Už třetí rok vyrážíme hned po svátcích do naší nejmilejší oblasti. Po počátečních problémech, kdo, s kým a jak pojede se nakonec domlouváme a já s bráškou frčíme ecéčkem do Pardubek, kde nás vyzvedává Komíňák a řítíme se do Ádru. Druhá skupina čítající Leňu, Jarka a Pavla, kterému to zase neskutečně vyšlo doráží trasou přes Polsko o něco dřív.

Chaloupku obývá již avizovaná rodinka… Vypadají celkem sympaticky, ale Komíňákova poznámka "rodince dávám maximálně den" má něco do sebe :D. Odpoledne ještě stíháme procházku skaláku, zjištění stavu pískovny a samozřejmě HOSPODU, kde se číšník při poslouchání konverzace "humus kroužku" asi docela slušně baví :D. Ráno už jsme skoro na odchodu, když v tom přijde rodinka a nabízí nám, že odjedou a nechají nám spodní pokoj, když jim to zaplatíme. Podotýkám, že jsme v noci nedělali ani extra bordel, ale když slyšeli můj telefonát s Tatušem, kdo všechno má ještě dorazit, tak se asi kapánek zděsili :D.

Nemusíme dlouho váhat, nabídku s radostí přijmem a domlouvám dalších pár Brňáků, co mohou přijet. Konečně můžem vyjet na kluski na Černou horu. Sjezd po kraji sjezdovky je docela fajn, ale na silvestrovskou Sněžku to nemá. Sněhové podmínky byly ideální a tak se ve středu proháníme na běžkách kolem Křižáku, dále do Teplic a Vlčí roklí zpátky.

Večer už je chaloupka plně obsazena… psaná kapacita 12 osob, pro nás není vůbec překážkou :-) 30.12. je tradiční poslední prvovýstup a Mocánek nám oznamuje, že tentokrát ho děláme my Ostravaci. To co jsou schopni vybrat a označit za věž…k tomu se už ani nevyjadřuju :D. Vzniká nová věž Čecháček s cestami: Anální alpinismus, Stračenova ledovka, Geniální spárka a ještě jedna, u které nevím název.

Večer máme opět šanci se přesvědčit, jak jde Tošovka do háje (jediné plus mají za zabijačku a vepřové hody)… místo kapely, která nikdy nezklamala hraje nějaká podivná, ale naštěstí přestane, když se tancující jedinci lehce dotkli jejich aparatury… na pivo se čeká neskutečně dlouho (i na baru) a ještě se výčepní tváří strašně otráveně… vrcholí to tím, že je jedomu muzikantovi v půli písně vytržena kytara z ruky se slovy, že zavírá. Nastane slovní roztržka, při které ho Čaj posílá někam a ten následně jeho s tím, ať zaplatí a vypadne… tak vypadnul :D.

Na silvestra jede část osazenstva na Sněžku, vybaveni šesti kluskami a mocanovými sáněmi. Podmínky nejluxusnější, za celou dobu našich výjezdů. Sjezd si všichni užíváme, a protože jsme dole hrozně rychle dáváme alespoň částečné repete. Dojedem k večeru, trošku vyladíme formu s vínkama v chaloupce a hurá na kapelu do tunelu. Tam už hraje ta pravá a večírek se rozjíždí… před půlnocí se ádr přesouvá na Sloňák, kde se odpočítává, připíjí, zpívá, skáče přes potok a lezou hnusné spáry dlouho do noci…

Až jsme na druhý den trochu schopni pohybu, jdem na novoroční výstup na Vyhlídku. Poslední večer poklidně trávíme v chaloupce a dozvídáme se následky Čajdové "rozpravy" s pinglem, když jdem pro pivo do petky a prý, že nám nalijou, až ten černovlasý pán zaplatí…V neděli nás čeká zbalení, úklid a nejsmutnější část pobytu, kterou je odjezd.

Komíňákovi se ještě před Policí porese auto, tak čekáme na Makyho a máme snahu to nějak zprovoznit. Dojedem asi 50m před benzinku a motor opět chcípá… posledních pár metrů tlačíme :D. Závada vypadá neopravitelně a tak nás zachraňuje Maky, ke kterému se nasáčkujem a jedem domů. Pro Komíňáka přijede za hoďku a půl odtahovka a domů se nakonec taky dostane. Třetí ročník nelze zhodnotit jinak než na 1 a teď nám nezbývá nic jiného, než se těšit až se oteplí a pojedem do těchto končin znovu…



Starší články:

Zimní Ádr 2009