Nezmar Ultra SkyMarathon
alias TransGoralia
27.9.2014

Trasa: příliš dlouhá na popis :-), pouze fakta: 107 km/pozitiv 5787 m/negativ 5787 m

Maky letos nezůstal u pořádání pouze jednoho závodu a připravil ještě podzimní ULTRA lahůdku. Známe už se nějaký ten pátek, takže trasu nemusím ani drobátko studovat a vím, že bude absolutně skvělá a hlavně stavěná co nejhůře nahoru, co nejostřeji dolů, takže přesně podle mých (i Makyho) představ.

V 0:01 tak z Bystřice nad Olší vyrážím vstříc dobrodružství, které se ponese ve znamení mlhy, deště a bláta, ale Maky prostě hezké počasí neumí a asi ani nechce:-) Po startu se pověsím na Paloncyho s Víťou Otevřelem, které tipuji na vítěze. Běží se svižně, ale rozumně, takže se nás asi pětičlená skupinka drží na čele pohromadě. Takhle to probíhá až na kontrolu na 13. km, kde zjištuji, že jsem měl asi Makyho více poslouchat při vysvětlování, že kontroly jsou řešeny orienťáckýma kleštěma. Než vytáhnu mapu z batohu a vyplantám se z hůlek, tak už je čelo v pr...(yč). Říkám si však co, přišel jsem tak o 3 minuty, to na tak dlouhém závodě nic neznamená(že se mílím se dozvím až v cíli).

Dál to probíhá asi takto. Nevím kde jsem, mlha, že není vidět na zem a přitom seběh do Polska, výběh sjezdovkou, seběh do Polska, výběh sjezdovkou, seběh do Polska a …... měl následovat výběh sjezdovkou na Velký Stožek. To se mě však netýká, protože se ztrácím v mlze, špatně odbočuju a bloudím někde po lese. Beru to tedy prosto hore, ale musím přelízat pokácené stromy, za chvíli lezu po čtyřech a zanedlouhou se to zvedá tolik, že se kousek i skoro plazím než narazím na skálu.

Nemyslím, že je to dobrý nápad zkoušet sám takhle v noci, mlze, neznámo kde v lese boulder přes tuhle skalku, takže ji obplazím a vyhoupnu se na hřebínku. Pro jistotu ještě špatně odbočuji a miřím po hřebenu zpět směr Čantoryje. Padající sklon na Stožku naštěstí znám, takže zase otáčím a mířím konečně správně. Říkám si, že boj o nějaké umístění je pase, ale hlavní cíl je CÍL.

Pak už se rozednívá, mlha se roztrhává a přechází to do fáze, že už to není poslepu. Konečně se můžu soustředit jenom na makačku:-) Poslední přeběh přes Polsko a občerstvovací stanice. Tady se holek ptám, jestli čtyřicátý osmý km a oni, že pátý. Já o kilometrech, ony o pořadí. Přeberu si to ještě jednou a ono fakt. Jsem průběžně pátý, takže bloudili určitě úplně všichni. Hurááááá, můžu zase i závodit. Pak už se to přehupuje přes Gírovou na občerstvovačku v Mostech u Jablunkova(56. km).

Při dobíhání na občerstvovačku právě odbíhájí kluci z čela a přátelsky mávají. Hodím mávanec a už do sebe soukám colu a chleba. Maky táta mi hlasí, že ztráta na čelo je asi 4 minuty, takže se tu dlouho nezdržuji. Valím dále přes Skalku do Lomné a potom obrovským testem fyzické i psychické odolnosti v podobě sjezdovky SEVERKA. Naštěstí jsem v testu obstál a můžu se stehnama nateklýma jak letající balón pokračovat na mém oblíbeném hřebínku přes Tetřev-Velký Polom(po staré - běžkařské) na Muřínkáč a dolů na Přelač.

Tady si asi Maky při vymýšlení trasy říkal, že přímo do Lomné by to byl asfaltový humus, takže to koulíme nahoru sjezdovkou na Přelači a teprve potom do Lomné krásným seběh skrz koňské ohrady. V Lomné 78. km a občerstvovačka opět se známými tvářemi - Galis a Kika, takže plný servis včetně povzbuzení od těchto ULTRA fans (pozn. autora: neplést s hooligans).

Krásnou křížovou cestou a záludným úsekem až na Slavíč, opičí dráhou přes pokácené stromy na Tatinky a tady pekně vydlážděnou cestou až na Kamenitý. Dále je třeba trochu kousnout prďák ke Kozubové a už jsem v Košarech. Za doprovodu kameramana RORY(pozn. autora: ten asi hooligan bude) dobíhám průběžně pátý na občerstvovačku(96. km), která je pod RORA band taktovkou. Obracím do sebe coly ve frekvencích hodných žíznivého horníka, ale dlouho se nezdržuji, protože nevím co se děje za mnou a na čtvrého ztrácím asi 3 minuty.

Pokračuji tedy na Ostrý přímou variantou, kterou dobře znám, protože jsme ji z Aleshovi chaty valili hodněkrát. Zanedlouho tak probíhám kolem exklusivní Zbycho chaty a tipuji, že cíl je tak 6-7 km. Rozhoduji se, že to zkusím zarvat až do cíle na max, takže to pouštím z kopce kolik pustí. Daří se mi neustále zrychlovat, takže valím a valím a valím. Zanedlouhou se už pošupuju na čtvrtou pozici a pokračuju ve stejném tempu. Po vyběhnutí z lesa vidím ejhle, třetí je přede mnou asi tak 500 metrů a jde. Chci toho využít, snažím se nedělat zbytečný rambajz, ale stejně mě zmerčí a vypálí do nepředstavitelného sprintu hodného Usaina Bolta.

Je mi jasné, že na těch posledních 2 km už těch 500 metrů asi nepůjde stáhnout, ale nehodlám polevit a uvidíme co bude. A ono nebylo nic, takže jsem doběhl se ztrátou 2 minuty na toho Bolta(Tomáš Svoboda) v čase 15.42 hod. na celkovém 4. místě. Usain Bolt, tedy Tomáš Svoboda byl ale borcem(i vítězem) kategorie nad 40 let, takže v mé kategorii nakonec bedna skutečně byla.

Opravdu závod s trasou, ve které se neustále naplňovalo mé oblíbené KRÁSA STŘÍDÁ NÁDHERU, takže Makymu tímto velký dík.
Bedy