme čajem a je na čase chystat se do druhé časovky. Tady se Pišta ukáže, že by mohl klidně dělat Motivačního kouče. Padají hlášky jako: "Proč musí být ta druhá časovka? Už se mi teda vůbec nechce. Raději bych si tady lehl. atd." :-) Nedá se svítit, musíme se do toho vrhnout. Rozbíháme druhou časovku Zbojnická chata - Priečne sedlo. Prvních 500 metrů se nese v duchu rozhejbat oteklé koleno, ale pak už to jaksi taksi povoluje a dá se i na tom střídavě šutrovo-sněhovém povrchu valit docela rychle.

Cílem 2. časovky probíhám za 29:47 a po chvíli už se na vedlejším šutru sluní i Pišta, který časovkou prolítl za 35:43. Tady už můžeme o pořadí jen spekulovat. Počasí je opravdu nádherné, fajně teplo a moc se nám ani nechce do stínu v Priečnem sedle.

Přes Priečne se musí zase povinně na nesmekách. Pokud to bylo za Polskym rozumné, tak tady je to absolutní nutnost. Celé Priečne je jedna velká sklínka s plýtkými dolíky jako stupy. Nic veselého ani při volných řetězech a když si to odspodu lezou z podmínek dost vyklepaní turisti, velíme raději k přelezení a k sestupu sněhovým žlabem.

Na Terince se moc nezdržujeme. Bouchneme jeden čaj a mizíme. Časový limit sice v ohrožení není, ale koleno cítím čím dál solidněji a chce ho to raději udržet v pohybu. Postupně se prokoušeme na Rainerovku, odkud sestupujeme po té extrazběsilé trase zpátky do Tatranské Lomnice a odpípáváme cíl.

Teď už nás čeká jen sprcha, jídlo, pivo a vyčkání na výsledky. Letošní výkon nakonec přináší celkové 10. místo pro mě a 36. místo pro Pištu. S pořadím musíme být rozhodně spokojeni, ale hlavně za sebou máme zase jednoho Psotku, kde klasicky krása střídala nádheru.

Bedy