5 beskydských vrcholů
14.-16.10. 2011

Když pípne kecafon, je to vždy jak sázka do loterie. Tak co půjdeme, či nepůjdeme? Fortuna byla tentokráte s osudem na správné straně, o čemž ujišťuje text na svítícím displeji - ,,S tebou do toho jdu:o)!!! Jooooo dobrej parták to je jak žena na celej život, enem s tím rozdílem, že ten nic nevytýká v pozdějších termínech a když mu to nejde tak drží hubu a ví, že to přejde:o)

14 dní od povzbuzující sms utekly jak voda a společně s Heczkosem už nasáváme závodní atmosféru v hale školy v Jablunkově- Návsí. Měníme registraci od kluků ze Sedliště, jejichž název teamu "BARABI" s radostí necháváme zapsat nad naše nacionále. Během potřásání rukou a debatování s dalšími známými tvářemi z adventuristikovských podniků pomalu v hlavách vyvstává otázka - Tak který bude ten první?.

V Azylu na Tatušově karimatce obdivujeme medikovu mapu s tahákem vrcholů, zatímco tepová frekvence narůstá s příchozím časem startu. Pánové 5 minut do startu a z venku jde hláška, že prší. No někteří narychlo přebalují věci, Maky se uklidňuje čokoládovým šátečkem a Elita div už nevystartovala, když zhaslo světlo. 3.2.1 - prásk. Jak stoletá voda se davy lidských těl vrhají na obálky a nad nimi první info startovacího vršku - Bahenec.

Že to je kajsyk ve Slezských Beskydách víme jistě, že u polských hranic taky, ale po které se tam leze to už neřešíme, neboť DAV TĚ SEMELE!!! Na Bahenci kšeftujeme registrační papírky za info prvního vrcholu - Velká Čantorie. Po hřebeni už se plazí krásný světélkující had a tudíž se noříme do jeho nitra také. Že ostravská grupa drží pohromadě dokazujeme ve složení 3 dvojek - Mína s Peťou Křístkem, Tatuš s malou Janou a naše Barabské duo.

Míjíme bouldry na Krkavici(Přeškos, kde že loňské sněhy jsou), pozdravíme Milku na Malém stožku a za Velkým Soshovem sice kapke v mlze a sněhu ztrácíme směr, ale naštěstí pár minut nás nezabylo a první chlíveček v kartě má časový údaj. V mlze a snad pod ochranou Čantoriiských rytířů neztrácíme směr a dole v Nýdku jsme v solidním čase. Po betoně do Bystřice se nesou k beskydským vrcholkům vokální, až dech beroucí zpěvy skupiny MAK-TAT, nad nimiž zbytek grupy nevěřícně kroutí hlavou.

Hold jsme silní, jak silný je lano co k nebi nás poutá:O). Pod Javoškem Tatuš mění boty a tak zůstává pozadu, poté Heszkos lape po dechu a zůstáváme po zadu my a Mína team guní do vrchu, jak by jim za dupou hořelo. Na Javcu zaplňujeme druhý chlívek a se zjištěním, že na ty dva ztrácíme čtvrt hodinky se vydáváme k Sůlovu. Po Hřebínku jen co nožka nohu minie se pomalu dotahujeme na další dvojice před námi, až se objevuje Kalužný - zde někteří raději víc koukali po značkách a tudíž na Slavíč se šlo SPRÁVNÝM SMĚREM!!!

Polívečka hřeje se, hospodská směje se, že ji dneska tak brzo ráno robit nechce se, ale my už valíme dál. Za Polomem potkáváme Starého Gajda, jak mu v patách funí Abažikristi z Třinca a v šedé mozkové kůře se rodí nový plán - Nejen dojít, ale Umístit se!!! Třetí bod jsme odškrtli tak rychle, že ani na Rum nezbyl čas a opět štandopéde stejnou trasou k Polomu valíme směr Gírová.

Za Čubáňovem nás dohání Mína a tak se navzájem potahujeme a sdělujeme pocity. Poté syncy odpadávají a my s Heczkosem, každý ve svém světě, šlapem dál. Před Muřinkáčem kolem profičí Mína team a my jejich tempu nestačíme - Hold pozor na Peří a žádnej Alkohol. Rychle do sebe soukáme kolečka salámu, ale ten štajgr v žaludku co to tam řídí, asi hodil potravu do pecka s nápisem - přichází Krize, na místo krbu - Vytvoření energie.

