Labák, všech lezců lapák, četl jsem kdysi v Montaně (kde taky jinde… ). Tak se nám to vše semlelo a poštelovalo a 17.září stojí starý (totiž já) na hlavním nádraží v Praze. Ne, nejsem tu na výletě - chystám se tu bydlet a pracovat. Podnájem mám zařízený, tak z 50-ti %, ale první co mě zajímá je Nescafé Boulder Contest na Václaváku. Finále i moje ubytování dobře dopadlo, a tak čas běžel. Jak, vás nejspíš nezajímá. Co už, ale pro lezce zajímavé je, je fakt, že do Labáku je to z Práglu ani ne 150 kilometrů. Během zimního šaškování střídavě na Ruzyni a na Lokal Bloku se do té naší matičky pošteloval i samorost z Havířova - lezec na volné noze (rozuměj bez oddílové příslušnosti) Roman "Peki" Chyla a společně jsme ukuli pikle na jarní Labačisko. Vzhledem k tomu, že už tam několikrát byl a byl lapen, to ani nebylo tak těžké. Předzvěstí pískovcového extempore byl jednodenní výlet na Srbsko vzdálené od Prahy co by kamenem dohodil. Což o to - Berounka pěkná, údolí romantické, ale lezení na … Zmiňuji to pro případ, že by někoho napadlo odskočit si do této oblasti. Jedna rada: zajeďte si raději na Štramberk - je to to samé a ještě vám zbyde na pivo…

Nuže - osm dvacetsedm přijíždím pendolinem (metrem) na Florenc a Roman už stepuje před autobusem nervózní jak sáňky v létě. Ono taky to autobusisko mělo osm třicet odjezd… Kupodivu úspěšně jsme nastoupili a dřív než jsme se usadili Roman povídá: "Já neříkám nic… " Kdo mě zná ví, kdo ne, ať je rád. Chození na poslední chvíli je taky tak trochu adrenalinový sport a čekatel si mnohdy připadá jako jistič čekající pád svého spolulezce... Za hodinku a půl stojíme v Děčíně a čekáme na další bus. Tentokrát na Labskou Stráň. Jak se později ukázalo - geniální to nápad. Labe se kapke vyšplhalo, kačeny a rybyčiska mají výlet do míst kam normálně nedoplují zato převoz nefungoval. Nevím, nevím jak bychom se na ten pravý břeh štelovali… Nicméně v koloniálu kupujeme nanuky a za pár minut stojíme u Belvederu. Není čas něco vymýšlet - sezona je na začátku a tak to berem taky hezky od začátku. Sejdem pár schodů a přímo pod vyhlídkou už se štelujeme do VIIc - Chodí pešek okolo na rozlez. Tři boráky a je to. Orgasmus a němečtí přátelé (turisti) za zády a zábradlím. Za chvíli jedeme se Sašou VIIIa a kutálíme se dolů pod hlavní masivy. Bágly švihneme do bivaku a dáváme si Hezkou inu VIIc. V podvečer byla obzvlášť přítulná. Z vrcholu slaníme rovnou do bivaku a jíme. Obyčejná to činnost, ale bohovská. Ó jídlo pějme na tě ódy, neb bez tebe bychom jediný vrchol nezdolali. Kam se hrabe pivčisko. Ten večer nepadlo ani jedno. Až tak nás to první letošní opravdové lezení zblblo. Jinak se to ani nazvat nedá. No a co si budem povídat - druhý den už padlo.

A padaly do nás hezky, asi tak jako my do kruhů… Ty senzace chtivé zklamu, nic dramatického se nedělo, jen jsme z překližky byli najednou vyklepaní jak startky. Večer jsme si výlet okořenili šaškováním na balvanech a pod každou stěnou říkal Roman: "To je šťanisko. To je věžisko." atd. A odtud pochází koncovka -isko, která nám přišla ohromně zábavná… A v zábavném duchu se nesl i třetí den.

Třikrát jsme vypochodovali nahoru a dolu cestou k přívozu a pořád hledali co polezem. Lehké cesty byly nezajištěné, těžké prostě těžké. Roman si ještě stříhnul rajbásek a už jsme seděli opět pod šutrama. Našli jsme pár označených boulderů a jejich krásné sekvence kroků nás už nepustily. Od balancování na špičkách jako baletky až po visení na konečcích prstů na hrance společně se založenou patou, se šmátrající rukou po oblinách, které né a né zabrat. Pobíhali jsme v lezkách po jehličí, koukali dolů do údolí na kalnou vodu Labe, přenášeli narvané batohy, sem tam jsme pokořili balvanisko a najednou byl čas vyrazit.

Těžko se opouštěl ten klid. Lezců minimum a turistů také. V neděli jsme byli prakticky sami. Pohanka už ale došla, tak bylo třeba už opravdu jet. Z Děčína do Prahy jsme celou cestu proseděli na schůdcích a na Vltavské nás autobus vyplivnul s hranatým zadkem a myšlenkami na příští lezení, taky pěkně v kostce někde v podvědomí. Skládáme si je pěkně jako mozaiku, a když do sebe hezky zapadnou, tak někam vyrazíme a třeba se to povede a je nám zase o něco líp a přinejhorším dopadnem jako sesterský montér, údržbář co když se nají, tak řekne: "Nebylo mi nic, no a je mi líp."