Zimní tábor

12.3. - 15.3.2011

Sobota
Tak nás konečně bratia načapali. Překročení povolené rychlosti o 53 km vyšlo na 250 éček a tím bylo bratření učiněno zadost. To nás ale nemůže rozhodit a fičíme dál. Co mě však uzemnilo byl neuvěřitelně luxusní servis na Sliezském Dómě. Tuším, že Belas by to nazval masakrem.

Nejsme tu od ležení a proto ještě v den příjezdu využíváme skvělého počasí a nastupujeme do nejbližších ledopádů. Výběr byl nasnadě. Dva legendární kusy pod Kotlovým štítom. První byl na řadě Orolínov ľad. Konečně jsem vyhrál los a vytáhl tak obě délky. Můj parťák Bratránek to bez problémů vyfičel za mnou a po chvilce kochání slaňujeme dolů a pokračujeme traverzem pod druhý led - Sopeľ. Bratránek nastupuje levou částí. Zjevně delší a náročnější varianta.

Koukám a jsem překvapen, že Bratránek není ve formě (čti ale kur…sky bojuje). Po třetím šroubu sedá do cepů a je jasné, že to čistě nebude. Však je to taky pěkná kolmiáda. Povzbuzuji ho slovy " To není jak lítání na paraglajdu co ?" (čti Bratránek úspěšně absolvoval a aby ušetřil dovolenou na Špáňoletání v březnu nejel s náma do Maltatalu). "Zarvi jde ti to" zase povzbuzuji. Dává už šestý šroubek a znova nabírá síly. "Dávej krutě" přidávám pískařský hecunk od Horského gajdy.

Při spěšném pohledu na hodinky už tu stojím přes hodinu a parťák je za půlkou. Nekonečné pohledy na lano, které tak zatraceně pomalu stoupá vzhůru. Jsem už promrzlý na kost. Bratránek dává další dva šrouby a je na maděru. Dlouho ještě vyklepává jakože to doleze ale nakonec dává hodiny a slaňuje dolů. Po hodce a půl už se nám do toho znova nechce a rychle upalujeme do chalupy. Večer noblesní co mám povídat jako všechno teď aktuálně na Sliezkém. 18 lezců ze Startu a 1 cizák z Baníku. Kde jste mí věrní druzi ? Čelím přesile : No co Baník PI..O! Grupa je to skvělá a já kutím s parťákem plán na zítra. Neoblomně se půjde pozdravit nejvyššího na Slovensku.

Neděle
Ráno moc nelelkujeme a frčíme do Krčmárového žlabu. Ještě po cestě okukujeme Večný dážď a nové drytool cesty od Antona Suchého. Vystoupáme na Květnicové pleso a počas přeje, stejně jako včera je krásné azuro. Míjíme Velickou próbu, Velický led a mašírujeme do Krčmára. Podmínky exeletní. Tvrdý firn. Zakusují se jenom přední hroty maček a opřeni o cepíny tak valíme žlabem nahoru. Před náma je však ještě jedna dvojka a tak sem-tam nám něco padá na hlavu.

Plán je jasný - rychle je předběhnout. My jsme v nástupu oni u prvního prahu. Doslova zvířecí tempo a v půlce Krčmára už zdravíme Polskou ekipu. Jsou navázáni a tak jejich tempo je daleko pomalejší. Všelijaké kvaltování pro hov..o jest a tím jsme pohřbili možnost cesty přes Gerlachovu vežu - Prostredným rebrom a nebo sněhovým žlabem Samuhel - Ždiarsky. Vylez z lavinové lávky je grandiózní a pohled z hřebene je tak úchvatný na obě strany. Jukneš za sebe vidíš Lomnický štít, jukneš před sebe vidíš Kriváň. Jen toho sněhu je zatraceně málo.

Je jasné, že to nebude žádná procházka. Jsme v sedle a tady necháváme batohy. Dále jen tak nalehko se sólo prolézáme přes hřebenový pilíř až na vrchol. Některé úseky jsou tak možná lezecké III, ale nakonec to celé bez ztráty květinky (čti nejebli jsme ani raz) dolezli až ke kříži na vrcholu Gerlachovského štítu. Pár fotek a hajdy zpátky. Nechce se nám moc slézat a tak sjíždíme po prdeli na tvrdém firnu (aúúú) až k ústí Batizovské próby. Pak zpátky mocně stoupáme znovu do sedla na hřeben.

