Pískařská horoškola I
6. - 8. 6. 2014
Romkova opětovná snaha získat pro lezení podporu Nadace OKD byla letos úspěšná, stejně tak jako Marcelova o podporu ze strany ČHS.
Podporu získaly naše děti, takže s heslem sponzora "Život má mít hloubku" se v kempu Bučnice v pátek 6. června 2014 sešli Markétka a Mariánka Janošovic, Vítek Chovanců a Pája a Kája Kochů.
V sobotu ráno nás vláček vyhodil v Adršpachu a hned jsme mohli okukovat krásné pískovcové skály.
Začali jsme na Mníku, mírně nakloněnou cestou s názvem Snadný výlov. Roman to vytáhl a po něm
se do toho hned vrhla Markétka. Brzy musela pochopit, že chyty a stupy jsou na písku relativní
pojmy, přesto cestu dala s grácií.
Další prvnička na písku Mariánka se jak pavouček přilepila na
skálu a lezla nahoru za sluníčkem. Kochovi kluci lezli zkušeně a s přehledem, takže jsme tam
ještě my rodičové vytáhli zadky a mohli se společně radovat z výhledu do okolí a udělat fotky pro sponzory.
Následující cesta na Karbaníka byla pískovcová lahůdka s komínkem. Tady jsem s otevřenou pusou
obdivovala malou Mariánku, bojovala jako drak a dokonce rozedřela gatě.
Opět všechny jistil Roman
jako jediný instruktor, v tom vedru to asi nebylo úplně příjemné, ale když ho nahoře postupně
pusinkovaly čtyři holky :-) byl určitě rád (to s Baxem ani se Skobou nezažije).
Pavel i Karel lezou s přehledem, jejich výkon by byl lepší už jenom v případě, že by nahoře chytali Wi-fi.
Opět vrcholové foto pro OKD i pro značku HUDY.
Speciálně pro Vítka se ještě vytáhla cesta na Kominíčka. S podporou všech se dostal nahoru,
čímž se 100% splnilo poslání akce a zapsal se do vrcholové knížky :-). Roman ho pak na druhé straně skály
"shodil" dolů a čekal na Markétku, která si cestu vylezla na prvním konci lana.
Pak už jsme se běželi schladit a umýt do jezírka, žaludky jsme zaplnili v močovce a ještě stihli
vzhledem k záludnostem jízdního řádu třetí pivo. Večer jsme meditovali u grilu a sledovali energií
nabitou omladinu u bembajzu.
Neděle patřila Teplicím. Cesta na Herinka vypadala zespodu celkem light. Jenom jsem nechápala,
proč to všem tak dlouho trvá. Pak přišla řada na mě a pochopila jsem….
Nějak jsem začala ztrácet morál, v hlavě mi běžel včerejší Romanův výrok, že můj sedák je nejslabší
článek mého jištění :-( (nevím proč, když mi ho obnošený věnovala Radka před dvaceti lety a celou dobu slouží).
Se smrtelným potem po těle jsem se vyšplhala nahoru a o deset minut později si opatrně pomaličku sedala do slaňáku.
Markétka potřebovala "dorazit", našla kousek skály s jakýmsi vrásněním, kde
byly "opravdové" chyty a stupy, takže nám ještě předvedla mistrovský výstup.
Takže dík Romkovi, Nadaci OKD a ČHS, horám ZDAR.
Irena