A MLUVIL HLAS

Zkus si ten příběh
Stačí jen málo
Stačí se jen trochu odhodlat
a udělat první krok
Tááák... jen se o to pokus
Budu na tebe myslet


Efendi - Pánská jízda VIIc (27.8.2015)

Nádherná dlouhá linie, kterou jsem doposud vždy minul a nechal na jindy. Obzvláště pohled z protějších Řeřichových strání do hladkého kouta zakončeného převislým výlezem z jeskyně mě vždy dost vyděsil.

Jsem domluvený s Julií, že si spolu odpoledne po delší době zas něco vylezem. Potkáváme Stračese a že půjdou s Makulou Zpěvy nové Číny. Super, tak dáme závody, kdo bude dřív nahoře. Raději moc nekoukám nahoru a soukám se vzhůru, jde to dobře lézt i uzlit. První kruh.

Od něj na mě dost silové v oblém sokolíku, pak se trochu cukám nahoře v převisu pod druhým kolečkem, ale klaplo to a raději štanduji, ať jsme pěkně na dohled a doslech. Od druhého kruhu je stavění, trochu si překážíme u kruhu, ale daří se mi odlézt čistě. Další volné stavění jde taky přelízt, tedy šupšup na kopec.

Stračes už je tady a mají náskok, Market už je u závěrečného přepadu, ale nějak dělá drahoty. Julčo, pospěš, ještě je doženem. No ale v naší cestě je taky přepad, holky dělaj drahoty současně :-). Se Stračesem se tlemíme babskému kvartetu (přeskoky+přepady, cesty do traverzu, pojistka na noži, benzinový vařič) a čekáme, která se odhodlá dřív.

Padají dokonce i návrhy, že lezení s babama by měl dotovat ČHS. Nakonec Julča se hecne a už je na vršku. Překvapivě vítězíme. Pánská jízda s dámou, proč ne?


Foto: Pískaři

Ty zvlněný hranice
se málem protínaj
Možná ne cíl,
ale něco máš určitě nadosah
Tak se jen pokus
Budu na tebe myslet

Radnice - Hladový kout VIIc (26.9.2015)

Tak tohle je jedna s nejdelších a nejvzdušnějších cest v Ádru. Ač všem na očích, leze se jen zřídka. Dlouho jsem to nechával uzrát…

Danča večer po 8 cestách v 8 adršpašských obvodech: "Nedáme zítra nějakou expedici, něco fakt dlouhýho? Dopoledne jdu s Hróňou do Teplic, ale tak od dvou už budu v Ádru". "Nó dobře, tak co třeba něco na Radnici, to by mohlo být ono". Druhý den jsem dost rozbitej, ale když už jsem to vyslovil, snažím se dopoledne dát trochu dokupy.

Potkávám Lenina, tahám z něj rozumy o Hladovém koutu, no radši jsem se ani neměl ptát… Závěr byl něco jako "jó to je velkej cíl, to se ti bude líbit, no hlavně děvčeti!" Danča přijíždí něco po třetí, po dvou cestách na Kapucína a Golema vypadá značně opotřebovaně, nicméně vyrážíme. Už na nástupu se obávám, zda to stihneme za světla.

Začátek je něco mezi hodně širokou širočinou a hodně úzkým komínem, ale tělo si pamatuje pohyby z Rakve a hezky stoupá vzhůru. První obávané místo, převislý nález do dalšího komína po zajištění bambulí za pomocí poslané větvě neklade výraznější odpor, ale následující dlouhý otevřený komín do véčka mě zcela odrovnal.

Už dlouho jsem se tak nebál a nebylo mi tak na blití, jako tady. První štand, Danča si to taky náležitě užívá. Začíná se šeřit a my ještě nemáme ani první kruh. Exponovaný traverz mi zprvu moc nejde, jsem nějakej vysranej, fakt se mi nechce, dělám drahoty, jako že se stmívá a tak… Danča mě však povzbudí tím, že ke kruhu stejně musíme, jinak ani nesjedem.

