Steiermark + Tirol II
28.2. - 8.3.2014

Bedřich "Bedy" Stančík
Radim "Galis" Galgonek
Pavel "Pišta" Juhász

Rok se sešel s rokem hodně skialpově chabým, ale náš pravidelný výjezd to nemění. Pro jistotu se však rozhodujeme využít ověřených destinací a tak nejprve míříme na Schladming, kde už Pišta vegetí od středy.

V sobotu hned koštujeme skitour v naturpark Sölktäler na Aarfeldspitz 2284 m.n.m. Na letošní poměry sněhu dost, ale kvalita velmi střídavá. Navíc kousek pod vrchem se to zatáhlo do neviditelna a tak otáčíme, i když nám chybí jenom 80 výškových, ale vůbec netušíme kterým směrem. Kousek natraverzovat pryč od skal a už si to koulíme dolů. Mlha a střídání dobrého snížku s plotnama nás nutí spíše k šolichačce podél výstupovky a nadchne jenom spodních 300 m v kosodřevince.

V neděli se vracíme do stejného údolí s cílem Hornfeldspitze 2277 m.n.m., ale už při výstupu je vrchol jasně vyfoukaný, takže to bereme opět na Aarfeldspitz, ale tentokrát z pravé strany a až nahoru s finišem po čtyřech. Sjezd pravou stranou už není vůbec marný a užíváme hafo pěkných oblouků.

Pondělí se nese ve znamení přesunu do Tirol, kde vystupujeme v Zillertalu na Berliner Hütte. Vše pápne asi 3,5 hodiny pohodového výstupu s jedním nepříjemným místem přes betonové mostíky ve skále vysypané zledovatělým sněhem, takže to pořád táhne do míst, kam se nám padat opravdu nechce.

Úterý vyrážíme na první túru údolím přes Schwarzensteinkees, kde se nám to nahoře jak jinak než překvapivě zatahuje a tak vylezeme jenom do sedýlka poblíž II. Hornspitz na úrovni cca 3.100 m.n.m. Dolů si to užíváme solidním snížkem a sjezdík rozhodně neurazí.

Středa přichází kritický den. Noční sněžení nám sice nahazuje rohlík na obličej, ale když neustává v průběhu celého dne a v totálním zataženu můžeme vystrčit lopatu tak na nabrání sněhu k vaření, nabírá rohlík opačný směr. Nezbývá než se dívat na prázdný tablet, který Pišta sice vysmykal, ale na internet není signál a filmy pomazal:-) Další zábavou jsou několikahodinové turnaje v prší, které mi lezou i ušima a při odmítnutí další hry jsem označen za největšího vyvrhela a skoro vyhnán na sníh :-) K večeru už s Pištou nevydržíme a vyrážíme obtočit tři sjezdíky aspoň na kopečku za barákem, kde nás připadlých asi 15-20 cm opravdu rozmlsalo a nemůžeme se dočkat dalšího dne.

Do čtvrtečního rána vstáváme sice s navýšenou vrstvou o dalších 10 cm nového, ale viditelnost se nese úplně ve stejném duchu. Celé dopoledne vyčkáváme na protrhání, které se však částečně koná až kolem 15 hod. a tak rychle vyrážíme aspoň cosik sjet. Vyšlápneme údolím a míříme ve směru Berliner Spitze 3.253 m.n.m., kde se to opět zatahuje a při výšvihu jedním strmým svahem v traverzu to ujíždí z původního podkladu.

Na sněžnicích se nemůžu hore vyhrabat a popravdě se mi ani za téhle viditelnosti v čase 16:30 lézt nad 3 tis. nechce, byť je předpoklad inverze. Kluci tak pokračují směrem nahoru sami, a protože by nemuselo být úplně OK valit dolů sám, uvelebuji se na záchytném parkovišti (kupa šutrů) a vegetím. Kolem 18:00 už mě kapečke znervózňuje, že kluci pořád nikde a oba telefony nedostupné, ale naštěstí se za chvíli objevují s tím, že užili horních 200 výškových v totálním azurku. Pak už společně zfrčíme zbývající část a došlápneme zpátky k chatě.

Přichází pátek, který se už od rána nese ve znamení totálního azurka a ve spojení s přírůstky sněhu z předchozích dní zvěstuje perfect day. Při totální vymetenosti si to šlapeme nahoru údolím od Alpenrosenhütte 1.878 m, přes Waxeckkees až do sedýlka ve výšce přes 3.100 m.n.m. pod Schönbichler Horn. Při výstupu to do nás smaží naplno, ale na kvalitu sněhu to zatím naštěstí nemá vliv. Nahoře házíme pořádnou kochačku po okolních kopcích a navrhuji to sjet celé na jeden zátah, což se ale nesetkává s pochopením a plánuje se natáčet jakési videa.

Nicméně se dohodneme, že to na jeden zátah zarvu sám, protože na mě bude přes celý ledovec v pohodičce vidět a počkám nad závěrečným skalnatým sešupem. Klopím špičku, nabírám rychlost a v luxusním prašánku užívám parádní sjezdík skoro 1100 výškových. Kluci se asi vzhledem k hlasitému chrochtání začínají bát přítomnosti divočáků :-) Čekám, až se párkrát prohodí s natáčením videa a pak už všichni společně sjíždíme k Alpenrosen.

Dole už však kvalita sněhu dostala teplem řádně zabrat a shodujeme se, že se stoupající odpolední teplotou a nočním mrazem to zítra už nebude to pravé ořechové. Přicházíme na chatu, kde vegetí přírůstek 2 + pes a než se usadíme, tak se řady rozšiřují o další 3 a 3 a 2 a nové příchody neustávají. Rozhodujeme se tedy balit, sjet dolů a podle předpovědi se rozhodnout co dál.

Při sestupu potkáváme další grupy v celkovém součtu možná i dalších 15, takže rozhodnutí nelitujeme a zanedlouho už přebalujeme věci u auta. Na internetu zjišťujeme, že na Dachsteinu sněžilo jen ve středu a pak už pralo slunko do plného, takže náš plán na trasu Dachstein - Adamek hütte - Gosausee odkládáme na neurčito a míříme zpět do "milované" ČR:-)

Bedy