Horská výzva Jeseníky
11.-12.4.2014

Bedřich "Bedy" Stančík
Michal Kurka
Marek Przeczek
Tomáš Nutil

Trasa: 63 km - Kouty nad Desnou, Sedlo pod Vřesovkou, Keprník, Ramzová, Obří skály, Šerák, Keprník, Červenohorské sedlo, Malý Jezerník, Švýcárna, Praděd, Ovčárna, Vysoká Hole, Nad malým Kotlem, U Františkovy Myslivny, rozc.pod Dlouhými Stráněmi, horní stanice lanovky Kouty, Kouty nad Desnou

Loni mi povědomím proletěl zajímavý závod Rockpoint Horská výzva, ale nějak se mi to nehodilo do krámu a navíc je to závod dvojic, tak jsem to pominul. Letos jsem už podchytil info předem a zaujali dva z pěti závodů téhle série(Jeseníky, Slovensko - nakonec zrušeno). Koho do dvojice nebyl žádný problém rozlousknout a jdeme do toho s obvyklým běžeckým parťákem Michalem.

V pátek večer přijíždíme do Koutů a na parkovišti kolem nás projíždí obrovský obytný vůz. K naší spokojenosti zjišťujeme, že posádkou jsou naši Marek Przeczek s Markétou a Tomášem. Nezbývá než se zabydlet na gauči, nechat Tomáše uvařit Caro a hodit aspoň hodinku spánku, což se mi stejně nedaří. Než se vymotáme z pohodlí domova na kolečkách, tak už máme co dělat, abychom vůbec stihli start ve 23:55 a přicházíme na poslední chvíli.

Prásk a už se obrovská kupa čelovek valí vpřed. Je to docela zácpa, která se nechce řádný kus cesty roztrhat, ale stejně nechceme v počátečním dvojitém výstupu na Keprník kvaltovat. Krásně volně se vyhoupneme na Keprník poprvé, ale pak přichází sbíhání do Ramzové, které je vzhledem ke sněhu mezi šutrama velmi nepříjemné.

Druhý výhup na Keprník přes Obří skály důvěrně známe z YESenického maratonu a za chvíli si to už docela svižně koulíme směr Červenohorské sedlo. Koulíme doslova, protože při seběhu podkluzuji na zasněženém šutru a házím nádherný kotrmelec hodný cirkusového akrobata. Naštěstí bez újmy a valíme dál hodně běhavou pasáží na Červenohorské.

Pak trasa na rychlosti ubírá, protože nám od Švýcárny stojí v cestě Praděd, což je obrovská zkouška psychiky udržet se v běhu na tom nekonečném mírně se zvedajícím asfaltu. No tfuj! Výhup na Praděd je celý pod ledem a nahoru to není zrovna příjemné, ale odměnou nám budiž nádherné svítání.

Nahoře se dozvídáme, že se pohybujeme kolem 20. místa, což nás nakopává, ale ani jeden k tomu nepouští slovo. Ledový seběh z Pradědu na Ovčárnu je kalamitní a jako správný cirkusový akrobat házím ještě druhé číslo - švih nohama nad hlavu s placákem na záda. Kousek se ještě vezu po zádech a jenom se modlím, ať nepotkám asfaltové místečko. Naštěstí se nic nestalo, pokračujeme na Ovčárnu a rubeme jednu dvojku.

Poslední občerstvení a hurá kousnout vyhupnutí - Vysoká hole. Odtud nabíráme druhý dech, v seběhu tvrdíme muziku a předbíhání několika dvojic motajících nohy, což nás udržuje v zátahu. Prohazujeme první slovo o pořadí, ale moc to nepitváme, protože krize a okamžitý blok může po více než 50 km přijít lusknutím prstů. Drobné trápení přichází při výstupu pod Dlouhé stráně, ale další dvojice vidíme v dostatečné vzdálenosti za námi.

Pak už nás čeká jenom seběh do Koutů, ale nějaký chytrák oškubal značení a nevíme kudy. Po chvíli motání zjišťujeme, že jsme asi moc daleko a pouštíme to nějakou vedlejší sjezdovkou. Toho využívají dvě dvojice za námi a vzhledem k přímému naprání pod lanovkou se dostávají před nás o +/- minutu. Cílem probíháme na 14. místě v čase 8:13:57 a jsme rozhodně spokojeni.

Převlíkáme se do suchého, a protože je nám sděleno, že jídlo a pití v cíli se bude za odměnu vydávat až v 10:00, tak jedeme směr domov. Vzhledem k dalším rodinným povinnostem nemůžeme počkat ani na naši druhou údernou dvojici, ale s on-line výsledků se dozvídáme, že zarvali solidně a doběhli na parádním 41. místě v čase 9:47:52.
Bedy