Jaké překvapení. U našich batohů potkáváme mocnou skupinu Starťáků co se nechala svést naším včerejším plánem a jala se nás následovat. Předáváme rady a mrskáme zpátky k Velické próbě v které nasedáme znovu na zadek (tady byl prašan divné ale výborné) a sjíždíme až ke Květnicovému plesu. U večeře je ozaj veľa hej. Summit Day. 16 lidí navrcholu chyběli pouze 3, avšak ti byli na opačné straně (čti Granátová lávka) jež také úspěšně celou prošli. Oslava burácí do ranních hodin (čti u kajtry jak jinak). Ve 4 ráno nám sličná recepčná hovorí "Chalani choďte už spať.

Pondělí
Tak jest. V 7,30 jsem už na snídani (čti zírá nejen sličná recepčná) z vesela do sebe láduju všechno co mi padne pod ruku, ale pohled z okna potvrdil předpověď, že dneska bude tušený Saigon (čti počasí zataženo, hmla s privaľmi nárazového vetra). Právě vítr je jakousi vějičkou, že by se to nakonec mohlo rozfúkať. Držíme se teda plánu a nastupujeme další žlabové dobrodružství - Květnicová věž.

Nejprve žlabem a pak pilířem až do konca. Míjíme znovu Večný dážď a konečně vydejchávám včerejšek. Na výhledy Opálové nebo Velické stěny či Granátové věže můžem v takovém počasí zapomenout. Velký Abadžikra je proti. Nevidíme ani na 50 m a tak pochopitelně netrefujeme nástup. Co zrobíš. No nic. Vybodneme se na to. Jdeme dolů zpátky na chatu. Ostatní jsou rozběhlí všude po ledech. Máme též záložní plán, že půjdeme sundat pytel ze Sopľa. Tam je však tolik lidí, že se prostě nevlezeme.

Plán odskočit na led Nevěstin závoj jde též k šípku neb je značně vytátý a hrozí celé vypadnutí. Snad ještě by nás mohl zachránit Ľad vpravo od Velickej próby. Ten zas budeme težko v tom zataženém bordelu hledat. Teď babo raď. No žádná s náma teďka není (čti Pit měl obě účastnice zas jenom pro sebe) tak z toho nic nebude.

Úterý
Včera je včera a dnes je dnes. Ráno jak hladoví vlci znova vyrážíme do včerejšího zvěrstva (čti počasí úplně stejné) s tím, že lehce poprchává. Ale kurde přece nebudeme sedět na prdeli už druhý den. Na sílu se narveme do nástupu včerejšího pokusu Květnicové veže , žlab trefujeme i v tom nečase napoprvé. Paráda. Rychle stoupáme žlabem až do varianty pilíře. To, že jsme dobře vidíme jen na pár metrů, když nacházíme útěkovou smyčku. Šup s ní do batoha a dále už pilířem.

Teď už však pomaleji pořád nahoru. Cestu nám zatarasuje ostruha s převisy. Je totální mlha a my ztrácíme cestu nahoru. Dáváme ještě tři nebo čtyři pokusy. Už svitla naděje, že tady to pustí. Jsme uvězněni před samým vrcholem. Dle hodinek chybí cca 100 výškových metrů. Herdek někde to pustit musí. Kdyby aspoň bylo něco vidět. Všechno marné. Pytlovitě zatracené. Zklamaní čekáme přes půl hodiny, že se to zlepší. Abadžikra, co teď? Odpověď nepřichází. Jen ticho a mlha. Sestupujeme dolů po čtyřech jak Raci . Po prdeli to tentokrát nejde. Na to je to příliš prudké a ledové. Jsme dole pod nástupem a tady regulérně prší ? No holt jaro je tu a sním i konec zimáku. Balíme pikle a uzavíráme letošní zimu.



Orolínov ľad, II/3

Sopeľ, II/5

Gerlachovský štít, výstup Krčmárov žľab III, sestup Velická Próba II

Květnicová veža, žlabem II, pilířem III