Martin Latiok
Marcel Žuška
Roman Koch
Jiří Matuszek

a dalších deset skálolezců z okolních oddílů

No asi před půl rokem po Běhu na Prašivou jsem tak hodil do placu, kdo by jel v zimě do Špaňa, asi do El Chorra. Reakce nečekaná!!! Takže za měsíc jsme s Kamanem posílali na účet Ryanairu přes 30 klacků. A v půlce února se může z Blavy do Malagy letět. Ještě vykutit transfer a parkal v Blave (velký dík Helči za plac a kafe) projít check inem a GO.

Opouštíme sychravou a namrzlou Blavu a plujeme nad totální dekou a čekáme jak tež tam asi bude. Večerní přistání překonává naše očekávání a 15 stupňů s hromadou zelených plání nás se zapadajícím slunkem jako první vítá ve Španělsku.První chlama s ošefováním auta, kdy se do forda pro 7 lidí vmáčkne lidí 10. Řidič který nás veze do půjčovny vše s přehledem jihoevropana s úsměvem poví Kikině, že se musíme trošku zmáčknout, ale jinak slovíčko, které uslyšíme pár dní skoro pořád "Maňana".

První noc prověřuje naše žďáraky a jediný Beloš, který se na spaní přikrývá hadrou z baloňáku přivítal azyl kufru našeho vozu. Ranní probuzení je sice bez deště, zato s pořádným fukeřem nám zpříjemňují čerstvě naobírané mandarinky a ze země pár pomerančů. Nabalit a podle průvodčika aspoň pomacat skálu.

Čoro samotné lze rozdělit na dvě hlavní části, kaňon (s fajnou feratou) kde se dá lézt i v horkých dnech a ohromný skalní masív nad vesnicí, kde je 14 sektorů a je tam fakt co lézt. První cesty jsou nacvakané a zkoušíme i nějaké 6c. je zima a vítr skučí, moc nás to nebaví a po 2-3 cestách jdem ku autu něco uvařit a snad jutro to bude lepší.

Fakt se pogoda lepší, sluníčko vylézá a my se vrháme do sektoru Castrojo. Kluci zkoušejí převislou krásku "Little brown baby" 7a+ zatím AF no uvidíme... Hezké neoklouzané vápno, slunéčko do kefy, paráááááda. Cesty se lezou samy a ještě odpoledne se dolézáme v sektoru Los Albercones. Sice kolmé ale krásné, dlouhé a bohovsky strukturované lezení nás zpavuje první kapilár na prstech. Jo, za tím jsme jeli ať žije JIH!!

Další dva dny bušíme v sektorech na vesničkou, naše grupa zatím bez skalpu, Maky s jasem v očích mluví a 7b druhým a je jasné, kdo bude udávat tempo. Je pravda, že Třinécký démon Lecho se zatím šetří (bo leze jiny s Kikinou) a též jeho čas nastane. Někteří vytahují 30ti faktorové krémy a na víkendovou návštěvu k nám přijíždí Don Soky a nás se večer kolem auta na cestě pod kostelem schází pěkná smečka. Sobotní lezenice v esklade Arabica má taky něco do sebe, krom vcelku velkého krpálu, nabízí krásné plotnové lezení a taky fajnou expozici.

Skoro nikdo z nás si nenechal ujít místní Yosemit sokol "Bladerunner" a i ostatní cesty stály za to. Dle průvodce se jedná o málo navštěvovaný sektor a asi si to mysleli všichni češi v Chorru, protože krom nás dorazila další skoro 20 ti členná skupina kolem Čajdy (vypadalo to jako by přijel autobus z Kudrny) a po pár prohozených slovech jsme poslali pozdravy Kvakovi a Tatušovi do moravského Capitolu.

Sektor Suizo, kde jsme se plácali v konečně v těch správně položených strukturách nabízí opravdové lezení. Takový "Sexo Drogas Y Flamenco" začíná po krásných krápolách, drsné přešahy, ukončené dvěma silovýmí boldříky a pak jen vykraulovat přes tři další cvaky ku ketě, co víc si přát!!! Večery trávíme nakoupením bagetek a výborně mražené cervezy (piva) 1l za ečko osmdesát.

Jinak o proviant se stará výkonný praporčík Skoba, jídelníček z větší části je v režiji šéfkuchaře Duna, roli destilačního rozlévače ochotně a vcelku na úrovni slivovicového sommeliera zastávají uhelní baroni Kamanko s Boďem. No a poslední veledůležitá role psychologa a trenéra týmu nejvíce seděla Belošovi. :-).

Po čtyřech dnech orážíme v mořu a Boďo se dočkal opečené ryby (sprostý filet se salátem). A po odpočinku jdem konečně do pořádného sektoru "MAKINODROMO" kde u většiny cest jsou obtíže vytrvalost a sklon převislá. Maky ukazuje co v něm je a přidává druhé 7b, které Lecho bez mrknutí oka flashne a ani se nezadýchá, spoustě z nás se tam líbí ale je třeba rvát. Za zmínku snad stojí krásné dlouhé áplusko "Hakuna Matata" kde v mírném 32m převisu je široká škála chytů, přes krapole až po ježečky u vršku.

Lezecká lahůdka... Co se Makina jako oblasti týče, za zmínku snad ještě stojí načerno přebíhané tunely při nástupu, kde sem tam projede vláček a romantické výhledy do kaňonu, kterým vede. Ale odpoledne začíná být úmorné vedro (na slunku hrubo přes 30), u nás je prý ráno kolem -20, tak se nám tam líbí ještě víc!!

Další den se rozdělujeme, jedni lezou ve stínu v "Polvoriu" a fototypy 4 a více se věnujeme lezení opět v Suizu (sexy zase nepadly) a vedle v "Momii", kde to fakt stojí za to. Na setmívku dáváme s Lechem na dobítku v Poemě "Vivacporus", kterou už za tmy dolézám na "Žuznára" frčíme na pivo.

Druhý restík věnujeme ferátce v kaňonu a následné koupačce v říčce. Sice kvalita vody je na úrovni Olzy v létě, ale co, jsme ve špaňu, tak nemůžeme čekat křištálové strouhy. Divoké dozrávající mandarinky a chlad 100 metrů hluboké rokle, na nás nechávají hluboký dojem. Fakt to stojí za to.

Poslední dny se věnujeme s většími či menšímy úspěchy sundáváním výzev a těsně před odjezdem prubnem jednu blízkou oblast "Desplomilandia" kde i v těch největších hicach, a ty fakt byly, se dá celý den léz. A večer ukončit koupačkou v přilehlé přehradě. Pak už jen závěrečný večírek, odjeb do Malagy, příser do Balvy a dojeb do chalupy.



Fotogalérie

Starší články:

Španělsko 2010
Španělsko 2009