Lysohorský čtyřlístek
2.8.2014

Trasa:Švarná Hanka- Poledňana- Vyšní Mohelnice- Lysá hora- Kykulka- Krásná- Malchor- Lysá hora- Lukšinec- Butořanka- Mazák- Šance- Kobylanka- Lysá hora- Kykulka- Hradová- Bezruč- sjezdovka Malenovice- Lukšinec- Lysá hora- Ježanky- Švarná Hanka = 64 km - 4000 m+

Účastníci: Bedřich "Bedy" Stančík, Marcel "Maky" Žuška, Michal "Choroš" Kurka, Tomáš Nutil, Josef "Pepa" Zajíc

Jo po roce jsou tu zas VÁNOCE! Tak přesně to vnímám v případě dvou závodů, a to právě L4L a v říjnu se to opakuje v případě Psotkova memoriálu v Tatrách. No, a protože ježíšek v podobě hlavního pořadatele Luďka Bednarze je opravdu hodně štědrý, byl letošní dárek ještě mnohem lepší než loni, hlavně co se týká trasy. Závod získal status MČR Ultra SkyMarathon, což znamenalo vítané osekání asfaltu a další navýšení vertikálních metrů.

Trasa byla rozhodně o dost tvrdší než loni a bonbónky v podobě sjezdovky v Melenovicích nebyly všemi přivítány :-) Stanovuji si jako cíl neohlížet se příliš na pořadí a pokusit se natlačit to celé pod 9 hodin. Na start se nakonec z 293 přihlášených postavilo 238 lidí a po velmi vtipné rozpravě trasy všichni vyráží seběhem ze Švarné Hanky. Počasí rovnou upozorňuje, že zima dnes skutečně nebude. Michala jsem na startu nikde nenašel a tak formuji debatní kroužek pouze s Makym.

Tempo držíme věru příjemné, což nám umožňuje klábosit jako babky na trhu až na Lysou. Tady využíváme sice jedinou, ale parádně zásobenou občerstvovačku(iontaky, cola, pivo, ovoce, šátečky, chleby ze škvarkovou pomazankou, …..) Rychle do sebe něco hodíme a pokračujeme přes Kykulku až do Krásné. Vykecávání pořád neustává, což je dobré znamení.

Z Krásné to krásně odsejpá, asi tím vykecáváním, a za chvíli už tlačíme do bedny další dobroty na občerstvovačce a využíváme možnost se zlít hadicí, protože vedro "pěkně" graduje. Vrháme se do třetího lístku a sbíháme po červené na Butořanku. Znechuceni dálnicí, kterou tam LČR budují se za chvílí musíme znechutit ještě více, protože nás čeká nekonečný asfaltový seběh Mazákem(na obchvat nebylo "překvapivě" uděleno povolení).

Nepouštíme si to s Makym pod kůži a asfaltové deprese zaháníme jak jinak než…… ano klábosením :-) Odtud je naštěstí přesun ke žluté od Šancí ve znamení nádherné lesní cesty, kterou si pěkně užíváme. Při napojeni na žlutou dostávám první větší krizi, Maky se mi tak cukne o asi 300 metrů dopředu a celý výstup ho sice mám různě na dohled, ale tady v tom krpálku nemá cenu se snažit to dotáhnout.

Krize nechce povolit, a protože nejde zahnat čím….ano klábosením, tak si jí nechávám na zádech až nahoru, a to pořádně přehřátý. Napadá mě tedy skvělá věc. Sedám si na zem a prosím pořadatelku, ať mě sleje hadicí. Asi jsme si nerozuměli a než si přeberu její hlášení: "To ale budeš mít mokro v botech", mám slité nohy a vstávám v totálních křečích. Naštěstí se dají vyklepat, házím do sebe jeden pomeranč a mířím sjezdovkou dolů směrem na Ivančenu.

Otvírám tak poslední lístek, a ještě před Ivančenou dotahuji Makyho s kámošem Václavem z týmu The Cooling Birds, který se bezpečně zabydluje v našem debatním kroužku, takže co děláme až do Malenovic….ano kecáme:-) Myslel jsem, že tepleji už být nemůže, ale v Malenovicích mám opravdovou tepelnou krizi. Snažíme se aspoň kšiltovky namočit v potoce, ale pomáhá to jenom na velmi krátkou chvíli. A protože trasa nemíří k oblíbené koupačce U Korýtka, nezbývá než kousnout a postavit se sjezdovce v Malenovicích.

Na pohled vypadá hodně ostře, ale aspoň je na její konec vidět, což je pozitivní :-) Ve sjezdovce se mě to strašné horko snaží zase zlomit. Normálně cítím, jak se mi přehřívají a tuhnou stehna a dokonce musím asi 3x zastavit, lehnout na záda a kratičce vyklepat. Následkem je výpadek z debatního kroužku, který mi opět odbíhá sice na dohled, ale i tak sám cestou necestou stoupám přes Lukšinec opět na Lysou.

Tady si dopřávám hadicovou kropičku (tentokrát bez noh), nasoukám do sebe aspoň jeden pomeranč a pouštím se směrem do cíle na Švarné Hance přes Ježánky, což by mělo být i s lehkým přídavkem před cílem (pojmenováno apendix) pořád ještě 17 km. Na úrovni Šantánu zahlídnu Makyho, hned ho dotahuju a těším se na co….ano na klábosení.

Maky má dost otlačené nohy z bot a na moje hlášení, že se pohybujeme kolem 22. místa mě hecuje, ať se urvu raději sám a zarvu to do první dvacky. Nerad se vzdávám klábosení, ale nakonec nechávám Makyho na pospas jeho botkám a valím to kopcem dolů.

Asi za 2 km beru prvního soupeře a v dálce vidím kámoše Vaška ještě s někým. Držím tempo, vzdálenost mezi námi dost zkrátím, ale od Ježánek na hřebínek ke Švarné Hance se nám do cesty staví lesní krpálek, takže se z jejich odstupu jenom těžko odkrajuje.

Každopádně na hřebínku už jsem s nima po kupě a řešíme co s tím seběhem a výběhem z trasy (ano apendix) před cílem. Pořadatel nám najednou hlásí, že apendix musel být vzhledem k množství bahna odoperován a do cíle tak zbývá 1 km. Na dohled vidím ještě další dva, tak to zkusím kousnout do sprintu hhhooodddnnněěě na kyslíkový dluh, ale ty už se dotáhnout nepodařilo a "naložili" mi 30 sekund.

Do cíle tak dobíhám na 18. místě s časem 8:15:40. Spokojenost mi trochu rozhodí big boss Luďa, který hlásí: "Bedy skvělý výkon, ale aby sis o sobě moc nemyslel, ztráta na prvního 1:30 hod.(Jan Zemaník) a 0:30 hod. na první ženu (Anna Straková).

To jsou ale zvučná elitní jména, se kterými jsem se rozhodně nehodlal poměřovat a spokojen tak za chvíli vítám v cíli i Makyho - 22. místo s časem 8:24:35, Tomáše Nutila - 64. místo s časem 10:02:28. Zbývající část naší grupy musela bohužel skrečnout (Pepa - 4 lístky, do cíle dodávkou s batohama, Michal - 3 lístky, do cíle po svých), ale za takového vedra se vůbec nedivím!!! (závod nedokončilo celkem 66 lidí).

Pak už jen večerní vyhlášení, trochu poklábosit:-), přespat a ráno hurá lézt na Prečín. Prostě vydařený víkend!!!

Bedy