Fesťák

24. - 28. 8. 2011

Bogdan Piszkiewicz
Vašek Jakubek
Roman Koch

Voda v jezírku působí po čtyřhodinovém přesunu autem v děsivém vedru a večerním pohodovém lezeníčku téměř jako thajská masáž. Tak konečně zase v Ádru… Ještě na pivko a kus řeči s Tatušem do Močovky a hurá na kutě do chatky v Bučnici, zítra se leze.

Nelezlo se :-) Kolem třetí hodiny ranní si připadáme, jako bychom se probudili pod polární září - obloha doslova hoří od blesků a jsme svědky fantastického nočního divadla, které nás však další den odsuzuje k turistice.

Ráno krátký telefonát z Tatušem, který potvrzuje, že bouřka Ádr neminula a skály jsou totálně pročůrané. No nic alespoň nám ukáže cestu k Jetimu v Himaláji. Nakonec z toho byla půldenní procházka Ádrem, během které nám dává spoustu tipů na to, co by se dalo vylézt, ale také, kolem čeho raději pouze projít a uctivě smeknout před prvovýstupci. Hold je vidět, že se tady fakt zabydlel. Večer si dopřejeme trochu festivalové kultury v zatím poloprázdných Teplicích.



Oblast Himaláj je poměrně dost vzdálená od turisticky přístupné části skaláku a tím i od davu hulákajících návštěvníků, kterých zde neubývá. A tak si ji celý den s partičkou třinečáků užíváme sami. Gymnastická na Jetiho potrápí trochu dolezem k prvnímu ringu, zejména "díky" drhnoucímu lanu. Nádherná linie s rajbasovým odlezem, traversem přes nespočet hodin a vzdušnou partií nad druhým kruhem přináší to správné pískařské uspokojení.

Za chvíli je všechno jinak. "Bodzio, kašlu na to" - říkám jističi po několika pokusech odlepit se do odspodu docela chrochtavě vypadající žáby. Navíc v cestě nechávám smyčku, které se vůbec nechtělo ven. "Nechceš to zkusit?" Bodzio na to: "Jako vyndat tu smyčku? " … "Ne - vylézt".

A pak se začaly dít věci, Bodzio nasazuje spárářské rukavice a už si to vzlíná nahoru, u smyčky se ani nezastaví a za chvíli za našeho mohutného povzbuzování cvaká ringo. Dolézám ke kruhu a Bodzio se nadšeně hlásí k pokračování na horkém konci lana dvojspárou, která jej dovede na předskalí, kde ještě musíme docela srandovně postavit do vrcholových madel.

Další ráno přemýšlím, kam se uchýlit před vedrem a kousavými slunečnými paprsky. Volba padá na Mauglího v oblasti Za pískovnou. Lezeme okouzlující linii Pralesem, kde mezi čtyřmi kruhy nacházíme všehochuť pískařského jídelníčku, od vzlínání komínem ve spodní partii, přes kousek spáry, nádherný vzdušný traverz, kýzovou stěnovku, docela výživný převis až po podvrcholový rajbas.

Počasí se nám trochu kazí, nakonec taková byla i předpověď, ale první kapky deště přicházejí až u piva před Močovkou. Předtím ještě stíháme vyběhnout Vackovou na Tyroláky a spláchnout pot a písek v jezírku. Stavění u prvního kruhu dá, zejména Bodziovi, docela zabrat, jelikož mu postupně demoluji stehna, ramena, nakonec přichází i na hlavu, ale vše řeší jeho zdvižená pravá dlaň, ze které tak trochu dynamicky startuji k díře s madlem.

Večerní kino bylo beznadějně vyprodané, a tak debatíme u pivka a cigárka na verandě naší útulny a neustávající déšť dává tušit, že s lezením to na tomto výletě bude konec.

Ráno ještě povinná procházka po skaláku, utratit pár peněz ve stáncích v Teplicích a pak už jenom čaute a snad zase někdy brzy.




Vylezené:

Vrátný - Kuplířská

Jeti - Gymnastická

Annapúrna - Rohová

Mauglí - Pralesem

Tyroláci - Vackova



Starší články:

Ádrfest 2010