Aspoň někdo musí mít rozum. Povzbuzení si překládám jako "nevysírej a lez", ale prý to tak nemyslela :-). Cink a máme kruh, no je to ještě origoš s takovým tenkým dříkem, moc se mi nelíbí, ale co už, další štand. Fotonů ubývá, rychle stavění do boku do samotného koutu a pak už to docela odsýpá. Moc nepřemýšlím a prchám vzhůru.

Pod druhým krapet nepříjemné, ale už jsem u něj. Na vršek zbývá asi 15 metrů širočiny, to už když tak půjde i za tmy. Je to ještě celkem lezení, ale jeden tenký uzlíček cestou utrousím a jsem na kopci. Danča dolézá už za regulérní tmy a skutečnou radost, že to dobře dopadlo, máme až dole na zemi po dvojím slanění spíše po paměti.


Foto: Pískaři

Snad to nebude bolet
Snad už to konečně bude krásný
Ale musíš se pokusit
Už není čas jen tak se pořád rozhlížet

Lahvičky - Muší spára VIIIb (4.10.2015)

Kdo by neznal spáru na Lahvičky…Jedna z trojice vyhlášených teplických spár strašící dlouhou štrekou od druhého kruhu na vrchol, kde na závěr tak 20 metrů nad kruhem spára "trochu změlkne".

Už týden vím, že v neděli do toho vlezu. Myslím na to každej den. Posbíral jsem potřebné informace a v dílně vybrousil pořádně dlouhé pchátko. Danča má neděli volnou, super, Sámo je už zasekanej v Brně a takovou cestu nechci jít jen tak s někým… Večer přijíždím do Ádru, v kalírně je slušná sestava, ale ani mi moc nechutná pivo, dám tři kousky a mažu spát.

Připadám si jako před zkouškou. Dopoledne šlapeme do toho táhlého krpálu, jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Do Teplic chodím vzácně, dokonce jsem pod tím nikdy nestál, jen jsem to párkrát viděl z dálky od cesty. Jé to vypadá příznivě, ani to od pohledu moc neděsí, představy jsou mnohdy příliš bujné. Obzvláště mi vyhovuje ideální poměr spára:stěna asi 50:1.

Pečlivě si připravuji uzly, jako již dlouho ne. Koutovka na zahřátí, bambulák a traverz stěnou k prvnímu, už je třeba něco předvést. První štand, dobírám nejdřív péřovku, pak Danču, už není nejtepleji… Ke druhému kruhu spára tak zvláštně žlábkovatí, je třeba si s tím dost hrát, ale smyčky jdou hezky, není se moc čeho bát. Cink druhé kolečko, dáme další štandík, což?

Péřovka i Danča jsou zas o patro výš. Odlézám se slovy: "Pokud se mi to nepodaří slušně zajistit, tak slezu zpátky, žádné divočení". Pár metrů technické širočinky, pak se to zužuje hezky na pěst a pak pořádně nabrat výšku v žábovce. Hraju si s dlouhým šťáradlem a hluboko do spáry dávám slušné uzly.

Pár metrů odlezu a je to tady, spára se mění v plytký žlábek, kolem nic moc a smyčky už jsou pár metrů pod nohama. Slézám zpět ke smyčkám a zkouším nakročit do vedlejší spáry, to se mi moc nezdá tak zpátky do pravé a vesele do druhého pokusu. Pár širočinových pohybů ve žlábku a držím žábu a to už vím, že nepustím. Máme to!

Danča byla asi hodná, tak ji do závěrečné délky hezky zasvítily podzimní paprsky a to jsem zas pro jednou zalitoval, že jsem nevzal foťák. Tak a může začít sněžit :-).


Foto: Pískaři

A až se o to pokusíš
Dej mi prosím vědět
Abych měl radost,
že jsi to přežil


P. S.: Děkuji děvčatům za společné lezení, Filipovi za úžasnou píseň, fotografům z pískařů za fotky, jelikož já už tak nějak nerad fotím ve skalách, a přeji vám mnoho velkých okamžiků při přelezech svých vlastních cílů.
Tatuš