Jarní Tatry

Marcel (Maky) Žuška
HO Baník Karviná

Marek Preczek
HO ČSA Karviná

15.6.-17.6.2007


V pátek po útěku z práce vcházím kolem 14-té hodiny s vyplázlým jazykem na horníkovský traillstation a rovnou k pokladně kde už hlídkuje Marek.Kupujem lístky a šup do vlaku. Okamžitě po nástupu do vlaku oslavujem, že v kupé je pro nás místa dost, což má za následek koštování Markovi placatice pálenky. A ten človíček klimbající nad láhvi piva u okna, ani nepostřehne naši přítomnost. Před Těšínem vcházá kontrola-,,Pánové toto je ale 1.Třídá!" a už se šineme do vedlejších vagónů, kde máme volno na podlaze.

O zábavu se stará skupinka alkoholem zklácených a pohybu chtivích ,leč nemohoucích mužů. Náhle Markovi mizí úsměv ze rtů - ,,Ty woe ja nemám brýle!" a už letí do kupéčka. Po klimbajícím človíčkovi a brýlích ani vidu ani slechu. A máme opět důvod sáhnou po placačce, tentokrát zapíjíme smutek nad ztrátou věrných to Markových brýlí. Zbytek cesty ubíhá v pohodě výjma menšího zpoždění ve Vrůtkách, kde bylo hafo času na koštnutí místní žemle s karbanátikem a tréninkové roztláčání Avie, ktoré zhorel startovací gábel. Tak už len Električka a Vyšné Hágy si Vás dovolují přivítat. Batohy na záda a s chutí do toho, ať půl je hotovo.

Do Batizovské doliny docházíme za šera cosik po 22.hodině. Po chvilce hledání nacházíme bivak. O ou, ono se tam něco hejbe a už vykukuje hlava lezčíka s informací, že tento hotel má plné pokoje.Tak valíme dále a po další dloooooouhé chvíli objevujeme novou grandlehárnu. Hups dovnitř,ustlat si pěkně, něco zezobnout a hurá na kutě. Se slovy Marka - ,, Zítra v pět musíme už vyjít pod stěnu" se otáčím na bok a dostávám se do jiného levelu dimenze. Ráno rozlepuju oči a slunko zaplavuje dolinu.. Je mi jasné že pět ráno takhle nevypadá, koukám po vedlejším žďáráku a tam si to ochrňa pěkně odfukuje.

Zbytek rána jeden druhého přemlouváme, aby už teda vstal. Zadařilo se. Posnídalo se. Vyrazilo se. Šlapem pod Batizák a cestou očuchujem všechny velké šutry zda tam není ten luxusní bivak.Bingo. Máme Grandlehárnu I.třídy, jen to DVD chybí. A už zhazujem batohy, přebalujem vercajk a s vidinou, že počasí snad vydrží míříme pod nástup Kuttových ploten. Zde už v první délce buší dvojka z večerního hotelu. Jakmile jsou v druhé délce, Marek už je navázán a řádně ověšen cingrlátky mizí za rohem k prvnímu štandu.

Za chvíli už putuje v jeho stopách i má maličkost. Druhá délka vychází na mne, tak ted budu chvíli chrastit zas ja. Zadařilo se dolézám k borhákům a druhá polovina špagátu na sebe nenechá dlouho čekat. ,,Tak jak to tady bylo? Teraz by sme měly traverzovat k tomu koutu", Marek si sám odpovídá a už šlape pěknou plotnou vstříct dalším dvěma stříbrným kroužkům. Dobírá Batoh jež je připojen k mému zmrzlému tělíčku a vítá mě slovy ,, Vyšla na tebe ta nejpěknější část stěny". Podávám mu batoh,beru ozdoby a šlapu ke koutu, kde vidím zabitou skobu. Provleču smyčku a postupuji výše, bo cesta určitě nepovede traverzem přes mokrou plotnu že. O tři metry výše, Maky zjištuje, že to asi fakt vede doleva a tak se vrací k milé vodné stočné plotně. Horizontální spára protínající plotnu je do polovice plná vody. Hmm, to asi maglajz v tom nezabéééře.

Nu šup šup Maky se zatnutými půlkami přelézá do lavé části platně a už vidí rezavý kroužek. Pln jistoty ted už pěkně po důlcích,lištičkách dolízám k travnaté polici , jež se na chvíli stává obědovou kantýnou. Marek se ujímá opět vedení a už šlape do kouta, kde mezitím slanila dvojička předchozích climberů. Zakecává se a Maky zjištuje, že ta pláštěnka co má na sobě, jako vyndstopper fakt nefunguje. Jakmile dvojice sjede ke mně, zhůry zazní mocné ,,Můžeš". Veden strakatýmy hadími ocásky se zastavuju u Marka, který mi oznamuje že zbylé dvě délky odvede raději sám, neboť je to tam dajaké bludištné.

A už maže přes kout a je fuč.Opět stejný scénář, Maky leze za Křečkem:o). A Ejhle on mi tlačí pazuru a přeje Hore zdar. Rychle se pokochat scenérii štítů, splnit funkci fotografa ať taky něco zůstane pro další generace a azuro je v tahu. V Gerlachovském kotli je navařeno vela hmli a chce mermomocí ven. Opklopeni bělobou slaňujeme a držíme si palce,ať se lana nikde nekousnou. První, druhé, do třetice už se ta tkanička musela zachytit za ten výstupek. Marek mává lanem jak na prvního Mája a jeho úsilí je odměněno pádem lana na Marcela. Zbytek sestupu probíhá bez ztráty květinky.

Vývěsní šutr na velkém bratrovi balvanu nás vítá rozházenými věcmi, otevřeným ešusem a sežranou Markovou polívkou. Nezvaná návštěva, která po sobě zanechala jeden velký chlup, nás ujistila,že pro dnešek toho bylo až až. V biváčku se opakuje stejný scénář předešlé noci a tak usínáme s vidinou následující lezenice. Tentokráte vstáváme fakt dřív, a při vaření polívčičky nám kamzík v protějším svahu u vodopádu ukazuje kromě své chlupaté zadnice i to, že po těch plotnových rajbáskách se lézti dá. Opět přebrat věci a alou firnoviskem pod nástup.

Na řadě jsou Čiernobielé sokolíky, o třech délkách v krásné stěně. Už pod nástupem se Marek kochá těmi žílami co protínají stěnu a připomíná mu to věrně josemity :o). ,,Dneska to budé iné kafe,jsem po včerejšku jakýsi dobitý", se vydává vstříc vyšším partiím. Po osmi metrech zakládá tutové jištění a začíná baletit na místě. Na štandu zatím Maky přemýšlí jak, že to ten Lišák říkal s tou zdravovědou? Z přemýšlení mě vytrhují Markova slova - ,, Marcel je to tvoje, ja se nějak necítím, zkus to" . Premiéra je tady. Nalézám po Markovi a jsem nad jeho jištěním a už chápu význam slova necítit se. V důvěřě v Markovo zajištění dávám pokus a dostávám se dále, jdouce vstříc koutu. Teď loterie mezi friendy, který tady padne jako ulitý a jsme v koutu. Ze zpoda doráží k uším potěšující info - ,,To je to první pětkové místo". Maky šmátrá, hledá a je odměněn lištou a pevným madlem, ted už odšlapat nohy a máme to za sebou, rychle zatravněnou spárou nahoru k polici. Založit a hups, ty nýty jsou nějak daleko.Tak traverz pod policí doleva a máme štand.