Alpe Adria iRCC 2013 Tarvisio

A co dál? Dál nic…. Tedy v sobotu 19.1. jsme využili dálnic v ČR a v Rakousku. A protože na italské dálniční poplatky nemáme, sjeli jsme na posledním možném sjezdu a zbytek cesty do Tarvisia dojeli po okreskách. Našli jsme halu, ve které se měly další den odehrát závody. Nevěřili jsme vlastním očím a několikrát se museli přeptávat. Souhlas všech kolemjdoucích nás uklidnil.

 

Dvě závodnice z ČR nepřiletěly letadlem, ale na fotce vlevo vidíme halu, ve které se nachází luxusní lezecké zázemí.

 

Následovala prohlídka lyžařského střediska a radovánek na čerstvém sněhu. V rámci úspor jsme se ubytovali ve Slovinsku (s radostí doporučím super apartmány s lezeckou stěnou na pokoji). Ráno jsme se přesunuli zpět do Tarvisia. Klobouk dolů před připraveností pořadatelů. Díky propracovanému systému přihlášek zvládli prezentaci velkého počtu závodníků (asi 170) bez problému. Nutno říci, že i další průběh závodu klapal ne minutu přesně.

 

Sobotní trénink na sněhu 

 

Další tréninková fáze na pokoji

 

V minulém článku jsem psal: „Krom účasti na několika závodech v Polsku a na Slovensku má…“ Maki „…další úkol: nasbírat co nejvíce medailí v seriálu závodů v Rakousku, Itálii, Slovinsku a Chorvatsku.“ Přišel tedy den D a Maki nastoupila s číslem 102 ke své první části první kvalifikační cesty (Q1). Bez problému se dostala k TOPu.

 

 

 

 

Maki startovala s číslem 102. Celkem bylo přihlášeno 172 závodníků.

 

Uprostřed vidíme Maki ve druhé části první kvalifikační cesty.

 

Další část Q1 vzbuzovala respekt, Maki však hodnotila: lehčí než ta předchozí část. Ve druhé kvalifikační cestě padaly soupeřky jako hrušky. Maki opět bez problému. Před finále nás čekala tří hodinová pauza. Díky vydatnému dešti jsme zavrhli prohlídku města a přestávku jsme strávil v hale.

 

 

Multifunkční hala v Tarvisiu (ITA).

 

Volný čas bylo potřeba vyplnit jinými sporty. Toto byl technický koš za 3 body.

 

Tanec finalistů před poslední cestou.

 

Nervozita stoupala a Maki jsem musel několikrát připomínat, že lezla nejlépe a celý závod je vlastně jen trénink na OH. Ve finálové cestě to chvíli vypadalo, že nepřeleze jeden krok díky své malé výšce. Po jeho úspěšném překonání však nikdo nevěřil vlastním očím. Jako jediná zdolala celou cestu a do posledního chytu bez zaváhání doskočila. Pak už jen čekání na vyhlášení výsledků zpříjemněné lezením na nádherné bouldrovce. 

 

Horolezecká stěna vzbuzovala respekt a umožnila připravit kvalitní cesty pro všechny kategorie.

 

Vyhlášení výsledků - 1. místo Maki

 

Co dodat? Stálo to za to? Co myslíte? Jeli by jste v polovině února závodit do města Hermagor v Rakousku? Plus na začátku února do Olomouce? Mezitím třeba lyžovat nebo bruslit? Nebo raději nechat děti sedět doma u počítače?                            

 

Marcel Janoš