Děkujeme sponzorům:







Podzimní Osp
24.-28. 10. 2014

Tyto podzimní prázdniny si budeme pamatovat, vůbec poprvé jsme měly možnost podívat se do vyhlášené lezecké oblasti, do Ospu. Během čtyř nádherně slunečných dnů se udělal velký kus práce, posbírala hezká řádka zkušeností. První den jsme byly lézt přímo v Ospu, šlo především o to, aby se Eliška rozlezla a vyzkoušela, jaké to bude. A bylo to dobré, na OS přelezla 6 cest obtížnosti 6a - 6c, na Flash si dala cestu Sužnji Vertikale za 7a.

Další dny jsme již trávily v Mišja Peči, kde se Ela setkala s pořádným lezením. Měly jsme možnost vidět dost velmi dobrých lezců, kteří drtili 8c a více, také se tam prohnaly skupiny mladých Slovinců a Němců, kteří taky dávali jednu cestu za druhou. El ten den začala rozlezovou, velmi oklouzanou Pečenicou 6b+ na OS, pak na druhý pokus přelezla vyhlášenou Danger Zone 7a PP.

Chtěla si zkusit něco těžšího, tak vlezla do Flash Dance za 7c, celou cestu si nakrokovala a rozhodla se, že si ji nechá na příště. Je to krásně převislá, silová cesta, na kterou celý den vytrvale svítilo slunce. Tento den ještě vyšel čas i síly, aby se Eli pustila do cesty za 7b s názvem Tortuga. Dávala ji moc hezky, ale v jednom nepřehledném místě vypadla, takže si cestu dolezla a odcházela ze skal s tím, že ji přeleze další den.

Místo restu jsme se i třetí den vydali do skal, Eliška byla nadšená a natěšená. Rozlezla se v Hrenovce za 6b+ na OS a v hlavě už měla přelez včerejší Tortugy. Ale bylo třeba se rozlézt pořádně, tak se ještě pustila do vyhlášené krásné a záludné cesty Sreča Vrtnice 7a+. A dala ji na OS! To ji nakoplo a ve výborné náladě přelezla Tortugu 7b RP. Hned vedle Tortugy se Ele zalíbila cesta podobného charakteru, opět převislá a silová, o stupínek těžší Durango.

Pustila se do ní a vypadla při výlezu z převislé části, trochu rozladěná, ale odhodlaná překonat ji ještě ten den. To se taky podařilo a po malé pauze, kdy své vesměs jen jistící mámě (aby si taky něco vylezla) natáhla na OS Jožetovu 6a, Durango 7b+ druhým pokusem přelezla systémem RP.

A protože ještě zbyly síly a trochu času, rozlezla a rozkrokovala si El cestu, po které pokukovala od první chvíle v Mišja Peči. Byla to cesta Hobit 7c. Ze skal to odpoledne odjížděla s myšlenkou na Hobita, v duchu si procházela jednotlivé kroky a do postele šla tento večer velmi brzy (v 19.30).

Poslední den vyskočilo dítě na nohy překvapivě brzy, první slova se týkala samozřejmě Hobita. Po vydatné snídani (kaše jako každý den) jsme se vydaly na poslední cestu ke skalám. V ranním chladu jsme vylezly Dragotovu 6b, Ela dále na OS dala Albanski Konjak za 6c+.

Do Hobita nastupovala malinko netrpělivá a v těžkém kroku vypadla. Cestu si dolezla, dala si čtvrthodinovou pauzu a klidná a odhodlaná Hobita 7c přelezla. Dosud nej přelez!!! Bylo nám líto, že podzimní prázdniny končí a musíme zase do školy. D omů jsme ale odjížděly spokojené a natěšené na příště.
Petra a Eliška