Das Sand Idyll

Stejně jako před 14 lety jsem chtěl Kamanka přesvědčit o nesmyslnosti písků a zbytečnosti navštěvovat tyto oblast (Polická pánev), byl jsem i tentokrát umluven stejnou osobou k návštěvě jiné oblasti - Český Ráj, abych si rozšířil lezecký obzor.

Hodně jsem již o té hrabance slyšel, ale láska k věžím Adšpašska mě vždy nasměřovala na tyto GPS souřadnice. Moc nadšení jsem z tohoto výletu neměl, ale pod tíhou ostrého pohledu jsem se nechal přesvědčit. Přesto jsem na kruháči v Hradci zkusil ještě jednou změnit směr jízdy a místo na Jičín jsem odbočil na Náchod. Pod palbou ostrých výtek otáčím vozidlo po 500 metrech tím "správným" směrem a v 21 hod. popíjíme Svíjející se pivo v Příhrazech.

Probouzíme se do azurového dne a nedočkavě zhltneme snídani, abychom mohli co nejdříve hladit písečné homole. První směr Šikmá věž a JZ cesta. Začínáme opatrně, přesto se nám nevyhne malý odskok do prvního kruhu a tím je všechna bázeň zažehnána krásně stěnou a drobnou spárkou si za chvíli podáváme s Kamanem ruku u slaňáku.

Slunce začíná pražit a druhou cestu na Velkou Křížovou věž nás moc neosloví nástup u Přípravny nebožtíků a jdeme si zpravit chuť na Mršku, která trošku při vrchu nezáludným rajbáskem prověří důvěru v naše chodidla.

Přelízáme ještě dvě ne zrovna dominantní věže, ale pak nás Kaman zavede pod věž s již dominantním názvem " Sloup" a zde Jihozápadní stěnou přes 6 kruhů prostoupíme až na vrchol. Sice počáteční stavění nebylo na OS, ale zbytek byla opravdová stěnová lahůdka, která končila krátkou převislou spárkou MŇAM...!

Po takovém výkonu máme přesto ještě chuť a na Bukovou věž si vyhlídneme krásnou sedmičkouvou spárku. Před příchodem k ní nám její vyvedení sliboval ten, jehož jméno nelze vyslovit, ale následně pod nástupem zjistil, že se mu ta cesta zas až tak moc nelíbí a že už vlastně ani nechce lézt.

Skobič s Kamanem nakonec po krátké debatě a malé hroudě hoven usoudí, že ta cesta s kruhem u vrchu vylézt půjde a společně tuto věžku udolají. Zajímavostí těchto chvil byl fakt, že po zdolání této věžě prvolezcem, pojal zájem o tuto věž i ten co již lézt nechtěl a tak se na vrcholu potkáme všichni účastníci zájezdu (ostatně jako po tento zájezd ne poprvé a né naposled).

To už ale byl pro dnešní den fajront a po krátkém večírku u ohně usínáme opět pod hvězdnou oblohou. Neděle je z pohledů lezců z Ostravska vždy trochu kratší den, a tak neleníme a v 8 hod. ráno Skoba již traverzuje Kobylu v Německé cestě, aby podobným způsobem (jako na Bukové věži) mohli všichni stanout na Příhrazské dominantě.

Pak už jen hezkou možná trochu bázlivou "Talířovou" na Kobylí věž, kde nás trochu prověřil odlez od druhého kruhu a poslední cestu zájezdu si okořenil Kamanko krásnou stěnovkou na Františka. U auta jen jednu chmelovou sodovku s polívkou na cestu domů a se sluncem v zádech vstříct jiným věžím (důlním).

Není to sice kouzlo Polické pánve, ale mohu doporučit každým dechem. Fakt to i na Hrabance stojí za to, a když dostatečně čistíš nohy, tak to ani neklouže...

See you in hell
Skobič