ODDÍLOVÝ HOROLEZECKÝ VÝCVIK VE VYSOKÝCH TATRÁCH
24.-26. VI. 2016













Místo:

Mengusovská dolina / Volia veža - J stěna

Účastníci:

1. KEBRT Miloslav (instruktor)
2. KOCH Roman (instruktor)
3. HLAWICZKOVÁ Klára
4. HLAWICZKA Petr
5. PALUCHA Marek
6. LIGOCKI Roman

Vylezená cesta:

ŠTÁFLOVÁ-ŠABATA (V-)

Program:

Nácvik lezení velehorskou stěnou, nácvik jištění ve vícedélkové cestě, nácvik orientace ve velehorské stěně.

Popis:

Hlavní, lezecká, část výcviku proběhla v sobotu. Ráno o půl sedmé vyrážíme z našeho základního tábora v Horském hotelu Popradské pleso směrem k Volej veži. Ovesné vločky v žaludku fungují spolehlivě jako jaderné palivo v atomovém reaktoru - ještě zdaleka není deset hodin a my už stojíme u malého plesa pod Volovkou.

A to jsme cestou ještě stihli odbornou prohlídku nouzového ubytovacího zařízení využívaného v dávných dobách dobyvateli Tater. U malého plesa obvykle provádíme rekognoskaci terénu. Tentokrát rovněž porovnáváme realitu stěny s fotografiemi z průvodcovské literatury. V plánu máme lezení v pravé části jižní stěny cestou ŠTÁFLOVÁ-ŠABATA. Všechno je jasné, není co řešit, tudíž v deset hodin nastupuje první útočné družstvo do stěny.

Ukazuje se, že jde o silnou trojku, neboť fičí cestou rychlostí sprinterského olympionika. Druhé družstvo postupuje tempem sprinterského olympionika rozvážně se vracejícího o půl noci z hospody. Nicméně i toto družstvo dosáhlo včas vrcholu štítu.

Během výstupu procvičujeme jištění polovičním lodním uzlem v karabině HMS zavěšené ve vyrovnávací smyčce speciálně vyvinuté v mé "štandovní vývojové kanceláři". Vyrovnávací smyčka je zachycena na fotografii ve fotopříloze. V karabinách zapnutých v borhácích je upevněna lodními uzly, v horní větvi smyčky je karabina HMS, v dolní větvi smyčky jsou karabiny se sebejištěním jističe, popřípadě spolulezce.

Zajímavě se vyvíjelo počasí. Nejdřív bylo poměrně hezky. Pak se všude kolem zatáhlo (nad Gerlachem se konal konec světa s hromy a blesky) jenom nad Volovkou bylo stále více méně modré nebe. Večer na Popradském jsme pak s úsměvem na tváři mohli prohlásit: "Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu".

V neděli je od rána nedobré počasí. Balíme se a odcházíme od Popradského plesa. Cestou se na chvíli zastavujeme u nepatrné skalky s překvapivě dobrými puklinami pro nácvik skobování. Roman vytahuje své skoby a za chvíli se Mengusovskou dolinou nese charakteristický zvonivý zvuk vítkovické i jiné oceli.

No a tímto nácvikem skončíl náš tatranský výcvikový výlet. Další se může konat, bude-li zájem, například za rok v červnu.

Závěr:
Všechno proběhlo v nejlepším pořádku. Některé věci ještě budeme muset probrat na oddílovce na skalách.

Miloš Kebrt


Starší články:

Výcvik 2006