Grosses Wiesbachhorn

…aneb vzhůru zimě naproti

První víkend obávaného semestru se s Vandou ještě rozhodujeme využít nestudijně a ve čtvrtek ve 3 ráno vyjíždíme jižním směrem do Kaprunu. Původně mělo jít o cyklistickou pohodu po okolních kopcích, ovšem na fesťáku jsem si pořídil takovou fajňáckou mapu, kde mi padl do oka krásný vysoký kopec s názvem Grosses Wiesbachhorn 3564 m n. m… Na netu nacházím pár informací, hned jsem nadšen, a trochu překvapivě nejen já :-). Kola tedy zůstávají doma, místo nich od Šviháka půjčuji cepíny a mačky.

Předpověď slibuje dva pěkné dny, pak má přijít fronta. Kolem poledne po jednom střídání za volantem (dřimka mě brala jak cyp!) přijíždíme na několikapatrové parkoviště Kesselfall 1068 m n.m.. Rychlé přebalení věcí, odhadování jídla na dva dny a mažeme vzhůru Kaprunským údolím. Až k horní přehradě Mooserboden 2030 m n. m. se dá vyjet autobusem, který v jednom místě překonává značné převýšení pomocí lanovky. My ovšem nechceme utrácet drahocenné penízky, navíc jsme si sem nepřijeli vozit prdele, tedy vyrážíme za neskutečného azura s celkem těžkými batohy vzhůru po svých.

Údolí je opravdu krásné, až na volně se pasoucí krávy téměř nikoho nepotkáváme. Odhalují se nám čím dál vyšší a zasněženější hory mezi kterými hledáme tu naši. Dnes máme v plánu dorazit na chatu Heinrich-Schwaiger Haus 2802 m n. m., která je prý letos v rekonstrukci a tudíž zavřená. Tatuš se samozřejmě blejsknul tím, že od Aleše vypůjčené žďáráky zapomněl v autě. Cestou vzhůru tedy doufám, že winterraum bude otevřený. U horní přehrady jsme kolem páté odpoledne, kobliha zalézá za kopec a letní vedro se mění v docela solidní zimečku. Následujících 800 výškových metrů nekonečných serpentin k chalupě nás však kvalitně zahřívá.

Potkáváme jednu dvojku rakušáků vracející se z vrcholu, prohodíme pár slov, jsou nadšení, měli krásný výhled. Po chvilce šel proti nám zvláštní chlapík co mluvil snad svahilsky, bo jsme mu nerozuměli skoro ani slovo :D. U chaty máme celkem dost, je tma, mrzne, kolem je sníh, v nohách máme 1800 výškových metrů…

Vítá nás jeden z pracovníků na chatě, že prý mají spoustu místa a můžeme tam spát s nimi. Za deset minut nás svolává dolů na večeři, já vytahuju plaskačku, Vanda čokoládu, chlopi nám nabízejí pivisko, že prý je to jejich poslední večer a musí se všecko sníst a vypít. No co víc si přát! :-)

Ráno je mrazivé, ale je nádherně. Dostáváme buchtu na snídani, loučíme se s dělníky a vyrážíme vzhůru. Hned kousek nad chatou je zajímavý prudký výšvih komínem s "hromosvodem" a až na Unterer Fochezkopf 3023 m n. m. je to dost grapa. Nasazujeme mačky, výše už je jen sníh a led. Vyšlapané stopy v pevném firnu nám ulehčují výstup i orientaci. Známý ostrý hřebínek Kaindgrat je letos celkem tupý, takže nejzajímavější částí výstupu je zřejmě strmý vrcholový výšvih v tvrdém firnu.

Na vrcholu jsme před polednem, od jihu se valící fronta pomalu obestupuje Gross Glockner, ale kolem nás jsou stále perfektní výhledy. Fučí čím dál silněji, tedy rychle sežrat mňamku, vyfotit se s křížem a hybaj dolů k chalupě. Níže vítr ustává, je pořád nádherně, nespěcháme a kocháme se. Od chaty sestupujeme k hornímu jezeru Mooserboden, kde se rozhodujeme využít poslední autobus na parkoviště k autu.

Na otázku "How much?" se chlapík z autobusu jen usměje a mávne rukou, takže si gratis jízdu na lanovce uvnitř autobusu můžeme naplno užít. Celkově musím říct, že ty zasněžené kopce mají též něco do sebe a dost se mi to zalíbilo. Samozřejmě - písek je písek, ale tak jednou či dvakrát do roka se takto někde provětrat v Alpách rozhodně není k zahození!