Lezecké jaro očima Elly Adamovské

Po loňském MS v čínském Guangzhou jsem byla dost namotivovaná do zimní přípravy na další sezonu. Skal jsem si užila hned na začátku nového roku, kdy jsme vyrazili s rodinou do Ospu. Tam jsem se rozlézala, nesnažila se drtit nic těžkého, přelezla jsem pár hezkých cest, mezi nimi jedno ze svých nejkrásnějších 8a-ček, Urbanovu.

Trénovala jsem poctivě na bouldrovce (Tendon blok Ostrava), doma, občas na velké stěně s lanem; hodně jsem běhala, strečovala, cvičila speciální cviky na ramena. Formu jsem si mohla vyzkoušet na Sově, kde jsem během jednoho dne vylezla další cestu 8a. Těšila jsem se na jarní prázdniny, měli jsme jet s mámou, bráchou a trenérkou na skály do Arca, a tam to mám moc ráda.

Nakonec to ale dopadlo jinak. Klukům se uvolnilo místo v sestavě výjezdu do Španělska a nabídli mi, že můžu jet s nimi. Dlouho jsem neváhala. Vyrazila jsem tedy poprvé v životě do vysněné lezecké oblasti. Oliana. To bylo něco! 17 dní. Slunce a vedro jako uprostřed léta, ale i sníh a zima. Celé dny ve skalách, o restech běhání, turistika a samozřejmě učení.

Tamní skály mě uchvátily a dost mi sedly. Dlouhé vytrvalostní těžké lezení, bylo to úžasné. Rozlezla jsem se poměrně rychle a byla jsem dost překvapená, když jsem velmi rychle přelezla cesty 8a, 8a+ i 8b. Myslela jsem, že budu obtížnosti přidávat postupně, rozhodně jsem nečekala, že se tak brzy pustím do své vysněné cesty 8b+.

Ale stalo se a Gorilas En La Niebla za 8b+ se mi podařilo přelézt hned první týden. Co teď, říkala jsem si. Kluci zkoušeli Fish Eye 8c a poslali mě, abych cestu zkusila nakrokovat. A mně se to dařilo. Věděla jsem, že mi sedí, a proto se do ní pustila, přestože obtížností přesahovala veškeré mé plány a očekávání. Cítila jsem se silná, a když jsem při 3. pokusu v této cestě vypadla až úplně nahoře, věděla jsem, že to dám. A dala jsem ji skutečně hned na 4. pokus. Měla jsem obrovskou radost, dokonce jsem i dojetím uronila pár kapek (spíš celé jezero). Do konce pobytu jsem ještě přelezla pár dalších cest 7c+ až 8a+, rozlezla si další 8b, které však totálně zateklo, takže jsem si ho nechala na příště.

Sotva jsem vybalila a dala se trochu do pořádku, začala závodní sezona. Hned 1. dubna se konalo 1. kolo Českého poháru v lezení na obtížnost dospělých i mládeže. Letos poprvé můžu lézt i s dospělými. To, že je první závod na ostravské stěně Hlubina, nebyl apríl. Tuhle stěnu moc nemusím, není tam pořádný převis, a tak jediný důvod, pro který jsem se těšila, byl, že nepojedeme daleko, a tudíž se i vyspím. Zaspali jsme ovšem, a tak jsem byla trochu nervózní, ale stihli jsme to tak akorát. Jedna kvalda byla v kolmáči, docela těžká technická, druhá byla převislejší, líbila se mi víc. Do finále jsem postupovala z děleného 2. místa. Ve finále jsem dolezla nejvýš a vyhrála nejen svou kategorii, ale i celkově ženy.

Hned za týden proběhlo 2. kolo téže soutěže, tentokrát na brněnské HUDY stěně. Ta se mi líbí velice a líbily se mi i cesty, které nám stavěči připravili. V kvalifikaci jsme lezli jednu převislou po červených chytech, úplně nových a zatím zcela neznámých; cesta byla moc hezká, zajímavá, dobře se mi lezla a topla jsem ji. To se podařilo ještě dalším čtyřem holkám. Druhá, po černých chytech byla v kolmáči a toply jsme ji už jen tři. Do finále jsem tedy postupovala z děleného prvního místa. To bylo připraveno v té nejpřevislejší části stěny z černých chytů. I zde se mi podařilo vylézt nejvýš, skončila jsem pouhý chyt od topu, což mě mrzelo, chtěla jsem vylézt až nahoru, ale vyhrála jsem a byla moc ráda. Atmosféra byla po celý den, a hlavně ve finále, výborná a já si závody skvěle užila.
Ella Adamovská