YES!enický maraton
23.8.2014

Účastníci:
Bedřich "Bedy" Stančík
Michal "Choroš" Kurka
Ivet Kurková


Trasa: Ramzová - Obří skály - chata Jiřího na Šeráku - Keprník - Červenohorské sedlo - Švýcárna - Praděd - Ovčárna - Vysoká hole - Ztracené kameny - Skřítek = 42 km/1780 m

Tomuhle závodu říkám YES!, protože jsem ho v roce 2012 běžel jako svůj úplně první maraton. Den před závodem tak rozšiřuji vozidlo rodiny Kurků o další dítě s neposednýma nohama v podobě mé osoby a míříme do skvělého base campu u rodičů od Ivet ve Vernířovicích.

Ráno to bereme přes Červenohorské sedlo, kde vysazujeme Ivet na startu půlmaratonu a zanedlouho už stojíme v Ramzové na startu našeho závodu, kde však přijeli autobusy ze Skřítku před námi a dlouhý had k prezentaci nás tak nemine. (Ne)Trpělivě si vše odstojíme a přesouváme se na start.

Na startu stojí 231 nedočkavých figurek, které v 10:00 vyrážejí vstříc Jesenickému hřebínku. Hlava říká držet volné tempo na Keprník, nohy říkají rvát oblíbený sklon. Snažím se jít něco mezi, ale přece jenom se asi více plní přání noh. Michala to nechává zcela klidným a naše duo se tak trhá. Zanedlouho probíhám kolem chaty na Šeráku, vyhoupnu se na Keprník a tlačím to směr Červenohorské sedlo. Na můj vkus je to strašně rychlé, ale držím nasazené tempo.

Červenohorským sedlem probíhám s mezičasem 1:24 hod. na 13. místě a dotahuju dvojici před sebou. Seskupujeme trojici, kde nikdo nechce polevit a naše spolujízda trvá až na poslední výšvih ke Švýcárně. Od Švýcárny se s téhle skupinky trhám, ale přichází NEJVĚTŠÍ ASFALTOVÉ PEKLO přes Praděd na Ovčárnu, takže je očekávám každou chvíli před sebou, protože to není můj top úsek.

Nakonec mě zezadu rubne někdo úplně jiný, kterého podle stylu kousání úseku označuji běžkařský král. Kluci se trápí úplně stejně jako já a tak si překvapivě na ně trhám na Praděd i náskok. Při seběhu k Ovčárně potkávám i Michala, který má ten humus ještě před sebou. Plácneme si a věřím, že od antény nastane, dle profilu a předchozího plánování, jeho úsek plný tvrdého zátahu na cíl.

Na Ovčárně popadám meloun, natáhne mě při pohledu do plného hrnce vývaru a raději tak mířím přes časovou bránu s mezičasem 2:50 hod. na 15. místě vstříc výšvihu Vysoká hole. Po předchozím žvýkacím tempovém úseku správný terén i sklon vítám s otevřenou náručí. Na vysokou hůl mě sice po chvíli bere jeden borec, ale je vidět jeho silný druhý dech, takže ho příliš neřeším a připravuju se na poslední dlouhý rychlý úsek bez kopců a pro mé pořadí i čas tedy velmi nebezpečný:-)

Naštěstí se v tomhle úseku daří držet konstantní běžecké tempo a zanedlouho už piju z Jelení studánky. Dlouho se nezdržuju a pokračuju dále, protože nemám přehled co se děje za mnou. Kus před sebou ale vidím dva, kteří by se ještě dali zkusit. Jeden(běžkařský král) má asi pořádnou krizi a motá nohy, ale já beru i raněný kusy : Druhý je o poznání dál, ale pravidelně zastavuje srovnat dech, takže tlačím na pilu ho dohnat. Seběh přes Ztracené kameny letím co to pustí a dole už ho vidím s odstupem tak maximálně půl minuty.

Snažím se přidávat, což on dělá taky a stahuju ho tak jenom po vteřinách. Přichází posledních 500 m a podle tempa je mi jasné, že pokud nezakopne, tak ho už nemůžu dát. Po chvilce borec probíhá cílem a hned za 20 sekund já s časem 3:57:15 na 15. místě. V cíli už pobíhá s foťákem Ivet, která zaběhla půlmaraton za 2:20:04 na celkovém 148. místě(8. místo kategorie ženy 18-34 let). Její mamka mě v cíli seznamuje s borcem, kterého jsem tak urputně naháněl s tím, že je to její kolega z práce(svět je malý). Za chvilku už se časem 03:59:26 v cíli objevuje i Michal, který se od Ovčárny prorval z 25. místa až na konečné 17. místo.

Do cíle přijíždí i Peťula s dětma, přijímáme pozvání na kalorickopsychickyregenerační návštěvu ve Vernířovicích a pak už míříme vstříc skvělému dovolenkovému týdnu ve Schladmingu : Prostě když se daří, tak se daří.
Bedy