14 dnů na písku










Letos jsem se rozhodl, že čas který mám určený na zotavenou, strávím v českých luzích a hájích. Volba padla na Kokořínsko, protože na jarním Cvokovi proběhlo vše závodně, tak jsem si zdejší krajinu a skály pořádně neužil a taky bych rád, kdyby to viděla i Markéta.

Jako první lezeckou oblast jsme zvolili Rač, oblast s věžema, které mají čepice, kde je spousta bivaků, málo lidí a především hezkého lezení.

Vybrali jsme cesty na Trubadůra, Stěnu pod bivakem, Kotlovou věž, Pustou věž, Novoroční věž. Další den se k nám připojí Maky s Baśkou, Klárkou a pomihanym dobermanem Čertem. Maky dostává každodenní lezecké propůstky, tudíž se můžeme naplno věnovat climberským ambicím.

Další zvolená oblast je Kokořínský důl. Je to oblast, kterou bych doporučil jen někomu, komu se chci pomstít - hrozná orientace, měkký pískovec, tak že by si na něm mohli i děti hrát s lopatičkou, za to o Hore zdary tu není nouze.

Roklice, oblast úplně odlišná, tvrdý píkovec okrové barvy, parádní lezení. Stará cesta na Zlého bratra ta mě pustila až na druhý den - kruh hodně vysoko a možnost smyček žádná.

Libercká věž se svojí zelenou oponou a severní hranou, Sloup, na kterého vede Svatý Petr, který mi dal taky zabrat, Hladká věž, na níž vede vzdušný rajbas Lepidlo a spousta dalších které už jsme nestihli vylézt.

Další den opět Rač, ze které nás vyžene podvečerní déšť. Po letmém proskoumání Kokořínska se přesouváme do Ádru, kde se setkáváme s dalšími členy oddílu - Skobou, Lišákem, Bodziem, Dunem a jejich familiema.

Celý další týden proběhne v čistě Adršpašském duchu, přes den lezení, po lezení pískovna a večer to zapíjíme Krakonošem v Tošovce.
Maro