Předpověď počasí dává pro úspěšné zahájení letošní pískařské sezóny ty nejlepší předpoklady.
A tak ve středeční odpoledne zahajují oddíloví nadšenci tohoto vyjímečného kousku naší země ve východních
Čechách přiblížovací manévr k přístání v Bučnici. Ačkoli každý volí podle vlastních úvah
tu nejoptimálnější trajektorii přesunu, ať už přes Polsko, Šumperk, Hradec, či Českou Třebovou, všichni se navečer
sejdeme u staronového kiosku v řadě stojící pro pořízení škopku nebo lahváče. Inu, cesta byla dlouhá...
Ráno je volba jednoznačná a motoráček nás dopravuje k cíli,
ještě ohleduplně požádat paní u kasy o přihmouření oka pro naší skupinku a jsme tu.
Pokaždé, když zde vstoupím, se mi trochu rozbuší srdce. Určitě díky té kráse okolo, ale
taky trochu díky vzpomínkám na ty hezké chvíle, které byly a také i trochu kvůli
špetce nejistoty z toho, co příjde...
Radka na Štěpánské koruně
Padá volba zajít do pro nás panenské oblasti kolem Mustafy. V průvodčíku vše vypadá
býti jasné a jednoduché, ale skutečnost je jiná a dostává se nám hodně turistiky, než
příjde na řadu kýžené lezení. Mustafa však dvěma směry s méně či více problémama pouští...
Další den dáváme s Mojžou Cestu návratů na Hlavsovou věž a světe div se nacházím ve vrcholovce zápis
o společném výstupu s Albertem ze 4.10.1987. Podvrcholový rajbásek a založený
uzlík z německého "drátu" jsem si trochu vybavoval a vůbec mi nepřišlo, že to je již tolik let,
co jsem cestu poprvé lezl. Druhá část naši grupy drtí Údolní hranu na Štěpánskou korunu,
mládežníci se ku všeobecnému pobavení snaží o přemostění Starosty a Starostové, které bylo
nakonec zakončeno úspěchem, zejména díky zásahu Mojžy, který jim obě lana na zemi svázal.
Turisté na jejich úpěnlivé výzvy nesoucí se celým Ádrem zrovna zkušeně nereagovali.
Leoš na vrcholu Mustafy
Sobota je ve znamení teplického skalního města, které je možná tak trochu ve stínu Ádru a z lezeckého
hlediska navíc omezené z důvodu hnízdění opeřenců. Navnaděn včerejším "come backem" na Hlavsové
zkouším štěstí v Převislé na Věž přátelství, jíž jsem kráčel s Vladkem taktéž 20 let tomu nazpět.
Sokolík, místama trochu do kopce, je spestřen pod druhým kruhem, kde se trochu zaobluje a spára rozšiřuje.
Ufuněný a dodřený adekvátně stávajícímu počtu křížků se vsoukám do podvrcholového komína, kde sice funím ještě
víc, ale už vím, že je to v kapse. Třešničkou na dortu je Bratrská na Kance, který je jako jedna z mála věží
v tomto období bez lezeckého omezení.
Nebyl by to býval ten správný Ádr bez příslovečného "pytle". Ten se nám zadařilo pověsit poslední den na Jitřence
v Severovýchodní stěně. Po pár pokusech odtraverzovat od kruhu velíme k ústupu na pivo do těšínského Gurmána.
Roman
Lezli a fandili:
Kapolci, Wanečtí, Koši, Wróbli
a jejich family
Mojža, Zuzka, Karel, Leoš, Bogdan
a mlaďoši, jejichž povídání
se tu snad také objeví
Starší články:
Adršpach 2007
