Psotkův memoriál 2015

Výsledková listina

Psotkův memoriál
14. – 16. 10. 2016

Bedřich "Bedy" Stančík
Radim "Galis" Galgonek
Radek "Radůz" Böhm

Říjen se vždy nese ve znamení velké chuti zasloužit si zase jeden Psotkův odznáček a tak společně s Radůzem a Galisem vyrážím do Tater pro šestý kousek. Vzhledem ke sněhové nadílce se pořadatelé rozhodli pro stažení trasy níže a jde se tedy: 1. časovka: Tatranská Lomnica - Rainerova útulňa - Zbojnická chata, 2. časovka: Hrebienok - Sliezsky dom, 3. časovka: Starý Smokovec - Jakubkova Lúka - Hrebienok. Změnu klasické trasy samozřejmě jako vždy nevítám, ale Psotka je Psotka.

V 9:00 vyrážíme hromadně do první časovky. Je celkem dlouhá a stoupavá, takže by mi měla sedět a obouvám se do toho docela ostře. Hned po startu se usazuji na 4. místě a dlouho si ho pevně držím. Popravdě mě trochu překvapuje, že jsem před králem Psotky (M. Madajem), ale nad Rajnerovou útulnou už vidím, že je v čele vlčí smečky co si na mě brousí zuby.

Běžím dále svoje a daří se mi i posun na 3. místo. Bohužel v poslední stoupání než se poprvé objeví Zbojanda mi to na sněhu nějak nesedí a mistr Madaj ještě s jedním vlkem mě okamžitě berou útokem. Trochu mě mrzí, že se takový kousek před cílem časovky propadám pořadím a ještě o dvě pozice, ale s 5. místem a časem 1:22:58 jsem rozhodně velice spokojen. Vyčkávám na Radůze, který dobíhá na 20. místě s časem 1:35:41.

Následuje několik čajů na Zbojandě a přesun na Hrebienok. Tady s Radůzem ještě chvíli posedáváme a přesvědčujeme naše hlavy, že se nám CHCE! :-) Po vběhnutí do časovky to hlavě ještě chvilku trvá, ale pak vše povoluje a můžu se do toho zase opřít. Na trase je místy i 10 cm vody z tajícího sněhu, ale nechci se zdržovat obskakováním a všechny louže beru přímo.

Oproti předchozím ročníkům mi to ale uběhne celkem rychle a cíl časovky před Sliezskym ochutnávám za 43:04. Radůz se objeví zanedlouho s časem 49:05. Lejeme do sebe čaje, když se dořítí i budoucí celkový vítěz M. Vnenčák a na jeho tempu je jasně vidět, že v téhle časovce urve parádní čas, což se nakonec potvrzuje - 36:02!!!

Volně se přesouváme do Smokovce, kde pod Jakubkovou Lúkou usedáme před startovní čárou poslední časovky a opět přesvědčujeme hlavu, že se nám CHCE! :-) Slunko svítí, louka vyhřátá, partička příjemná, no komu by se chtělo... Radůz vystartuje, ale já si ještě chvilku dopřávám. Říkám pořadateli, že jdu na to, protože lepší už to nebude.

Odpoví mi, že hlavně ať to není horší :-) Pustím to tedy hore Jakubkovou Lúkou, která není překvapivě až tak prudká, ale za to pěkně vleklá. Naštěstí udržím nasazené tempo, za sjezdovkou trochu vydýchám při seběhu a pak jen zabojovat v několika dlouhých krpálech na magistrálu. Tady už vím, že mě kopec nečeká, takže směr Hrebienok to koulím co to pustí.

Odpípnu si čas 32:33 a doufám, že mi tahle šichta udrží solidní pořadí. Radůz mi vrazí do ruky čaj a se svým časem 35:15 je určitě taky spokojen. Časovky máme splněny, času do limitu ještě habaděj, ale stejně se na Hrebienku nehodláme příliš zdržovat. Volíme raději volný přesun směr Tatranská Lomnica, kde vše zakončujeme odpípnutím, sprchou, jídlem a po řádném čajovém podlití přichází i nějaká ta pěnivá odměna ;-)

Nádherná tatranská šichta nakonec v celkovém pořadí vynáší parádní 6. místo pro mě a skvělé 16. místo pro Radůze. Galis sice nezávodil, ale také se skvěle popasoval z nástrahami výstupu na Zbojandu a snídaňovým gulášem, takže nakonec si každý přišel na své a všichni spokojení se tak přesouváme vyhřát svaly do termálů ve Vrbově.

Prostě krása střídala nádheru.
Bedy