1. délka


Lumignano


Není nad domácí stravu


Sektor Nuovo


Skály na dosah


Snídaně pod skalami

Lumignano
Třešně, hrášek a lezení
9.-19.4.2015

Všichni kdo měli zdravé ruce i nohy opět letěli za malou louži na nějaký ostrov či co, laskat krápníky a jiné neřádstva spojené vertikálem,( jeskynní specialisté by použili lezení horizontální). Tomu zbytku, kteří se bojí letadel, nemají rádi Řeky a nebo jim to prostě nevyšlo, se zrodil jiný plán. Po velikonocích sedáme ráno do Dunovi káry jedem na jih směr LUMIGNANO vstříc kolmým stěnám plné lišt a děr.

Cesta ubíhá nadmíru v pohodě a večer již stojíme na parkátku pod rozkvetlými třešněmi a koukáme na zapadajícím sluncem ozářené skály. Během chvilky máme vyřešené spaní (možná, kdyby ta lampa tak nesvítila) a ráno jdeme objevovat první sektor Sektor Nuovo.

Sektor, který přestože byla sobota byl úplně prázdný. Bezva start, kdy slunko svítilo do skal jen ráno a okolí s místy, kde byly navrtané nýty se topilo v jižním sluníčku, my jsme do sytosti zahájili tvrdý start v krásných kolmých tratích. Duno měl sice trochu připomínky ke klase ale šestka je všude šestka!!

Příjemně nás překvapil soused, který bydlel hned vedle parkoviště, sám nám nejen poskytl několik lekcí italštiny zadarmo, ale vyradil pár vychytávek týkající se skal, jídla a samozřejmě vína :-).

Neděle jsou skály plné Talošů a mi hned z rána zkoušíme nový settore, který ještě dopoledne dovoluje práci s lanem, než utíkáme před sluncem do malé kašny ve středu dědiny, kde si poleháme do vcelku studeného potůčku a navečer zkoušíme přidat pár cest do deníčku. Místní lezou (sice už bez mikin, i do půl těla) celý den.

To i horkokrevný Skobič nechápavě kroutil hlavou. Večer opět lekce italštiny a dvě pulky grappy nás navodí na další lezecký den a my se už nemůžem dočkat na 150 m stěnu Lumignano classico, kde se začlo lézt určitě dřív, než se kdo z posádky našeho auta narodil.

Krásné dlouhé technické linie po dírkách a lištách nás nechávají chrochtat blahem (ikdyž Dunka možná ne zcela) a vskutku nelitujeme, že jsme vážili cestu sem. Jediným negativem je žhnoucí slunce, které nedovoluje lézt celý den. Ale polední siesty s plechovkou piva a nohama v čirém chladném potůčku taky nejsou k zahození.

Takto trávíme více než týden v tomto bohem i lezci zapomenutém kraji, že se nám před odjezdem, kdy nás nový kámo Luigi hostí makarony, parmazanem a vínem vůbec, ale vůbec nechce...

Kdo by hledal v Lumi sportovky, také si přijde na své v sektoru Brojon, kde je ten správný konus, ale jinak je zde oáza zeleně (všude roste hrášek), pohody (nikde nejsou žádní lezci) a samozřejmě lezení (cest je tam asi 500). Za tu dobu se vylezlo cca 40 cest v obtížnosti 5c a ž 6b+ sestavě Skoba - Karviná a dva Třinečtí býci Duno a Luboš se svou squaw.

See you in hell Skoba




Starší články:

El Choro 2011


Večer


Vzhůru