Gruzie - Kavkaz
12. - 20.2.2016

Bedřich "Bedy" Stančík
Pavel "Pišta" Juhász
Radim "Galis" Galgonek

Letos jsme se rozhodli, že náš pravidelný skialp výjezd budeme směřovat na KAVKAZ. Po zavrhnutí Ázerbajdžánu kvůli vízové povinnosti se naše pozornost upírá na Gruzii. Původní plán vyrazit na 12 dní bohužel nevychází a musíme přizpůsobit program, takže upouštíme od našich časově náročnějších záměrů typu Kazbeg či špatně dostupná oblast Uschguli a rozhodujeme se vsadit na jistotu v Gudauri.




Příprava:
Příprava se nese v klasickém duchu. Kromě koupě letenek, mapy a objednání transferu v Gruzii se prakticky nepřipravujeme. Jediné co se ještě snažíme je dořešit odbavení lavinových batohů s WizzAir. Na e-mail nám odpovídají, že odpovídat nebudou a pokud si nenajdeme odpověď ve FAQ, tak máme volat na jejich linku. Pišta tedy 3x volá na jejich skvělou linku za 14 Kč/min a pokaždé co si poslechne 5 minut pěkně drahé hudby se hovor přeruší.




Den 0:
V pátek po práci jedeme na letiště do Budapešti. Zdržení v jedné koloně kompenzujeme rychlým klusem k odbavení bagáže a 10 minut před uzavřením se odbavujeme. No, tedy spíše se snažíme odbavit, protože nám samozřejmě odmítají odbavit lavinové batohy. Velice "příjemný" pán odmítá jakoukoliv argumentaci a nutí nás vyndat tlakové lahve ze všech tří lavinových batohů. Pán je natolik spokojen, že si už nevšímá jak Pišta všechny tři lahve hází do svého zavazadla a posílá ho na odbavení :-) Boardujeme se tedy do letadla.




Den 1:
Po přistání v Kutaisi stojíme u pásu a taháme zavazadla jako děti dárečky o vánocích. Pišta prý zlobil a tak mu WizzAir sice nadělil dáreček v podobě lyží, ale v podobě zavazadla už ne. Prý byl v jeho zavazadle zjištěn nedovolený obsah a bude na něj čekat v Budapešti. Aspoň může jít na transfer celkem polehku:-) Transfer je další nezapomenutelný zážitek. Otázka života a smrti. Tedy v případě našeho řidiče a obecně všech řidičů v Gruzii spíše jen smrti. Totálně unavení v mikrobuse ani nespíme, protože máme strach, že už se nemusíme probudit. Naštěstí to jeho předjíždění kamiónů v nepřehledných serpentinách přežíváme a konečně jsme v Gudauri. Pišta bez věcí a všichni totálně nevyspalí, takže pozdní oběd a zalehnout.




Den 2:
Pišta dostává kupu našich hader a vyráží sehnat lavinový set, lyžáky a pásy. My s Galisem skialpujeme na vrchol Bidara 3011 m.n.m., aby nás případně mohl Pišta s podporou lanovek dohnat. Vyšlápneme tedy na vrchol, hodíme si sjezdík a už si to šine Pišta. Výbavu sehnal od chlapíka z Valašského Meziříčí, co je tady celou zimu a pořádá zájezdy pro české klienty. Za totálního azurka tedy šlápneme na vrchol Bidary ještě jednou s Pištou.




Den 3:
Pišta vstává s tím, že mu není dobře. Zůstává tedy v posteli. My s Galisem vyrážíme směr vrchol Deda Ena 3488 m.n.m. Musíme se nechat vyvézt taxíkem z Gudauri po cestě směrem na ruské hranice a v jedné serpentině se necháváme vysadit. Opět za totálního azura si to šlapeme pěkně dlouhým stoupáním až do sedýlka k vlajce Heliskiing, protože buržousti si se normálně létají vrtulníkem. Mapa nám sice říká sejit na druhou stranu a teprve stoupat na vrchol, ale mapa je letní a za zimních podmínek by to bylo pěkně o hubu. Volíme tedy výstup diretkou po exponovaném hřebínku. Vrchol, který jsem přejmenoval na Děda Eda (Edvard Rajnoch měl jet původně s námi a zrovna se stal i čerstvým dědou) však nehodlá pustit. Horní část hřebínku už je jen čistý kámen s ledem. Vylézt tudy nahoru bez výbavy by nám pápnulo příliš moc času a bylo by to celkem nebezpečné. Navíc jsme sjezduchtiví, takže balíme cca 100 výškových pod vrcholem a pouštíme to celkem exponovaným svahem v horní pasáži. Dále už to není tak prudké, ale i tak parádní sjezdík.