A tak na traverzovce k Tetřevu začíná malé peklo na zemi. Když se k tomu půl kiláku před Tetřevem přidá rozmr**ná cesta plná bahna tak, že někteří i bruslí je plánované "Umístit se" - nahrazeno, - Kufa - Skalka - jídlo-přežít. V protisměru skikrosu se dostáváme na Chalupu a v nééé-REPREZENTATIVN?M stavu si poroučíme nějaké mňam mňam Papu. Během příprav pokrmů Hečkos počítá kilometry k Gírové a Maky spí na rohožce u dveří tak, že jej nezbudí ani padající bebechy na jeho skřehlou tělesnou schránku.

Posilnění, rázem přecházíme do jiného výkonnostního levelu. Je 18 hod a Zuzanka na Gírové nám hlásí poslední tajnou indícii. Tentokráte rumové doplnění tekutin neodmítáme a s Mínou teamem, který měl prej brutál krizi při výstupu na 4-ku se kutálíme dolů do Bukovce. Tma se dostavila stejně rychle, jak únava do klesajících nohou, a tudíž od Bukovce míříme opět směr Bahenec v tempu Lázeňských šviháků. Na této Tour de Asfalt nás čeká první prémie v podobě asi halucinogenní.

Jinak si nelze vysvětlit, proč Maky hledal velký vůz místo na obloze, tak mezi čelovkama pohybujícíma se mu za zády po asfaltce a ještě k tomu koukal Z KOPCE!!! Od Bahence tentokrát se nešine had, ale pár světélkujících korálků, a tudíž se navlékáme(spíše vlečeme) také na nit. Stejná trasa jako předešlé noci, ale výkony a psychic rozpoložení jsou diametrálně jiné, a proto po doražení na 5.vrchol není divu,že všici přemýšlíme, jak ošidit poslední výstup na Malý stožek.

"Půjdeme po hřebeni a , pak to po žluté trefíme dolů do Jablu". Jasné. Jdeme, plazíme a samozřejmě pro utužování kolektivu bloudíme:o) Na nově vysypané cestě se k nám přidávají 2 chalani, evidentně nevědoucí "kam že to vede?". Aspoň bude partyja větší:o) Po sestupu do údolí se konečně chytá směr a výstup jenž jsme ojebali na M.Stožek si nyní vynahradíme na Filipku. GRRRRRRR. Příchozí nováčci do party jeví znaky totál vyčerpání, a proto se naše blížení k cíli značně prodlužuje.

Když Bobík odmítá jak náhradní oblečení i folii, vyvstane nám na mysli - Správně, když už myslíš že nemůžeš, máš ještě 30% sil! Tak šlapej!! Posilnění tímto heslem se kutálíme z Filipky vstříc světélkujícímu Apple -city. Kluky ještě sem tam zkontrolujeme, ale už víme že si svůj hrnec bolesti donesou zdárně do cíle.

Vlakáč, autobusák, škola a hle v tiché hale Jindřiška hlásí - No konečně jste tady:o) Nyní už známé procedůry, pokusit se bezbolestně svlíknout, nechat si propíchat puchýře, kopnout jonták do sebe a už je tady Uaaaaaaa dobrou noc, strýčku fido. Ráno ještě pozdravit zbytek partyje, pogratulovat těm rychlíkům s časama kol 15 hod a s ganz fajným prožitkem valit do chalupy.

PS - velký dík a obdiv patří pořadatelům,kteří i v dnešní době, kdy většina volí cestu velkohubých řečí na místo činů, si našli čas a energii udělat tento závod bez nároku na honoráře. Čest jim ABA

No a Heczkosovy samozřejmě také, že když mu pípne telefon s takovým nápadem, tak se k němu staví čelem:O)

Technické pro číslaře - délka 115 Km, čas 28:38min, Heczkos asi zhubl 2 kila, Maky zjistil, že s Tatušem se zpívá dobře:o))