Telefonát od Leoše "Jedeme na Velikonoce do Sedmihorek" a báječná předpověď počasí přesouvá mé lezecké plány z Vtáčníku do Českého ráje. Zůstává ještě přesvědčit Baxe, že "škola počká :-)", vypsat dovolenou na pátek, zlanařit Wanecké a Chovance a ve čtvrtek odpoledne může Felka naložená až po střechu mířit směrem do východních Čech.

Před odjezdem listuji ve svých záznamech, po jaké době že se to vlastně do kdysi velmi oblíbeného a často navštěvovaného Hruboskalska vracím… Databáze vychrlí poslední aktivity na Dračí věži 22.7.2004 s Vladkem Waneckým. Proboha, to už je fakt tak dávno?

Stany plánujeme postavit v ATC Sedmihorky, který je sice po našem příjezdu narvaný karavany, ale louka pod lesem určená ke stanování je až na dva stany Sasíků prázdná, a tak věřím ve skutečný "noční klid". Dojmy z kempu jsou nanejvýš pozitivní - ceny vstřícné, čisto, sprcha za dvacku, tři bufíky s pivkem, vyhrazená ohniště.

Ráno valíme do skal, a to do nedaleké oblasti Maják. Budou to naše letošní první doteky s pískem, a tak na rozlez hurá do Mézlovky na Maják - "ústřední věže celé oblasti", jak praví průvodce. Mézlovka byla kdysi moje první cesta v Sedmihorkách, kterou jsem lezl skoro na den přesně tři desítky let tomu nazpět. Tenkrát jsem se jako pískovcový zelenáč vezl za tehdejšími oddílovými borci - Ignácem Levákem a Poldou Kolatkem.

Na vrcholu koukám na okouzlující panoráma a snažím si trochu oživit místopis - tak Blatník je jasný, tamhle je Mnich, Brána, Galeon. No moc se toho tady za ty roky nezměnilo :-) Na řadu přichází Blatník a výstup s mými ratolestmi normální cestou a pak ještě jednou z Baxem úchvatnou Kalfeřtovou hranou. Lezecké snažení zakončujeme Talířovkou a Údolkou na Mnicha.

Procházkou kolem "krokodýla" míříme do hospy u požární nádrže na žvanec a zasloužené pivo. Lezecká knajpa kypí životem, ale žádné známé tváře nepotkávám. Tatuš, kurňa, kde jsi ?

Křup…, kýz mi zůstává v ruce a letím…. Blahodárné trhnutí lana přichází téměř ihned, což je dobrým znamením, že vydržely první hodinky, do kterých bych to teda neřekl. Další o něco důvěryhodnější snad byly 100%, protože pak už jenom celkem hluboko pod nimi kruh. Bax to ani moc nepocítil, protože jednak na mně neviděl a jednak se lano všelijak klikatilo, a tak celou záležitost spíš zaznamenal pouze na základě mých "komentářů" :-)

Údolní cesta na Zlatou vyhlídku byla v průvodci celkem zřetelně popsaná, nicméně, jsem po traverzu od 1. kruhu sice dolezl "zleva" podle popisu ke 2. , ale další směr nebyl jasný. Výlezový žlábek byl natolik zamešený, že jsem pochyboval, zda tu někdo přede mnou vůbec kráčel… a tak jsem to zkusil víc doleva přes výše zmíněný kýz. Tak a jdeme do hospody, ať si nezkazíme zážitky z Jeschkeho cesty na Kapelníka, kterou jsme lezli dopoledne.

Večer přijíždí Irča a Péťa Chovancovi s Vítkem, jako vždy ozbrojeným pistolí, ze které mám po posledním společném zájezdu bohovský respekt. Letos údajně kuličky došly :-)

Bažím na vrcholu Dračího zubu a Bax na mně od posledního kruhu pokřikuje, že to nahoře od Irči schytám. Musím přiznat, že v České hraně je pár míst, které nejsou "pro holky", ale snad ji nadchne vrcholový pohled na hrady a zámky - Trosky, Hrubou skálu a Valdštejn …, no a k tomu ještě celá oblast Sahary jako na dlani. Bax dolézá nahoru, opakuje vyhrůžky od něžné spolulezkyně, a tak nevím, jestli raději neslanit. Tož mám přijít o skladkou vrcholovku ? V žádném! Irča dolézá, a že se ji to nelíbilo a že se mnou nemluví, a že … ale nakonec jsme se udobřili (snad).

Ranní fronta pod Dračí stěnou zmizela, a tak si přece nenecháme ujít možná jednu z nejhezčích cest v celé oblasti. Nádherné pevné kýzy jsou stále na svých místech, a tak pohodově vykráčíme tuto překrásnou linii v západní stěně Dračí věže. Večerní zahánění žízně a pokerový turnaj píšou tečku za dalším fajným dnem v Ráji.

Kap, kap,kap…. Hm, žeby se počasí kazilo. Koukám ze stanu, kde jsi azuro z posledních dnů??? Trochu měníme ranní plán, s tím, že nejdřív sbalíme stany, a pak se uvidí, jak to dneska s tím lezením bude. Kapky nakonec vskutku spadly pouze tři a za chvíli se vyčasuje do polojasna. Šlapeme pod Galeona a Chroustova cesta je naší rozlučkou s kouzelným prostředím Českého ráje. Inu snad zase brzy.