Víkend ve Frankenjuře
8-11.4.2016

Termín jasný, místo neznáme.. Původní plán byl vyrazit na prodloužený víkend směrem na jih. Předpověď počasí nám ale nepřeje, západ však vypadá o poznání lépe. A tak vyrážíme v sestavě Janek, Wieslaw za Třinec a Bax do Frankenjury. V pozdních hodinách projíždíme dolinou a hledáme místo, kde složit hlavy. Máme štěstí a nacházíme menší parkovací plácek nedaleko městečka Wolfsberg, který se stal po zbytek výletu naším domovem.

Ráno vyrážíme najít Zehnerstein, která má mít na svém vrcholu obří skobu. Po krátkém nástupu jsme na místě a lezení může začít. První krůčky k vrcholu vedou cestou zvanou Seifertriss. Materiál byl docela chytlavý a tak se hned vrháme do dalších cest.

Lezeme ve třech, čehož si všimnul jeden Němec, co tam ten den byl sám a sháněl spolulezce, tak nechávám Janka s Wieslawem na pospas těžším cestám a jdu lézt ze svým novým kamarádem Wolfgangem. Dáváme ještě pár hezkých cest a den se pomalinku blýží ke konci. Od Wolfganga získáváme cenné informace o okolí a tip na další den.

Nemáme průvodce tak před lezením ještě vyrážíme do nedalekého lezeckého kempu pořídit fotografie průvodce, který je volně k nadhlédnutí v místním pohostinství. Přesně jsme si nepamatovali název místa co nám Wolf poradil, ale nakonec jsme to našli, ještě tam dojet. Trošku oklikou přijíždíme na místo, Rötelfels.

Vypadá to dobře, něco přes sto cest různého charakteru a materiál chytlavý. Něco jsme už polezli a já stále pokoukávám na místní věžičku Daniel. Koukám, že tam vede hezká cesta tak jdu zkusit. Z počátku traverz na hranu a potom vzhůru. Jako na písku, si říkám když provazuji hodiny.

Na vrcholu se rozhoduji jestli jít dolů, nebo pokračovat přeskokem na protější skálu. Skáču.. slečny ječí zděšením a já ze smíchem dolézám stěnou na vrchol. Další rono jaro připomíná, že ještě není léto. Teploměr ukazuje 2 stupně, ale co se dalo dělat. Sluníčko už leze a je třeba do stěny... Janek vybral oblast hned vedle našeho tábora. Hartelstein je na první pohled malý kámen u cesty. První cesta překvapuje svou délkou a členitým charakterem. V náhorní části mě padla do oka jedna hezká spára s koutem.

Chrotám si blahem, tohle je krásná tečka na závěr... Čas nám dochází a tak třinečáci ještě zdolávají kratší, ale za to údernou převislejší záležitost. Na nic dalšího už nemáme čas a tak se loučíme s Frankenjurou a vyrážíme směr Čechystán.

Moc jsem toho o Juře nevěděl a tak jsem nevěděl co čekat. Nakonec jsem byl mile překvapen co za hezké lezení jsem tam našel. Škoda, jen, že to bylo krátké…
Bax