Rysy
Retro po 15-ti letech
26.-30.3. 2014

Nikomu snad nemusím blíže představovat, kde leží a kdo tam žije. Díky Rorovi se podařilo zorganizovat zimák společně s Armáďákama a Třinečákama vcelku solidní 4 dny existence v tomto zimním království. Ti největší nedočkavci vyrazili už ve středu před polednem ze slezských luhů a hájů a po povinném pivečku na Popradském (kde ty loňské sněhy jsou...), se po zamrzlém firnu vydali přes dva hangy za Viktorem.

Středeční večer byl v chatě pod Rysmi silně komorní, Ujo, Richard + 3 syncy z Baníku ČSA, Beloš, Rora,Dědek a Viktor + 2 personále byli celou obsadou chaty.

Ránní svit slunéčka osvícel protější hřebeny Bašt a my věděli, že je třeba podniknout nějakou akci :-). Jdem do České doliny a tam něco vymyslíme. Za chvíli jedem po řiti pod Vysokou a Rysmi a snad i něco vylezem. Prvotní plán v SV stěně Rysů Skoba s Belošem odpískali (prý se ten sníh moc lepí na mačky) a šli zkusit štestí v Stanislawském na Vysokou.

No dostat se jen pod nástup byla šichta jak hrom. Mezitím je slyšet jak z východních a jižních stěn (ten den pralo slunko vcelku riadne) se do doliny poroučí drobnější a někdy i větší kuličky sněhu. Zrovna, když jsme se Belošem shodli na tom, že po tété tenké skorupince opravdu dál nepolezem to z druhé strany trochu zaburácelo a za chvíli jsme viděli nějaké borce, jak na dně doliny staví iglů (aspoň tak to komentoval Beloš). Nevěnujeme tomu nijak zvláštní pozornost, až se v doline od Bielovodské objevuje červený vrtulník.

Zakrouží nad "stavěči iglů" a letí do řiti. Tak to asi bude dobrý, když nikoho nebere (i když si taky říkáme, že možná mrtvoly se neodváží vrtulníkem), no ale ve výsledku to není zas tak zlé, i když Dědek by to okomentoval asi trochu jinak. Ten den už toho moc nenalezem a výstupem dne bylo dostat se i s batohy od Rory a Dědka do sedla.

V pátek je stejné azurko jako ve čtvrtek a proto někteří (Waneckého klan) vydávají na skitúring a ty které neodradilo včerejší bububu jdou zkusit stěny z jiné světové strany. Ten den jsme zaútočili na Kopky, Richard Guziur s mlaďochy vyrazili severními sněhovými polemi na první Kopku a Beloš se Skobičem krásným ledovcovo firnovým žlábkem z Mengusovské doliny.

Sice větší horolezectví než výstup byl sám návrat na chatu, každopádně pivko večer i s haluškami chutilo velmi. Ještě do toho dorazili třinečtí borci, kteří taky přišli o jednu duši při sjezdu v Širokém žlebu z Bášt. No a když ještě ten večer nedorazil Kamanko, měli jsme hned 3 večeře k dobru.

Poslední celý den se počasí ne a né zkazit a tak jsme se zkusili opět podívat do severu z Váhy. Už jen samotný pohled do Vysoké, kde nebylo ani kousek ledíku a jen nafoukaný prašánek na skále, rozhodl, že pohledáme ztracené Rorovi patyky a zkusíme něco nakonci doliny.

Nakonec jsme našli krátkou romantickou túru na Pustou stráž, kdy sice při poslední délce trochu Beloš brblal o poje..ném návratu, ale opálení a řádně dobití se vracíme přes vrchol Rysů za západu slunka na totálně napráskanou chatu (přijeli Ostraváci a nějací Poláci), i s personálem 67 kusů dobytka. A tak musel každému (aj vegetariánovi) chutnat guláš, ve kterém plavaly kusy masa jak Ferkova pěst a čepované pivo kdesi od Olomouce, že jedno nestačilo...

Tento odstavec je věnovaný Viktorovi. Po čtyřech dnech namáhavé práce na chatě, kdy jsme se věnovali zdokonalovaní interiéru chaty, leštění podlahy a přípravě nosníkových trámů na letní provoz a neměli ani chvíli odpočinku, jsme se už nemohli dočkat až přijde neděle a konečně z této otrokářské chaty odejdem. Tolik práce a jiných brigádnických počinů se na konci března určitě nepovelo za poslední dvě pětiletky. Ještě že to John Brown zřel... V neděli pobaleno, slunko stále v tváři, i v Popradské nemocnici, kde jsme se byli podívat na ten smrtelný případ a pak už jen směr ČR.

See you in hell Skoba


Lavina

Starší články

Zimní tábor 2011