Pískařská horoškola I
6. - 8. 6. 2014

Romkova opětovná snaha získat pro lezení podporu Nadace OKD byla letos úspěšná, stejně tak jako Marcelova o podporu ze strany ČHS. Podporu získaly naše děti, takže s heslem sponzora "Život má mít hloubku" se v kempu Bučnice v pátek 6. června 2014 sešli Markétka a Mariánka Janošovic, Vítek Chovanců a Pája a Kája Kochů.

V sobotu ráno nás vláček vyhodil v Adršpachu a hned jsme mohli okukovat krásné pískovcové skály. Začali jsme na Mníku, mírně nakloněnou cestou s názvem Snadný výlov. Roman to vytáhl a po něm se do toho hned vrhla Markétka. Brzy musela pochopit, že chyty a stupy jsou na písku relativní pojmy, přesto cestu dala s grácií.

Další prvnička na písku Mariánka se jak pavouček přilepila na skálu a lezla nahoru za sluníčkem. Kochovi kluci lezli zkušeně a s přehledem, takže jsme tam ještě my rodičové vytáhli zadky a mohli se společně radovat z výhledu do okolí a udělat fotky pro sponzory.

Následující cesta na Karbaníka byla pískovcová lahůdka s komínkem. Tady jsem s otevřenou pusou obdivovala malou Mariánku, bojovala jako drak a dokonce rozedřela gatě.

Opět všechny jistil Roman jako jediný instruktor, v tom vedru to asi nebylo úplně příjemné, ale když ho nahoře postupně pusinkovaly čtyři holky :-) byl určitě rád (to s Baxem ani se Skobou nezažije). Pavel i Karel lezou s přehledem, jejich výkon by byl lepší už jenom v případě, že by nahoře chytali Wi-fi. Opět vrcholové foto pro OKD i pro značku HUDY.

Speciálně pro Vítka se ještě vytáhla cesta na Kominíčka. S podporou všech se dostal nahoru, čímž se 100% splnilo poslání akce a zapsal se do vrcholové knížky :-). Roman ho pak na druhé straně skály "shodil" dolů a čekal na Markétku, která si cestu vylezla na prvním konci lana.

Pak už jsme se běželi schladit a umýt do jezírka, žaludky jsme zaplnili v močovce a ještě stihli vzhledem k záludnostem jízdního řádu třetí pivo. Večer jsme meditovali u grilu a sledovali energií nabitou omladinu u bembajzu.

Neděle patřila Teplicím. Cesta na Herinka vypadala zespodu celkem light. Jenom jsem nechápala, proč to všem tak dlouho trvá. Pak přišla řada na mě a pochopila jsem….

Nějak jsem začala ztrácet morál, v hlavě mi běžel včerejší Romanův výrok, že můj sedák je nejslabší článek mého jištění :-( (nevím proč, když mi ho obnošený věnovala Radka před dvaceti lety a celou dobu slouží). Se smrtelným potem po těle jsem se vyšplhala nahoru a o deset minut později si opatrně pomaličku sedala do slaňáku.

Markétka potřebovala "dorazit", našla kousek skály s jakýmsi vrásněním, kde byly "opravdové" chyty a stupy, takže nám ještě předvedla mistrovský výstup.

Takže dík Romkovi, Nadaci OKD a ČHS, horám ZDAR.