Turniej 4 ścianek

Ahojte.

Konečně jsme se dočkali. Poslední závod ze seriálu "Turnieju 4 Scianek 2013" je tady. Tentokrát jsme si to namířili do Bialsko Bialej, lezeckého centra Totem. Na rozdíl od předchozích závodů se dnes utkáme v boulderingových cestách, takže máme baťohy lehčí o sedáky.

Ráno o půl osmé vyrážíme směr Těrlicko. Aby Marcel nemusel zajíždět, veze mně táta. Po cestě nabereme Dáju a za chvíli už přesedáme k Marcelovi a Markétce. Maky byla v sobotu na závodech ve Vsetíně. Pro motivaci nám přinesla ukázat nádherný pohár, který se ji podařilo vybojovat. Uvidíme, jestli to zabere a bude se nám dařit.

Marcel řídí, takže cesta je jako vždy v pohodě. Za necelou hodinku jsme na místě. Nebylo sice kde zaparkovat, tak jsme si hned po ránu v rámci rozcvičky půl kiláku zapochodovali. Stará tovární hala, ale uvnitř docela príma lezení. Jdeme na to! Pořádně se rozcvičit, protáhnout a počkat než nás vpustí do boulderingové arény, kde je pro každou kategorii připraveno 12 cest. My máme obsazeny kategorie tři. Tedy vlastně čtyři!

Hurá, po delší absenci na závodech se ve dveřích objevil zkušený Adam Smiga, kterému to už zase parádně leze. Už to vypuklo! Šílený zmatek. Závodníci společně se svými rodiči vytvořili velké zástupy před každou z cest. Z počátku jsem si myslela, že nemůžu stihnout vylézt ani polovinu. Naštěstí se situace zklidnila a my měli prostor absolvovat každou nám vytýčenou cestu.

Někdy to šlo hladce. Někdy to byla kruťárna. 2,5 hodiny bouldrování s maximálním nasazením, zlikvidovaly otisky prstů na naších rukou. Uf. Máme to za sebou. Zase jsme si dokázali, že jde přelézt i to, co se zdálo být nemožné. Třeba až na desátý pokus, ale dali jsme to! Teď už nám nezbývá nic jiného, než doufat, že nám to kolegové z Polski dobře spočítají.

Sláva. Dlouho očekávané vyhlášení je konečně tu! Tak. Jak jsme dopadli? Kategorie nejmladší holky, tedy Markétka. Opět nezaváhala a svým vítězstvím potvrdila luxusní formu. Dája, která začíná sbírat zkušenosti z větších závodů obsadila pěkné desáté místo. Lezla jak o život a věřím, že příště to bude zase o kus výš.

Adamovi se podařilo dolézt až na sedmé místo. Na první pohled moc spokojený nebyl, ale myslím, že po takové pauze je to výborný výsledek na rozjezd. No a co já. Parádně jsem si zalozila. Párkrát jsem tátovi odfrkla , že to nejde, že ten kámen vůbec nedrží, ale šlo to, a kámen taky držel. Povedlo se.

Nakonec jsem svou kategorii vyhrála. Stejně jako Maki, třetí vítězství ze třech (celkem 4) závodů. Škoda jen, že jsme se s Markétkou nemohly třetího závodu turnaje zúčastnit (Maki závody ve Slovinsku zahraničí, Eli nemoc). Chybějící body z tohoto závodu nás v celkovém hodnocení čtyř závodů posunuly na krásné třetí místo.

Ale nám to neva, protože jsme si parádně zalozily, něco se zase naučily a poznaly nové kamarády. Bylo to moc príma. Jo a abych nezapomněla, tak můj brácha Adam (účastnil se tří předešlých závodu) se celkově taky umístil na třetím místě. Paráááááda.

Myslím, že jsme našim kamarádům z Polska ukázali, že taky lozit umíme. Děkujeme jim za krásné závody. A těšíme se na další přeshraniční spolupráci.
Ahoj Elis