Chorvatsko 2017

Chorvatskou oblast Markezina greda mi už loni doporučil Adam O. Cesta je dlouhá, takže jsme si ve Slovinsku domluvili lezení se soupeřkou za závodů a zároveň novou kamarádkou Emou. Čtyřhodinová zastávka na klimatizované skále u jeskyně Jama Belojača nás příjemně osvěžila před pokračováním do Splitu. Taky bych něco takového chtěla mít kousek od domu.

V neděli ráno jsme si na moři začali zvykat na novou tréninkovou pomůcku (paddleboard). Zpočátku byl problém ustát na moři pár sekund, ke konci pobytu jsme zvládly i hvězdy a přemety. Odpoledne jsme konečně navštívili zastíněné oblasti Markeziny gredy. Zjistili jsme, že je tam hodně krásných a netypických cest, avšak všechny velmi těžké. I zkušení slovinští a chorvatští lezci nám to vysvětlují a nabízejí alternativy.

Pondělní ráno tedy navštěvujeme severní sektory v Omiši. Teploty se blíží 40 st., takže dáváme maximálně 7a+ OS, což je pro ségru super výkon (asi jí teplota nevadila, nebo se bojí padat více než já). V úterý opět rozcvička u moře, pár lehčích cest v Matkezině greda a pokusy v těžších cestách.

Středeční volný den jsme nejprve našli vysněnou písčitou pláž a konečně jsme mohly dělat přemety, hvězdy, araby a další akrobatické prvky, které jsme se před týdnem naučily. Později jsme našli útesy pro skoky a lezení nad vodou. Večer jsme obhlídli oblast Marjan, kde jsou skály orientované na jih a zjistili jsme, že po 18 hodině jsou ve stínu. Ve čtvrtek odpoledne jsme si slušně zalezli v malé oblasti Rupotine, kousek nad parkovištěm.

V pátek opět Markezina Greda, kde jsem si vyhlídla pěknou cestu, která mne sice nepustila, ale všichni jsme si zalezli až do večera. K autu jsme šli s čelovkami.

Summit day přišel v sobotu, kdy teplota klesla na 27 st. a v Omiši jsme konečně mohli vylézt těžší cesty. Poslední večer jsme ještě otestovali Marjan s nádhernými výhledy na západ slunce a mohli se jít prospat před nedělní dlouhou cestou domů.

Markéta Janošová