Na Plný Boty
31.10.- 1.11.2014

Účastníci:

Bedřich „Bedy“ Stančík
Milan „Saša“ Waloszek
Vítězslav Toth

Trasa: Valašská Bystřice – Zvonový – Ptáčnice – Štípa – Valašská Bysřice (cca 35 km)

Brouzdám si takhle po netu, mrknu na www.extremnizavody.cz a cvrnke mi do nosu tenhle počin. Popis, že se jedná o amatérský závod, který ani nehodlá konkurovat velkým závodům se mi velice zamlouvá a říkám si, že by to konečně mohl být užívací závod NA POHODU a ne absolutní zátah v tunelu jako třeba při YESenickém maratonu :-)

Přesto se mi samotnému moc nechce, protože vzhledem k odpadnutí loňské zimy je sezóna opravdu dlouhá:-) Nenápadně do toho vtáhnu i Michala „Choroše“ Kurku a je domluveno, že půjdeme ve dvojici, NA POHODU a pořádně pokecáme.

Naše plány zhatí naši vepři boubelatí z ředitelství silnic a dálnic. Michal totiž před odjezdem volá, že z Brna by bylo asi lepší běžet, když na „milované“ D1 jede 20 km už 2 hodiny. Vysněné NA POHODU je v pr... Přidávám se tedy do auta k Sašovi, přesouváme se do Valašské Bystřice a měním registraci z dvojčlenného týmu na samotáře bez mapy.

Ve 21:00 hod. nám odhalují vrcholy. Ani jeden jsem v životě neslyšel, Saša mi strká do ruky mapu kde prostřední Ptáčnice ani není, takže očekávám veselou noc, ale na důkaz NA POHODU křápeme se Sašou malé pivko:-)

Ve 22:00 hod. vyrážím na trasu, držím se kluků z Adidasu a šoupeme si to asfaltovým peklem směr Zvonový. Kluci pořad poctivě studujou mapu, takže se začínám trochu stydět a taky toho nekompletního boročka vytahuju z batohu. Vrchol není na značce, tak se trochu motáme, ale za chvíli už mám přicvaklou kontrolu a stejným asfaltem to peru dolů.

Rýsují se tu různé varianty, ale sázím na jistotu a běžím až k červené značce. Peru to nahoru na Ptáčnici co nemám v mapě, ale není co řešit a prostě značka to jistí. Jsem překvapený, že je to kruci zase skoro celé na asfaltu. Nahoře mi kluci přicvakávají kontrolu a mezitím přemýšlím jak vymyslet trasu ke Štípě, když jsem zrovna mimo rozsah mapy.

Tipuju, že to bude asi třeba nějakým způsobem naprat na Dušnou, odkud mi zase bude mapa k nečemu. Pouštím to teda po červené, užívám si konečně lesní cesty, ale najednou přichzí facka jako prase. Jsem na Cábu a musím pokračovat po čem? Ano, po asfaltu :-( No co už, NA POHODU to prostě nebude, vypnout mozek a běžet a běžet a běžet. Za chvíli probíhám Dušnou, jsem zpátky na mapě a pokračuji až pod jakésik vršky.

Štípa je zase mimo turistickou, na mapě jenom tak odhaduji kde asi jsem a tak se rozhodnu odbočit třebáááááááá TADY. Probíhám kolem kravských výběhů, vlevo se rýsuje jasný vrchol, tak to naperu jeho směrem a za chvíli cvak, poslední kotrola doma.

Prudký seběh přes skalky a lesem prosto dolů a za chvíli jsem na asfaltce Bůh (a Valaši) ví kde. Běžím, běžím, běžím a najednou odbočka s dopravní značkou Valašská Bystřice 6 km. Mrknu do mapy a fůůůůůjjjjj, je to prostě od přehrady do Bystřice po cestě.

Přepínám do režimu nebude to pěkné, ale čím rychleji poběžíš, tím rychleji to bude za tebou. Držím se toho, ale i tak nevěřím jak velká je Velká Lhota a jak dlouhá je Valašská Bystřice. Poznávačka naštěstí končí úspěšně a probíhám cílem jako první s časem 3:06 hod. Další účastníci zájezdu Saša a Víťa dorážejí společně na 10. a 11. místě s časem 4:35, pokecáme, pojíme a NA POHODU odjížíme směr Havířov.

Atmosféra závodu i pohoda pořadatelů opravdu jedinečná a vítězná bečka 15L od Koníčka ještě brzy potěší znova :-)

Bedy