Viděl jsem rok

část 2/3

Když se začalo ohlašovat léto, žádný smutek nenastal. Žádné loučení, žádná nostalgická zastavení. Z oparů jarních kouzel se pomalu vynořil most, na němž si jaro zatančilo malou proměnu, z které vzešlo v podobě léta. Ani nebylo možné postřehnout, jak je ten most dlouhý a z čeho je postaven, a léto se rozpřáhlo od obzoru k obzoru, až rozkošnicky se natáhlo a přikrylo všemi odstíny žluti a okru…
(Filip Topol, Střepy 1999)

V létě jsem dal pokus o týdenní rodinnou dovolenou ve třech familiích v Jetřichovicích. Krásná krajina i chalupa, skály všude okolo, ale moc jsme toho nevylezli. Jedno odpoledne ve Schmilce nás s Marťasem spláchl pidimráček plnej vody, a jeden podvečer jsme se aspoň urvali vylézt majestátní Velký Právčický kužel. Jinak mě tenhle způsob trávení volného času moc neoslovil. Když neřve vlastní potomek, řve cizí a místo jedné báby remcají tři, a ještě se na tom domluví :-). Léto pak patřilo o víkendech hlavně Ádru, kde jsem kromě lezení měl dost práce na boudě a s připravovaným průvodcem, a občas v Ráji po práci jsem si odskočil do nějaké té naší sypké oblastičky.


S Majdou jsme objevovali krásy Kozlova, kde kromě na místní poměry trochu tvrdšího písku mě překvapila o dost tvrdší klasifikace (i na místní poměry). Dvojky a trojky bez kruhu jsou leckdy těžší než mnohé sedmy populárky ve Skaláku, a některé čtyřky už mají i kruh… Párkrát jsem vyrazil i do Skaláku za nějakými resty z minulých let. S Pártym jsme si takhle na střídačku vylezli Cermanovy Panny a Údolní Sarkofág, s Majdou jsme se protáhli Krvavou spárou na Ocún, kde zpětně mi na cestě přišlo nejtěžší sehnat do ní spolulezce, a s Héďou a Alofokem vyfuněli pověstnou Barthovu spáru na Dračí zub. Se Sámem jsem letos podnikl jediný vážnější výstup v Ádru, kdy jsme jeden páteční podvečer vylezli Janinu stezku na Přísahu.


Slušně jsem si zalezl s Héďou v Himálaji - Monzunová na Annapurnu na přivítanou, Převislá na Kangčhendžangu na udržení tepu, a vykřičníková Modrá spára na Pomněnku byla tak akorát na dovyčerpání denního přídělu morálu. Druhý den ve Spáleňáku jsme ještě se Stračesem vylezli prvovýstupem krásný kout s převisem. Původně myšleno na dva kruhy, ale Stračes se pochlapil a odlezl to na smyčkách až pod převislý hliněný špunt, kterým bylo třeba se prokopat - název "Kilo nám zbylo" a klasa všeříkající VIIa. Spáleňák jsem si dost oblíbil hlavně pro tu liduprázdnost. S Pártym jsme probojovali Páleníčkovu Čertovinu na Skopce, kde širočina přes strop je naštěstí dobře jištěna kruhem. Na Vyhlídkové nás zaskočila trocha smotaného drátu místo slaňáku, ale to k Ádru tak nějak patří…


Občas jsme se ukázali i v centrálu - Krvavé spárky na Papouška pustily nečekaně bez velkého odporu, a Hra o jablko na Hadí po kratším odsednutí u jediného kolečka taktéž. Dvakrát jsem se dostal i do Broumovek. Poprvé s Pártym to byla nádhera - proklestili jsme se džunglí pod Malé koberce s Malou Bílou růží a když už jsme se sem dostali, tak jsem to prostě musel zkusit a přelez s číslem tuším 18 se podařil. V Třešňovce jsme mlaskli na střídačku Sen starých pánů na Lucifera a to je taková ta cesta, kdy až zamrzí, že už ji má člověk za sebou… O pár týdnů později s Dančou a Honzou opět v Třešňovce nacházíme Krvavého Čepelku s krásnými mírně převislými spárami - vybíráme céčkovou Dukátovou a zase perla oblasti. Na Belzebuba ještě Zubatou, což je na VIIb docela lezení, a pak už rychle i se sklizní hub do Kalírny udělat smaženici pro půl hospody…


Druhá půlka srpna smrdí Fesťákem, ale hlavní alkoakcí je ještě o týden dříve vyhlášený Skalní muž v Údolíčkách. Letos se do boje překvapivě nechtělo Sámovi, Majda odjel do Norska, nakonec jsem lapil Aleše Gaidu a byla to paráda. Ani jsme se nepoblili. Naordinovali jsme si to tak akorát - 22 cest a každý 8 piv, k tomu zářez do Pískomila pro oba. Aleš byl trochu překvapen místní specifickou klasifikací - "To byla pětka jo? To jste se úplně posrali, v VIIIb na Křižáku neděláš zdaleka takové kroky!", pevností materiálu - "Já jsem asi nikdy nelezl v něčem tak odporném!", i originálními vrcholovkami - "Zavařeninová sklenice, konzerva, krabice od lyžařských vosků, máte tu i normální knížky?". Ale večer u Magnuskovy kytary už je opět pro co žít.


Pak přejíždíme do Ádru, kde ještě ne zcela čerství hezky na střídačku prostupujeme Jižní cestou na Večerní bez stavění. Aleš musí za Zuzou domů, ale já zůstávám ve víru Ádru. S Peťanem Novotným jeden vydařený den pácháme dva prvovýstupy za pískovnou. Petr objevil opomenutou spárovou linii z údolní strany Vévody. Jediný kruh dávám do dobrých dvaceti metrů a Peťan to pak odlézá až do komína Staré cesty - Adršpašský wellness VIIb. Hned vedle má rozdělaný další projektík - hezké stěnové lezení, dá druhé kolečko a šup je nahoře. Nová stěnovka za VIIIa je na světě, s trošku přísnějším zdvihem u prvního železa.


Fesťák mě moc nebere, tak čas trávím spíše v Ádru ve skalách. Zajímavou taškařicí byla cesta Milostný příběh na Dildo, kde kromě vydatného stavění ke kruhu došlo na volné stavění z rajbasu, při kterém Magnusek stál Špicálovi na hlavě. Vskutku čirá zábava pro všechny. Na fesťáku mi Lukáš z Kalírny chtěl udělat radost a koupil mi startovné na Sudety. Do startu dva týdny, letos moc kilometrů nenašlapaných, tak jsem se to snažil nějak dohnat, bohužel na úkor lezení v krásné slunečné dny. No závod jsem nějak protrápil, ani hubu jsem si nerozbil, a že jsem se s tím z kopce nesral! Snad ani ten výsledek nebyl špatný, ale nějak už jsem trpěl víc než by mě bavilo a ten týden po taky nebyl úplně příjemnej...


.::konec druhé části::.
Tatuš