Den 4:
Pišta vypadá ještě hůře, takže zase zalehá. My s Galisem si brousíme zuby na heliskiingový vrchol Mikety 2936 m.n.m. Sice není tak vysoký, ale svah je to pěkně dlouhý a hlavně vypadá pořádně prudký. Necháváme se tedy taxíkem svézt dolů k řece a už si to šlapeme kolem starého kostela až k nástupu. Nástup je sice delší, ale zanedlouho už stojíme v heli aréně. Svahy jsou dlouhé, ale nejsou to takové padáky jak vypadají z dálky. Prudké ano, ale nic co by jsme chtěli absolvovat vrtulníkem za 700 EUR. Šlapeme to nahoru, spodek celkem jde, ale pod vrchem je to už pořádný krpál a musí se pořádně kličkovat. Musíme hodně kousnout, ale pouští. Galis klopí špičky z vrcholu jako první a pak už si to peru dolů já. Parádní, dlouhý, prudký sjezd s dobrým snížkem. No prostě luxus. Neodoláváme a hned si to šlapeme i na vrchol vedle. Sheli 2579 m.n.m. je taková obrovská homole, ale každopádně sjezd je to fakt skvělý a hlavně v parádním prašánku. Celkem dost pozdě odpoledne to pak sklouzneme z hor do údolí a šlapeme si to údolím. Naštěstí nás nabírá místní borec v KAMAZu a pořádně nám zkrátí cestu.




Den 5:
Galis už od včerejška používá sprosté slova jako: "Rest day" a po opakovaném kletí se balí a vyráží do jednoho hotelu saunovat. Pišta ještě nevypadá úplně v pohodě, ale je ochoten vyrazit na něco light. Využíváme tedy podporu lanovky a od ní šlapeme na Sadzele Main 3307 m.n.m. Odtud to pouštíme po totálně ledovém krpálu na opačnou stranu, odkud šlapeme na hřebínek, že to za ním pustíme dále. Vylezeme na hřebínek, ale zjišťujeme, že je to tam totálně vyfoukané a nemá to cenu. Otáčíme tedy, dáme sjezdík, šlapanici zpátky ke sjezdovkám a dolů na jedno orosené.




Den 6:
Za noc sice napadlo krásných 20-30 cm, ale jinak je totální mlha a difúzka. Pišta na to kašle a my s Galisem vyrážíme alespoň freeridovat s podporou lanovek. Prašan skvělý, ale sjezdy po slepu :-) I tak vydržíme jezdit až do čtyř.




Den 7:
Prašan je třeba využít, tak plánujeme vedlejší trasu v údolí Dědy Edy. Taxikář nás tam však odmítá odvést s tím, že cesta na Rusko je kvůli sněhu uzavřená. Musíme tedy volit náhradní variantu opačným směrem. Vyrážíme tedy na Lomisi 2250 m.n.m. Dole sice zmrzlé, ale nahoře parádní prašan. Dáváme tedy dva fajné sjezdy a pak valíme dolů. Nabalit a nočním transferem(opět o život) směr letiště.

Den 8:
Let proběhl bez problémů a brzy jsme zpět v Budapešti. Vyzvedáváme zabavené zavazadlo a valíme si to domů. Doma Pišta vybaluje a další "milé" překvapení od WizzAir. Dopis jako od Ježíška, že lavinové kartuše vyndali a jsou k vyzvednutí do 30 dní na letišti. To nám při vyzvednutí nějak nemohli/nechtěli říct:-)
Bedy