XXX. ročník Memoriálu Jozefa Psotku
10. - 12.10.2014

Účastníci:

Bedřich "Bedy" Stančík
Michal "Choroš" Kurka
Ivet "Ivet" Kurková
Marcel "Maky" Žuška
Marek "Maro" Przeczek
Tomáš "Tomáš" Nutil
a kupa podpory: Bedy family, Choroš family, Basia, Markéta, Rora, Jola

Na letošní kulatý ročník tohoto kultovního závodu se nás vypravila opravdu solidní ekipa, a to ještě někteří hodili na poslední chvíli zdravotní omluvenky (Pepa, Džin, Dave). Památka Jozefa Psotky, který mimochodem zemřel v roce mého narození, tak mohla být řádně uctěna nádhernou dřinou v nádherných horách!

Pátek se sice ještě nesl ve znamení zmatku(kolony, pozdní příjezd, postel v 1:00 a.m.), ale sobotní probuzení už zvěstuje luxusní podmínky a celodenní pohodu. Na Sliezském se formuje až příliš početný houf pretekarov a je tedy rozhodnuto o startu po třech kusech.

V první vlně naší výpravy vyráží Mr. Choroš a dále Marek s Tomášem, kteří mají letos opět možnost v přímém souboji porovnat formu s Milanem Madajem a případně přetrhnout jeho klasické vítězné tažení (pozn. autora: nepovedlo se :-)

Zanedlouho už na trasu razím i já s Makym, ale hned po startu je mi blbě od žaludku a citím, že to dnes nebude ono. Mou přípravu na hození tyčky přerušuje Maky s tím, že si to mám nechat až nahoru. Synek má zase pravdu a navíc mi před 14 dny předal tričko s nápisem: "Jsem NEZMAR", tak to prostě zarvu a za 28:46 už nás vítá Pol'ský hrebeň (Makyho o 10 sekund dříve).

Po cestě na Zbojandu se naše výprava postupně spojuje a na občerstvovačce už je náš debatní kroužek zcela kompletní, a to včetně třineckých posil, takže nás je solidně slyšet po celých Tatrách :-)

Na časovku Zbojnička - Priečne sedlo vyrážím opět ve dvojici s Makym. Hned je mi zase blbě, ale soustředím se jenom na to, abych nezakufroval jako loni. Zanedlouho předbíháme Tomáše s Markem, kteří vybíhali před námi a Maky mi klade na srdce, ať sleduju trasu. No a ejhle, zase kufřik :-)

Sice nás stál asi jenom 1 - 2 minuty, ale zrovna v časovce zamrzí. Brečet nepomůže, takže tlačíme do kopce co to pustí. Za 26:12 už nás vítá Priečne sedlo (Makyho o 12 sekund později. Tady se opět formuje naše hlasitě debatní skupinka a vykládáme a vykládáme až na Hrebienok, takže to pěkne sejpe.

Na Hrebienku se setkáváme s našimi podporami, občerstvujeme se a dáváme si siestu, když je do limitu ještě nějaký ten čas volný. Pak vznikají drobné nejasnosti, jestli ten limit byl skutečně navýšen, takže se radeji stavíme na start poslední ne...(jhorší x konečné) časovky.

Hned po výběhu mi začne být zase nepředstavitelně blbě a mám podlahu. Maky rve jak pes a s jeho hláškou: "ZATÍM TO JDE" se trháme a je mi jasné, že se až do cíle už neuvidíme. Běžím teda svoje a klasickou kosodřevinovou bitvu ukončuji za 43:09 (Maky o 3:15 min dříve) :-).

V cíli se dozvídáme, že Mr. Choroš vzal kosodřevinovou bitvu doslova, takže ho z ní, po prohraném boji, museli i vytahovat. Naštěstí se mu nic nestalo, takže to mohl dotáhnout až do cíle, kde ho už čekala Ivet se zdárnou první účastí v kapse. A jak jsme nakonec dopadli?

Maky - 17. místo, časovky 1:34:54 hod.

Bedy - 22. místo, časovky 1:38:07 hod.

Choroš - 43. místo, 3 časovky 1:48:14 hod.

Maro - 51. místo, časovky 1:50:17 hod.(9. místo veterání pod 50)

Tomáš - 55. místo, časovky 1:51:29 hod. (11. místo veteráni pod 50)

Ivet - 14. místo kategorie ženy, 2 časovky 1:30:14 hod.

Byla to letos opět vydařená akce vyšperkovaná o nádherné počasí. Teď nezbývá než se těšit na příští ročník, který už ale bude pod taktovkou nového pořadatelského týmu a dozná změn, které doufejme budou směřovat jen k lepšímu.
Bedy