Bax pod prvním ringem Kyzlingova lavoru


Maják a okolí


Vrcholovka na Blatníku


Bax v Lengáčové stěně...


... Janě to také stoupalo


Všimněte si mého nového lana!


Němý Bax :-)

Hruboskalsko
Víkend v Ráji
5.-7.6.2015

"Skalák" nebo "Svijany" ? - padá dotaz od výčepního z místní ovlažovny v ATC Sedmihorky. "Tož jsme kousek od skal, tak asi zkusíme toho Skaláka " - odpovídám a v duchu doufám, že nebude dlouho trvat, až mé chuťové buňky pocítí tu příjemnou hořkost na jazyku. Cesta sem byla dlouhá a únavná.

Konečně jsme tu, stan je připraven na palouku pod lesem, Baxova síť v pohotovosti, předpověď slibuje dva nádherné dny, sice s nadprůměrnými teplotami, ale přece jsme přijeli na PÍSEK, a ten správný pocit zde bývá umocněn pálením rozžhavených zrníček do chodidel. Víc jak čtyři dlouhé roky jsem tu nebyl, i když jsem se hodně snažil. Ale tak to někdy chodí - když už byl čas i parťák, tak zapršelo…

V sobotu ráno po osmé přešlapujeme pod Blatníkem - nové lano i boty budou mít svůj první kontakt ze skálou v "Kyzlingově lavoru". Bax je při chuti a tak se jímá vedení. Kolem prvního a jediného kruhu v cestě je klíč k úspěchu, který se po několika pokusech dostavuje. Teprve po dolezu do toho místa se mi celý problém vybavuje - jojo, taky mi před léty trvalo, než jsem vymyslel, jakým způsobem se dostat k té díře na hraně.

Do všech potenciálních cest na Maják pere slunce, a tak se přesouváme k Bráně. Z jejího vrcholu koukáme do okolí hned dvakrát. Variantu Schuckovy cesty lezu tak trochu omylem a po finále Lengáčovy stěny přichází na řadu dokonce vrcholový polibek - samo, že ne od Baxe, ale od něžné spolulezkyně, na jejíž prosbu "Kluci, mohu si do vylézt s Váma…?", souhlasně kývneme. Už vím, proč se tomuto kousku země říká Ráj :-)

Půvabná rusovláska nejen pěkně leze, ale je i znalkyní místopisu, a tak na další cesty může nový Baxův průvodčík zůstat v batohu. Ponurá na Opomenutou a Svatošova na Dominstein - cesty, na které "zamlada" nějak nezbyl čas, teď pro mne znamenají krásné premiéry.

Lezecký den završujeme Egyptskou hranou na Sfingu. Dlouhé stíny okolních věží od slunce zbarvujícího se dooranžova přesvědčují naše znavené a žíznivé tělesné schránky, že je čas na Skaláka, virtuální svíčkovou (nějak jsme se nedočkali) a trochu příliš hlasitou "live music", zato s perfektním repertoárem.

"Kurňa jsem měl dojem, že nejtěžší to je k prvnímu ringu" - mumlám pro sebe a přepínám presky a šlingy z levého boku na pravý. Závěrečná širočina v Kouřovce na Daliborku se mi z mých šedých buněk poněkud vytratila. "No tak to asi nepůjde" - pokračuji a všechno putuje zase na původní stranu. Koukám pod sebe - no tak tady raději neé, poslední uzel je někde hluboko pod převiskem… Nakonec nové Miury dostávají plnou důvěru - povylézt ven z relativního bezpečí širočiny, levačku na hranu (snad neustřelí), pravá ruka drží poměrně solidního bočáka… a je to.

Údolní cesta na Knihu pak představovala pískařskou všehochuť - od nástupové spáry, traversu k prvnímu ringu, přes rajbásek a sokolíka k druhému až po solivý kolmý výlez na vrchol.

Nad Turnovem to na obloze vypadá docela vážně a poslední kolik od stanu vytahuji již s prvními kapkami přicházejícího deště. Zbývá ještě rozloučit se s Rusalkou (snad brzy na viděnou) a zelená žabka může nabrat směr domov.
roko

P.S.
"Rusalky jsou ženské vodní démonky ve slovanské mytologii a lidové kultuře. Stejně jako víly mají dlouhé vlasy, nejčastěji rusé, ve kterých je soustředěna jejich moc, a jejichž rozčesáváním mohou dokonce způsobit povodeň. Na rozdíl od víl lidem spíše škodily."
(Zdroj: Wikipedia)


P.S.P.S.
Ta v Ráji byla zcela neškodná :-)


Starší články:

Český Ráj 2012

Český Ráj 2011


Maják


Bax stoupající v Lengáčovce


Rusalka...


... a my


Svatošova cesta na Dominstein...


...a Kouřovka na Daliborku


Poslední slanění...


Troška nostalgie - záznam z poslední návštěvy

Fotky: Pavlína, Jana, Bax, Roman