Hyundai Perun Skymarathon
3.5.2014

Trasa: 41 km (+3195m/-2707m) - Oldřichovice - chata Javorový - Guty Rucki - Gutské sedlo - Javorový vrchol - Řeka - Prislop -Šindelná - Kalužný - Údolí Tyry - Ostrý - Kozinec - Tyra - chata Javorový

Účastníci: Bedřich "Bedy" Stančík, Marcel "Maky" Žuška, Marek Przeczek, Tomáš Nutil

Když mi Maky řekl, že budou s Pepou Zajícem pořádat závod okolo Javorového, tak jsem hned tušil nějakou brutalitku. Pěkně do kopce a z kopce bez zbytečných hřebínků, přesně jak to mám rád : No a nespletl jsem se ani o píď.

V pátek jdu s rodinkou značit poslední 4km(zelená z Oldřichovic od vodárny do cíle u chaty na Javorovém). Značení si užívá hlavně Bedy jr. a červený pruh je tak na kdejakém kořeni :-) Úsek mi jasně zvěstuje, že po nějakých výživných 37 km to zadarmo nebude. Po vyhřátém týdnu se v sobotu termostat vypíná.

Teplota 3 stupně s větrem, deštěm a bahnem upozorňuje, že dnes to bude skutečně známka punku. V 9:00 hod. tak do toho humru vybíhá bezmála 400 hlav, a to včetně mnoha zvučných jmen eliťáků. První výšvih po sjezdovce k chatě na Javorovém je překvapivě hodně svižný a je jasné, že se bude tvrdit muzika od samého začátku. Pak nás čeká nádherný seběh lesní pěšinou na Guty Rucki.

Pořád nějak nemůžu pobrat, jak moc se tvrdí muzika, ale nechci o nic přijít a držím tempo. Trochu mě uklidňuje a zároveň znepokojuje Maky, který zezadu hlásí, že chleba se bude lámat až v Řece. Vyhupujeme se na Javorový, začínáme mířit směr Řeka a už na nás čeká nádherná chuťovečka v podobě přímého seběhu lesem, kratičký traverzík a hurá do koryta potoka. Tady mě Engi posílá středem, že prej naberu náskok. No jediné co jsem nabral bylo do bot, když stojím ve vodě po kolena :-)

V Řece rychle občerstvit a už se to tlačí hore sjezdovkou. Tohle je asi skutečně jediné místo, kde mi chybí ty pekelné hůlky. Nezbývá než kousnout, nahoře se obtočit kolem stožáru a polobobařským stylem to pod lanovkou naprat zpátky do Řeky. Seběh opravdu výživný a bere hodně sil, které hned potom kapečke chybějí při drápačce na Šindelnou.

Za Šindelnou vše jasně nasvědčuje blížícímu se Kalužnému a problém už spočívá jen ve výběru mezi menší a větší kaluží. Na Kalužném mi směr ukazuje nějaká ledová socha a teprve když se přiblížím, tak zjišťuji, že to je regulovčík GALIS. O kousek dál ještě šmíruje papararazzi jménem FISH, který je zvyklý fotit zdechlé zvířátka, takže se na mně může vyřádit :-)

Po seběhu do Tyry chytám první vážnější krizi. Tady se to zrovna nehodí, ale o tom já nerozhoduji. Snažím se teda tělo vysmykat na Ostrý, což se po řádném trápení podaří a dostávám se znovu do zátahu. Tempo značně pomalejší než bych si představoval, ale hlavně že to běží. U Kozince krapet vody a už jsem u trasy osazené našim značením. S každým červeným pruhem vybavuji nějakou včerejší vzpomínku.

Tempo nahoru držím rovnoměrné. Přesně vím, co mě čeká a už vyhlížím alespoň závěrečnou sjezdovku. Občas se mi daří někoho předběhnout, ale sem tam mě zezadu vezmou borci co pošetřili na závěrečný tlak. Tady už je ale cíl jediný, a to CÍL! Na závěrečné sjezdovce mě ještě dotáhnou dva borci, ale dneska nemám den a při téhle přetahovačce jsem černý Petr. Za mohutného bouření hudby a Pepova cinkotu dobíhám do cíle s časem 5:18:41 na 51. místě. S časem jsem spokojen, ale z výkonu mám rozpačité pocity(prostě to nějak nebylo ono). To však nic nemění na tom, že to byl opravdu úžasný závod!!!

Pak už se v cíli ukazují i další spolubojovníci - Maky 79. místo - 5:38:07 (těžký život organizátora), Tomáš 28. místo - 5:41:44 (kategorie 40+), Maro 30. místo - 5:47:55 (kategorie 40+).

Po slavnostních ceremoniálech se naše grupa už v klídečku scukává u společného stolu. Navzdory všem regeneračním radám křápeme pivko za pivkem, zhodnocujeme a jen tak vykecáváme. Ke spánku velíme až kolem druhé ranní a na rozhodnutí už nic nezmění ani plně rozjetá diskotéka personálu chaty. No prostě vydařená sobota!!!

Bedy