Ola Chorro
18.-25.11.2017

Další deštivý víkend v srpnu a vidina posledních 2 měsíců lezení v tomto roce nám s Belošem vnukla myšlenku prodloužit si léto na jihu v listopadu.

Hážu do diskuze letmou udičku a prvně se na ni nikdo nechytá, ale je to jen zdání!! Do 14 dnů se toho chytnul Kaman a do konce srpna má 7 lidí koupenou letenku do Malagy na 18.11. BOMBA!!

A je to tu, budík zvoní v hrozivých 1:30 hod 18.11. ráno, ve 2:00 hod. je tady Kaman s Belem, naložit Richardsona (prý nový člen HO...) a s doprovodem druhého auta (Wiecho, Palko, Honza) jedem do Wroclawi - v 7 hod. nám to letí. Nad ránem mrzne a my se těšíme, až ohřejeme kosti. Malaga, přilétáme před polednem a okamžitě do kraťas a trika, taxanem do kempu a večer ještě lezem. Vybíráme sektor hned nad kempem - Las Emcantadas.

Začínáme zlehka a jen Skobič v domění, že leze 6b zahájí 7a+, které ho pořádně prověří a zbitý u kety se nechá spustit do lehčích cest (na takové čísla je ještě včas). Stmívá se až kolem 19 hod. což nám plně vyhovuje a my se vracíme akorát na véču a koupačku do bazénu v kempu. Každopádně je krásné azurko bez mráčků, přes den přes dvacet ve stínu (moc horko) a v noci kolem 8 nad nulou.

V neděli jdem do nejvzdálenějšího sektoru Escalera Arabe, kde si vybíráme dle chuti, kolmé technické až po mírně převislé s většími přešahy, kde Honzík sajtne první 7a ostatní se plácáme kolem 6a - 6c. Krásně pofukuje a svítí slunéčko.

Trochu nám život komplikuje nevyspitatelná otevírací doba a zásobování naši "Heleny" v jediném minimarketu v Čoru a tak čekáme až do pondělí na první bagetu (pohanka a špagety jsou taky cajk jídlo). Pondělí je ve znaku sektoru Suizo a někteří zamáčknou slzu při vzpomínce na formu z roku 2009, kde si OS v té době blajzli "Sexo drogas a flamengo" i "Bienvenidos al cirko", které pustilo jen novou krev v podání Honzíka.

Nicméně i nejzkušenější člen zájezdu dal na "Žuznára" převislou "Imrichen" za 6a+. Krásné dlouhé neoklouzané lezení nenechává nikoho chladným, obzvlášť, když do stěny PERE slunko.

Ale i kolmé "Jude del frenta judeal" 7a+ dělá radost přestože to není vkuse.Lezeme opět do setmění, což není až takový problém, u Heleny otevírají krám stejně až po 16 hod. Tam usedáme a povinné litrové Cruzcampo které dáváme na úroveň našeho plzeňského piva (škoda, že tuto značku nevyrábějí v Nošovicích).

Večer v kempovací kuchyni plánujeme další den a vzhledem k tomu, že slunka není nikdy dost, jdem do Makina. Povinná "Hakuma Matata" pro Honzu a Wiecha, aby u řetězu znělo do údolí ABADŽIKRÁÁÁ (kdyby si to tenkrát Zico nechal patentovat, tak už do smrti nemusí robit!!). Ostatní si udělají radost v šestcéčkovém "Life is sweet", i když Kamanko s citem pro směr tuto cestu skoro vylezl 7béčkovou variantou :-).

Sektor Makinodromo, je vesměs převislé a po dobrých, tak si tam děláme radosti v "Obamovi" a na závěr prověřilo chuť po vyvrcholení "Heat Exchange", které krom krápníkového nástupu bylo po oblinách a dost technické c+ s šestkou na začátku. Vyprahlí se vracíme kaňonem do dědiny na litr chmele pak šup do bazénu a uvařit nějaký sacharid do těla.

Ve středu jdou někteří na památky a my jdeme do "Casrojo" zkusit štěstí, hezké převislé 6c+ na rozlez a po něm položený hnus po vyklouzaných lištách berou Skobičovi síly, které mu potom chybí v perle sektoru "Little brown baby" a opět všechnu smetanu slízne Honza. Ostatní se věnují kolmějším cestám a tento sektor bohužel trpí větším mýdlovým syndromem a největším pozitivem byl nejkratší nástup a kousek pro vodu. Jinak katedrály v Malaze jsou taky kráásné. :-)

Čeká nás ještě sektor Momia, Solárium, Albercones, každý večer u vína, hltu něčeho ostřejšího se vzpomínalo a plánovalo co se poleze další den. Prostě ten správný lezecký týden. Kemp absolutně v klidu a myslím, že pokud se do El Chorra zajedu ještě podívat, nejspíš hodím opět chrupku v "Olivové ratolesti".

Týden utekl jako voda a v sobotu ráno nás taxikář Julio (cca 30 letý chlap) veze rychlostí koňského povozu na letiště, abychom bez větších problémů mohli zapadnout do šeda, tmy a zimy pozdně listopadových dní v Česku. BRRR!!

Padlo přes 30 cest v obtížnosti 6a - 7b+ vypilo se 35 litrů Cruzcampa a ostatní už nestojí za řeč. Snad jen kdyby náhodou někdo byl v Chorru, zkuste se podívat po mém lezeckém deníčku zůstal TAM (jinak začínám od nuly!!)

See you in hell Skobič