Kalimera Leonidio
1.- 8. 4. 2017

Už v listopadu Kamanko rozesílal newsletter o svém záměru na jaře se mrknout na novou řeckou oblast a na první nahození se chytli Beloš, Bodzio a Riša (člen likvidačního HO). Nakonec pod tíhou argumentů a touze po jižním slunku na skále podlehli Duno, Alesh, Honza, Palko s Alčou, Zamara, Láďa, Feri a Skobič - skoro na autobus jak před 20 lety do Ádru...

Uběhlo pár měsíců a všichni se setkáváme v Blavě na letišti, někteří váží bágly, někteří i svůj korpus (85,10 kg). Let probíhá v poho, noční Athény trávime na karimatkách a čekáme, až nám otevřou autopůjčovnu. Pak už jen drobný výdup s pojištěním auta a hurá - 235 km směr Leonidio a naše vesnička, která má velmi romantický název POULITHRA.

Pohled na skály nás nenechává chladnými a ještě po obědě valíme šáhnout si na ty ostré chyty v sektorech Mad Wall a Panagia, zde se vyznamenali Alesh s Honzou prvním 7a na OS a Ríša vzorovým spouštěním spolulezce (jako ze Schuberta). Večer nakupujeme rajčata, nudle, metaxu a na terásce při zapadajícím slunci spřádáme plány na zítra.

Pondělí věnujeme čas a sílu sektoru Theos (náš překlad je The OS - jak je to lezecké názvosloví bohaté...) Krásné chytovaté žluté až oranžové vápno a skoro všichni trepeme, někteří snaží zlomit 7b stupeň, ostatní bojují se stejným písmenkem, jen s jinou číslicí. Ríša opět dostál svému úkolu likvidovat konkurenci a pouští při lezení pod sebe kamínek, který jen tesně míjí Beloše (který ví jak chutná prasklá kýčel). Naštěstí důlní kombajn Bodio včerejší nestandartní spuštení na laně začíná rozcházet a opuchlý kotník už nevypadá tak hrozivě.

Ostatní si chrochtají nad náhernou skálou a pěknými výhledy na malebné údolíčko Leonidia a azurové moře. Následující den vyrážíme hluboko do vnitrozemí a po 11 km vysedáme z auta a přes vádí řeky, která možná někdy tekla, vycházíme do kopce do sektoru Skiadhiániko. Starší členové se od nás odtrhli a mluvili něco o Slávii nebo jiném soupeři fotbalového klubu prý z antické doby.

My ostatní v tom máme jasno, kvůli čemu jsme tady jeli a přestože je ten den fakt HIC tak Honza s Aleshem přidávají další záseky za 7a i s pusou a i ostatním se daří. Ve skalách nám dělají společnost nějaké ferfluchte banden z D a z A, kteří z tak veliké slovanské skupiny mimo jejich zónu vlivu mají trochu strach (tak to nějak komentoval jeden lezec nějaké Fince, když se ho ptala co to jsou za lidi, kteří se pořád smějí).

Ríša ten den udělal uzel na laně, tak se nic nedělo. Akorát si myslím, že ten den vyšel trochu naprázdno Alesh (nálezů do cipa, ale pod ketou se to vždy nějak po...), ale ještě nebyl všem dnům konec.

Středa, Honza restuje a zbytek se nebojí lézt i čtvrtý den v kuse, dokonce i old boys, ten den válčíme v HOTROCK a tento sektor byl ve znameních dlouhých kolmých až mírně převislých cest, které máme rádi a padají i pěkná čísla. Prsty už jsou trochu zkašené, ale slaná voda na večer a třihvězdový koňak je ideální regenerace a to hlavní, zítra letíme na MARS!!!

Mars - červená planeta, nebo převislý a krápníků plný sektor. Jelikož v nádržích aut z Goldcaru bylo už prázdno hned po startu, volíme tu bližší variantu, kde Honza boduje s OS přelezem 7b+ a i my se snažíme, ale na Chuck Notise měl jenom Honza. Ještě jednu perličku dne vykouzlil Palko s Ferim ve vedlejším sektoru Namaste (náš překlad Na masle), kde trochu bojovali s místním medonosným blanokřídlým hmyzem - prý roj včel.

Pátek se vydáváme prozkoumat poslední sektory, které víme, že ještě stihneme přelézt, ale naše rozbolavěné těla nepouští víc než 7a+ a několik jiných cest s 6 na začátku. Večerní párty na balkónku, dopíjení všech ovocných vín i destilátů a pak už jen zamávat za šestou serpentinou té dupě světa a z Athén skoro bez problémů (někteří se snažili odletět na starou letenku - co Ferka stálo dvě flašky metaxy se 7 hvězdami) přiletět do večerní Blavy.

Za perfektní start do letošní sezóny velký dík Kamanovi, bez jehož supportu bychom letos startovali na Porúbce. :-).

See you in hell Skobič